Stanislav Kužel: Co pro Čechy lithium, to pro USA Helium-3. Ale na Měsíci

Před několika dny, 29. března, se v Hvězdném městečku u Moskvy pozůstalí a přátelé rozloučili s dalším z pionýrů vesmírných letů, Valerijem Fjodorovičem Bykovským, kosmonautem, který se 14. června 1963 startem v kosmické lodi Vostok 5 stal pátým sovětským a celkově devátým člověkem, který se podíval na zeměkouli z vesmíru. Lze jej tak zařadit mezi ty odvážné průkopníky, kteří otevírali lidstvu nové, kosmické obzory. Z první šestky kosmonautů, kteří se připravovali v rámci programu Vostok, měl největší „kliku.“ Do kosmu totiž odstartoval třikrát, naposledy v Sojuzu 31 v srpnu 1978 v rámci programu Interkosmos. Tehdy vzlétl zároveň s pilotem někdejší armády NDR (Německé demokratické republiky) Sigmundem Jähnem a ve vesmíru strávil na 500 hodin.

Otázka do kvízu: Kdy zavlála na Měsíci československá vlajka?

Čas nelze zastavit, a tak z veteránů prvních kosmických letů z první poloviny šedesátých let minulého století zbývají po odchodu posledního Američana z legendární sedmičky Mercury Johna Glenna už jen tři Rusové – Boris Volynov, Alexej Leonov a Valentina Těreškovová. Je dobré si to v roce 50. výročí prvního přistání lidí na Měsíci připomenout, a to konkrétně i v případě Bykovského, který byl v nadějných šedesátých letech minulého století velitelem skupiny sovětských kosmonautů, připravujících se k obletu a posléze i k přistání na Měsíci. Prvním pozemšťanem na Luně měl být totiž podle sovětských představ Alexej Leonov. Bykovskij spolu s Rukavišnikovem měl na Měsíc zamířit jako třetí. Historie tomu chtěla jinak a jak známo, závod o Měsíc vyhrály Spojené státy, když v noci z 20. na 21. července 1969 (našeho času) přistáli na měsíčním povrchu v Moři klidu američtí astronauti z Apolla 11. Jména Neil Armstrong a Edwin (Buzz) Aldrin zná tak celý svět. Mimochodem, o osudech těchto průkopníků z období prvního závodu o Měsíc jsem se více rozepsal v knihách Kosmonautika za oponou či Kosmonauti Nula aneb Ti, co nedoletěli... Obě publikace jsou stále k dostání na internetu či v renomovaných knihkupectvích. Američané ukončili výsadky na Měsíci letem Apolla 17 v prosinci 1972, jehož velitel, Čechoameričan Eugen Cernan, dopravil na měsíc i československou vlajku! Můžeme s hrdostí konstatovat, že patříme k těm málo zemím světa, jejichž vlajka kdy na Měsíci byla…

Luna osiřela. Pošle tam Norsko Barnevernet?

Od začátku sedmdesátých let minulého století je ale Měsíc opuštěný. Konspirační teorie se nám snaží namluvit, že další lety na našeho souputníka a plány na vybudování stálé obyvatelné základny na jeho povrchu (mimochodem rozpracovávané až do r. 1972 i v SSSR) nám zarazila jakási mimozemská civilizace. Skutečnost je mnohem prostší – ztráta motivace. Nenamlouvejme si, že kosmonautika šedesátých let nebyla především prestižní politickou záležitostí. Jestliže Sověti to USA „natřeli“ v první fázi Sputnikem 1, Gagarinem a prvním automatem měkce dosednuvším na Měsíci (Luna 9), museli Američané ukázat svaly komunistům tím, že dokážou být, nejlépe na Luně, jako první. I stalo se. A vlastně se tak potvrdila slova tehdejšího sovětského premiéra Nikity Chruščova, že „kdo bude první na Měsíci, prokáže lepší životaschopnost společenského systému…“ Faktem je, že jak USA, tak tehdejší SSSR několikrát během uplynulých padesáti let koketovaly jak s návratem na Lunu, tak i s letem na Mars. I když by nechyběla motivace, vlády odstrašovaly obrovské finanční náklady. V roce 2004 se vyhlášením programu Constellation pokusil dát nový impuls pilotovaným letům na Měsíc a Mars prezident G. W. Bush. Po programu NASA hned dychtivě sáhla, ale po nástupu prezidenta Obamy byl Constellation málem zcela zrušen. Pouze díky několika chytrým hlavám v Senátu byl zachován alespoň vývoj nové kosmické lodě Orion a superrakety dnes zvané SLS (Space Launch System). V současné době jdou oba jmenované projekty do finále.

Poníží tradiční kosmické mocnosti Číňané?

Zatímco léta podfinancovaná NASA musela po odstavení raketoplánů spoléhat i při dopravě astronautů na ISS na ruské Sojuzy, lodě koncepčně staré téměř šedesát let, svět nespal. Rusko, postupně se probouzející z kosmické letargie se začalo znovu (byť vlažně) zajímat o Měsíc s tím, že v příštích letech vyšle na jeho povrch nějaké automaty. Kolem roku 2030 pak Roskosmos hodlá (hodlal?) konečně realizovat výsadek svých kosmonautů na našem souputníku s tím, že se znovu uvažuje o vybudování stálé obývané základny. Otázka je, zda a kdy bude konečně hotova kosmická loď zvaná Federace (obdoba Orionu) a příslušná varianta nosiče Angara. S tímto termínem totiž počítají i stále ambicióznější Číňané, což by mohlo být pro někdejší kosmické velmoci dost ponižující. Čína své schopnosti prokázala mj. i v historii kosmonautiky prvním přistáním automatické sondy Čchang-e 4 na odvrácené straně Měsíce. Nespí ani Indie, která v nedaleké budoucnosti hodlá vypustit svého kosmonauta. Samotný Měsíc je v indickém hledáčku rovněž, což potvrdila i lunární družice Čandraján l a chystaná „dvojka“, která má v květnu letošního roku vysadit na v blízkosti jižního pólu přistávací modul s průzkumným vozíkem.

Moon first! Trumpovo přání se stalo rozkazem…

NASA se probrala s nástupem prezidenta Donalda Trumpa a začala uvažovat o návratu na Měsíc v roce 2028, což ovšem nespadalo do Trumpova trendu America First. Vzhledem k těmto snahám a mezinárodním tlakům se Trumpovi podařilo prosadit zvýšení rozpočtu agentury a zatlačit na urychlení další fáze pilotovaných letů. Prezident se tak už v květnu 2017 vyjádřil, že by byl rád, kdyby se vše uskutečnilo do konce jeho druhého funkčního období, tedy do konce roku 2024. Zdá se, že jeho přání se stalo „rozkazem“. Koncem března vyhlásil viceprezident Mike Pence jménem vlády Donalda Trumpa cíl vrátit Američany do pěti let na Měsíc. K tomuto účelu má NASA nasadit veškeré dostupné prostředky. „Je čas na další velký skok,“ řekl Pence ve svém projevu. Odkázal tak Armstrongův slavný výrok o malém kroku pro člověka a velkém pro lidstvo, pronesený před padesáti lety při prvním vkročením pozemšťana na Luně.

Tentokrát už na Měsíci zůstaneme…

„Tímto velkým skokem je návrat amerických astronautů na Měsíc během příštích pěti let, za jakoukoli cenu,“ zdůraznil Pence. „A poletíme tam s novými inovativními technologiemi a systémy a budeme zkoumat nové oblasti. Tentokrát, až na Měsíci přistaneme, tak už tam zůstaneme. A pak použijeme to, co se na Měsíci naučíme, k dalšímu velkému skoku: vyslání astronautů na Mars.“ To znamená i vybudování lunární základny Moon Village, jejíž výstavba by si vyžádala stamiliardy dolarů. Na druhou stranu – jen Pentagon ročně spolyká víc než 600 miliard dolarů. A pokud Kongres uvolní peníze a zapojí se například i evropská ESA, není co řešit. NASA předestřenou vizi nazývá Moon2Mars. Faktem ale je, že byť má první bezpilotní let kabina Orion určená k lunárním letům uskutečnit ještě letos, nosná raketa SLS ještě zdaleka nebude hotova. Proto se podle administrátora NASA Jim Bridenstina uvažuje o tom, že například při plánovaném obletu Měsíce v roce 2020 (!) by NASA mohla použít soukromý nosič, například Falcon Heavy od SpaceX. Termín pěti let na opětovné přistání na Měsíci je ovšem i na schopnosti americké ekonomiky šibeniční. Nejde ovšem jen o splnění snu ambiciózního prezidenta Trumpa či o opětovné upevnění vedoucí úlohy USA v kosmonautice. V sázce tentokráte není jen prestiž. Motivátor se totiž jmenuje Helium-3.

Než se rozhoupeme nadlabat si v Krušných horách lithium…

Už mnoho let se totiž ví, že v měsíční půdě se nachází asi jeden milion tun látky zvané Helium-3. Ta může být podle vědců použita pro termojadernou fúzi místo deuteria a v optimálním případě tak zásobovat Zemi po celá staletí elektrickou energií! Jde tak o strategickou surovinu, srovnatelnou snad jen s ropou či uranem. A navíc může být Helium-3 použito k pohonu kosmických plavidel přinejmenším pro dálkový průzkum a kolonizaci naší sluneční soustavy. Takže i zde platí: Kdo bude první, vyhrává.