Proč se divíme neúspěchům studentů v různých srovnávacích testech a vždy trochu s obavou čekáme na statistické výsledky maturitních zkoušek? Vždyť výsledky jakýchkoli testů by měly být předpokládatelné. Co hůř, je obtížné na různá pracovní místa vybrat správného pracovníka díky tomu, že deklarovaná kvalifikace neodpovídá skutečným dovednostem a to často v těch nejzákladnějších parametrech. Je hezké, že máme spokojené dítě se samými jedničkami na vysvědčení , ale žák s deklarovanými výsledky, které vůbec neodpovídají jeho schopnostem se stává problémem do budoucna. Školní známky a to i často na závěrečných vzdělávacích dokumentech nemají vypovídací hodnotu. Kde je problém?
Jednou z chyb bylo zavedení financování na žáka s tím, že značný počet škol dosud neodpovídá počtu žáků. Nízká poptávka po „školních lavicích“ se tak střetává s neúměrně vysokou nabídkou. Naivní představa některých politiků, že většina rodičů bude vyhledávat kvalitu velmi brzy vzala za své a zvítězila nabídka minima problémů pro žáky i jejich rodiče. Paradoxně se tak začal uplatňovat poměr „známka/práce“, kdy za co nejmenší odpracovanou přípravu studentů na výuku měla následovat co nejlepší známka. Proč ne, v situaci, kdy přijímací zkoušky na většinu středních škol neexistují a nebo pro malý počet žáků nemohou plnit svoji funkci, je tento požadavek rodičovské veřejnosti logický. Školy byly nuceny na vzniklou situaci reagovat a v podstatě se podbízet. Funkce státu, jako garanta kvality vzdělávání tak selhala.
Navíc, nedostatečným financováním a nízkými učitelskými platy byla ztracena celá jedna věková skupina učitelů a tak starší generace nemohla dostatečně předat své zkušenosti těm nastupujícím. Vzniklo vakuum, které velmi napomohlo pohledu na klasifikaci žáků jako na něco nezávazného, volného s výhradně motivačním charakterem. Vždyť vyučující, který se snažil zachovat trochu přísněji, nebo řekněme odpovědněji, dostával rány ze všech stran. Byl samozřejmě nucen pracovat navíc při přípravě dalších zkoušek pro slabě prospívající žáky, byl často osočován z neschopnosti učit, musel být schopen kdykoli svoje názory hájit před školním psychologem, vedením školy a samozřejmě rodiči a nebo školní inspekcí. Celkově byl a nebo dokonce často ještě je na škole nepohodlný a je mu vysvětlováno, jak vše dělat „lépe“. Pokud takový učitel ve školství vydržel, možná vyslyšel rady těch „úspěšnějších“ o tom, proč se na to nevykašle a také nerozdá ty jedničky a nebo aspoň „slušnější“ známky, bude mít klid a všichni budou spokojeni. Takové rady ovšem dostane v soukromí školních chodeb někde mezi čtyřma očima od bezproblémových kolegů. Míru s jakou je tento odstavec minulostí a jak moc vypovídá o současné situaci ve školství lze odhalit například z mizerných výsledků státní maturity z matematiky při její nenáročnosti s porovnáním klasifikace od vyučujících. Bylo by ovšem nespravedlivé hledat chybu na straně učitelů, ti jsou do takového chování přímo vehnáni.
Dalším problémem je ovlivnění klasifikace dalšími „nálezy“, na které musí učitel brát zřetel. ANO, mluvím zde o všech možných potvrzeních školních psychologů o dítětem nezaviněné „neschopnosti“ v některém směru vzdělávání. Někdy učitel musí brát zřetel, že dítě se není schopné soustředit, jindy není schopno psát, neovládá číselné řady a podobně. Přesto známka z dotyčných předmětů bývá velmi dobrá, učitel je totiž nucen brát na případné znevýhodnění žáka ohled s poukazem na fakt, že nelze srovnávat zdravého a znevýhodněného studenta na stejné úrovni. Jsme ovšem lidé s různými schopnostmi, předpoklady a bohužel i znevýhodněními nebo nemocemi. Ve známce z předmětu lze sice krátkodobě, v určitém poměru a přiměřeně dle věku žáka, používat motivační hledisko. Nelze ovšem klasifikaci „křivit“ na základě nálezu o, byť nezaviněné, neschopnosti. Známka by měla odpovídat schopnostem a naučenému. Samozřejmě, nic nebrání uvádět důvody, proč je známka horší. V současné situaci tak lze na pracovním trhu nacházet sekretářky s jedničkami z jazyka českého ovšem neovládající pravopis – měly celou školní docházku omluvu v podobě „nálezu“, stejně lze najít techniky neovládající matematiku, automechaniky neovládající základní vazby z fyziky a podobně. Dokonce je v současné době mezi některými rodiči poptávka po dokladu, který umožní „zjednodušenou“ výuku a zajistí lepší známky pro jejich děti. V této chvíli není divu….
Taková situace nemůže být udržitelná, sice poskytuje snadné „také-vzdělání“, ale rozhodně nenabízí uplatnění na pracovním trhu. K čemu takové ohledy tedy jsou? Možná souvisí s celým balíkem pseudodemokratických pravidel, kdy všechny možné organizace zasahují do systému školství coby garant demokracie a diskuse o čemkoli. Tak studenti budou rozhodovat o podmínkách maturitní zkoušky, široká veřejnost o nutnosti učit ten, či jiný předmět, jen skutečné nezastupitelné funkce školy se kamsi vytratí, stejně, jako opravdová kvalifikace lidí přicházejících na pracovní trh.
Ing. Stanislav Šimandl (www.sista.cz)
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
