Od Václava Klause se tradičně nedají očekávat názorové zvraty, a tak ve svých analýzách zůstal konzistentní i tentokrát. Platilo to i pro komentář věnovaný stavu české politické pravice.
Klaus poněkolikáté konstatoval dnešní faktickou neexistenci pravicových sil na politické scéně. Tento stav je podle něj zapříčiněn kombinací několika faktorů. S bývalým prezidentem se dá souhlasit v tom, že levice má v ČR bezesporu pevnější kořeny. Připomínám dlouhodobou tradici těchto kořenů, které v podstatě sahají až ke smýšlení našich prezidentů z období demokracie, tedy od Masaryka přes Beneše až po Václava Havla. Z éry komunismu jsme si zřejmě jako dědictví přinesli inklinaci k rovnostářské společnosti, kterou lze v ČR bezesporu vysledovat i v každodenním životě. Klaus tedy zřejmě správně chápe období transformace jako čas neopakovatelného rozkvětu pravicových myšlenek a politických stran na nich založených, především pokud se jedná o širokou podporu občanů.
Otázkou ovšem zůstává, co exprezident svými vyjádřeními k současným pravicovým subjektům sleduje. Z mého pohledu se nabízejí čtyři hlavní možnosti. Za prvé – za ostrými výroky se skrývá upřímný smutek a povzdechnutí nad současnou politickou situací. Klaus tak jinými slovy naznačuje, že konzervativně a liberálně smýšlejícím voličům nezbývá, než s nostalgií vzpomínat na začátek 90. let. Za druhé – exprezident takto vyjadřuje své antipatie k současným pravicovým, pravo-středovým stranám, jejich politice a lídrům. Tepe tak do ODS, kterou roku 1991 založil a která se již delší dobu nachází v nepříjemné agonii. Václav Klaus se také nikdy netajil odměřeným postojem k předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi. Počínání Miroslava Kalouska coby ministra financí Klaus nejprve chválil, postupem času ale zastával vůči Kalouskovi postoj stále kritičtější. Druhá eventualita však pokulhává v souvislosti se stranou Svobodných, která dosáhla neoddiskutovatelného úspěchu v nedávných volbách do Evropského parlamentu. Klausovi jistě není snažení Petra Macha proti srsti a je tak z mého pohledu s podivem, že Svobodné ve svých glosách v podstatě nezmiňuje. Za třetí – Václav Klaus svými vyjádřeními naopak burcuje, tedy povzbuzuje pravicové strany k větší aktivitě. Apeluje tak na větší odvahu a snahu zaujmout voliče údernějšími programy a jasnými tématy. A konečně za čtvrté – bývalý prezident si takto vědomě buduje aureolu jediného autentického pravicového politika v zemi. Tento svůj kredit má zároveň v plánu využít v nějaké formě vlastního politického projektu, případně v budoucí prezidentské kampani.
Samozřejmě je možné (ba dokonce pravděpodobné), že pravda bude někde uprostřed. Tedy Klausova rétorika směrem k české pravici zřejmě vychází z vícero naznačených popudů. Je ale potřeba si říci, že takové „lámání hole“ z jeho úst rozhodně nepůsobí pozitivně ani na pravicové strany a ani na samotné potenciální voliče. Václav Klaus dokáže rozdělovat českou společnost jako málokterý politik. Občané tak ve vztahu k němu projevují leckdy bezbřehou náklonost a na druhé straně až otevřenou nenávist. Navzdory, nebo snad díky této skutečnosti je ale Klaus stále velkým symbolem a do jisté míry i pilířem české pravice. Z tohoto pohledu jsou tak slova pronesená na její úkor nešťastná. „Nabádají“ totiž občany k pasivitě a vyvolávají umělé přesvědčení, že současná vláda nemá důstojného soupeře, natožpak smysluplnou alternativu. Takový pohled je z mnoha důvodů velmi nebezpečný jak pro zachování pravicových hodnot, tak pro budoucí směřování České republiky.
Motivy Václava Klause tedy zůstávají předmětem úvah, doufejme jen, že nezamýšlí současné i budoucí pravicové projekty „zaříznout“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
