Když si Ďábel uvědomil, že jeho potýkání s Božskou mocí je odsouzeno k nezdaru, vyhledal si jedinou „slabinu“ v Jeho Díle. Tou je schopnost myslet. Jak nám říká biblické podobenství o Adamovi, Evě a Jablku poznání, dal Bůh svým dětem dvě možnosti, jak prožít život. Lenost, „užívání si“, stálý servis, bezpracné vegetování. Prý Ráj. A nebo dřinu, sebezdokonalování a prchavé okamžiky štěstí pouze jako odměnu za práci a myšlení.
Eva, druhostvořená, ale iniciativní, první poňoukla Adama k překročení Bohem stanovených hranic pro garantované „blaho“ a nekončící Nudu. Lidé si vybrali krvopotnou práci, poznávání Podstaty, nikdy nekončící poznávání. Bůh se zaradoval. Jeho dílo bylo zdařilé. Satan posmutněl a prostřednictvím sadisty a pedofila s proříznutou hubou konkuruje Dílu Islámem.
Tomu, kdo se upíše vizi nicnedělání, loupeží a vraždění zaručuje výše popsaný „Ráj“ na zemi a údajně i jeho pokračování na Věčnosti. A dál? Dál už je to na nás. Bůh hraje fér, a protože je všemocný, rozhodně nemíní zasahovat. Dar nyšlení, co věnoval Lidstvu v oříšku zakázaného, má být dostatečným potenciálem pro boj s Temnotou. Takže je to na nás. A z hlediska Věčnosti – je za sekundu dvanáct.
Tak tedy s čím máme bojovat, kromě našich lidských slabin v boji o záchranu? Co učí sekta nemakačenků a vrahů, jak získává lidský odpad pro svů „Ráj“? Těm, kdo se Ďáblu upsali, dává Satan pět postulátů, jak „bohulibě“ žít a přetvářet Svět v Peklo.
Šahada
Víra v jednoho „Boha“ podmíněná tím, že jen psychopat, sadista a pedofil Mohammed je jediným zprostředkovatelem a vykladačem „božího“ slova. Ptát se na pouhá Proč?, (proč je nutné vraždit jinověrce, proč jsou děti a ženy majetkem, proč lež či vražda nemusí být lží a vraždou) je nepřípustné. Tazatel je automaticky „nevěřícím psem“, rozsudek je pak jednoznačný. Má být z „boží vůle“ zavražděn.
Vyluxovaná a smyslu zbavená Bible pod značkou Korán přímo neurčuje, jak vyhlazovat „nevěřící“. O to více však nabízí psychopatům všech stupňů a druhů prostoru k popuštění uzdy jejich fantazií při naplňování „božích záměrů“. Vše je dovoleno při cestě k „mučednickému“ titulu. Hlavně, když se „bohulibé“ činy co nejvíce zabarví do krvava. Karmínovou barvu totiž Alláh velmi miluje.
Salat
Neboli „modlitba“. Pětkrát za den musí pravověrný muslim vystrčit zadek na zbytek světa, nevěnovat se ničemu (hlavně ne práci) a kořit se Alláhovi za pohodlnou existenci na světě. Satan se totiž musí stále ujišťovat o oddanosti a bezhlavém poddanství těch, které ulovil a stále potlačovat jejich nezničitelný Božský dar myšlení, neustále znásilňovat jejich duše.
Že je to poněkud málo kompatibilní s nepřetržitými provozy jako jsou třeba zdravotnictví, doprava či energetika, není postatné. „Ráj“ na zemi totiž „věřícím budou zajišťovat otroci. Ano, otroctví totiž Korán jako instituci „civilizace“ povoluje.
Ramadán
Paskvil na židovský či křesťanský půst. Netrvá na jakémkoli počtu očistných dnů, kdy lidské tělo má možnost zbavovat se nashromážděných jedovatostí organismu. A netrvá tedy na půstu jako takovém. Přes den se lenoší, velebí se Alláh, v noci pak může začít orgiastické uspokojování všech potřeb pravověrného muslima.
Ženy děti jsou uzamčeny v „bezpečí“ jakýchkoli dobytých pozic, které jsou od doby nabytí zvány domovy, muži, džihádisté, mohou od večera do rána hýřit po libosti. Poslušných „nevěřících“ děvek a nezletilých potomků „nevěřících psů“ je všude v nových guberniích Chalífátu a osmanských pašalících dost a dost.
Zakat
Prý almužna, prý podpora méně majetných souvěrců, prý jakási charita. Ono je to ale jinak. Je to jen daň těch úspěšnějších lupičů těm méně úspěšnějším, aby všichni společně mohli holdovat Ďáblem ustanovených rituálů, které jsou popsány výše a ten nejšílenější, svědčící o absolutní Pustotě, daleko přesahující nejzvláštnější projevy pohanství, bude uveden níže.
Tzv. almužna se totiž lidských bytotí netýká. Tomu, kdo nevěří v Satanovu škrabošku, co se nazývá Alláhem, je odepřena. Jen spolupachatelé zla, spolustolovníci v temných nocích Ramadánu, spoluznásilňovači a spoluvrahové ve jménu „boha jediného a slitovného“ jsou příjemci „almužny“.
Co zbývá?
Hadždž
„Pouť“. Nařízený pochoďák do Mekky nebo Medíny. Nejúžasnější vliv na rozvoj muslimské duše má ovšem právě účast na bezhlavém kroužení okolo zcela pusté, prázdné kostky Káby. Nic v ní totiž není. Žádný odkaz, žádná zpráva, žádný směr Je to prostě zcela prázdná krychle.
Nu, i Ďábel má smysl pro humor. Běhání zmatených, oblblých stoupenců nicnedělání a dobývání okolo absolutní Prázdnoty jej musí uspokojovat. Tak je to tedy stanoveno, jako povinnost. Chvála absolutní vymatlanosti, tak hezky nám dokumentárně prezentované třeba přejatými „dokumenty“ osvícenosti v České televizi.
Závěrem?
Navzdory institucionalizaci „křesťanství“ v katolické podobě (má podobný, jen sofistikovanější sytém oblbování lidských bytostí), navzdory dočasným prohrám a „důkazům“ o malosti Člověka, který je Božím dítětem a dílem, navzdory kolaborantským, zbabělým vykladačům „Pravdy“, máme šanci.
Tou je Pravda, Oko za oko, zub za zub a Slitování. Až tedy budeme v pozici těch, kdo si sami vládnou svými osudy. Boží, Husovy děti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
