Přátelé v Egyptě nebo Sýrii si mi letos mezi řečí stěžovali, že i jim, zvyklým na pražící slunce, začíná být v posledních letech neúnosné vedro. Pokaždé jsem to nějak zamluvila, protože mi to téma nepřišlo až tak zajímavé – nejela jsem přece takovou dálku, abych konverzovala o počasí. Ale…Egyptské noviny extrémnímu počasí vyčlenily zvláštní rubriky, z nichž vyplývá, že padesát a více stupňů v Horním Egyptě už není žádná výjimka. Naopak. Loni v srpnu teploty v egyptském Asuánu překročily 55 stupňů a vláda byla nucena vyzvat obyvatelstvo, aby raději nikdo nevycházel ven. Takové dny už přitom nejsou žádnou výjimkou – zatímco ještě v 70. letech jich nebývalo ani čtyřicet ročně, nyní slunce praží i přes sto dnů. A nejen praží, ono také místní lidi zabíjí, zatím „jen“ po stovkách. Horní Egypt se tak – i pokud bychom odhlédli od všudypřítomné hrozby terorismu – stává svým způsobem peklem. Je ironií osudu, že OSN nedávno jmenovala právě Luxor metropolí mezinárodní turistiky pro rok 2016.
K této realitě nyní respektovaný německý Institut Maxe Plancka nabídl prognózu, která vypadá ještě pochmurněji. Průměrná teplota na planetě se bude zvyšovat. Nebude to trend rovnoměrný – někde se oteplí méně, jinde více a některé oblasti planety se stanou rovnou neobyvatelnými. A právě tento osud už v dohledné době čeká právě Blízký východ. Severu Afriky a ropným monarchiím Perského zálivu, které vždy sabotovaly jakékoli dohody o omezování skleníkových plynů, nyní experti předpovídají kombinaci prudce stoupajících letních teplot, zvýšenou vlhkost a k tomu i delší písečné bouře – několik let trvající sucha spolu s erozí půdy navýší prašnost v Saúdské Arábii, Iráku nebo Sýrii v tomto století až o 70 procent, a vzduch se tak stane nedýchatelným. Počet dní s teplotami nad 46 stupňů se oproti přelomu století do roku 2050 zpětinásobí, největší vedra s teplotami nad 50 stupňů se protáhnou na osm desítek dní v roce a teploty v noci neklesnou pod třicítku, a teploty nad 40 stupňů se stanou spíš normou než výjimkou. Už v polovině tohoto století tak podle expertů nebudou obyvatelé Blízkého východu prakticky s to vykonávat přes den jakoukoli činnost venku. Předpovědi konkretizují, že největší rizika spojená s pobytem mimo klimatizované a odizolované místnosti se budou týkat obou břehů Perského zálivu a dnes ještě stále zářících potěmkinovských superměst typu Abú Dhabí, Dubaj, Dauhá nebo rudomořského pobřeží chudičkého Jemenu…
Mimochodem, k tomu se vnucují zajímavé otázky: Pokud bude pohyb venku životu nebezpečný, co se stane s nejposvátnějšími místy islámu? Pouť do Mekky musí alespoň jednou za život vykonat každý „správný“ muslim, ale pokud by přitom mohl rovnou i zemřít? A jak tedy změny klimatu dopadnou na islám jako globální náboženství? A jak to změní postavení Saúdské Arábie a její nenávistné wahhábistické ideologie v islámském světě?
Předpokládejme, že mají experti z Planckova institutu a dalších vědeckých ústavů pravdu a že za nějaké tři dekády se celé, dnes stále ještě lidmi obývané oblasti, promění v liduprázdnou poušť. Je zřejmé, že pro většinu současných obyvatel Blízkého východu a severu Afriky – ve skutečnosti už za pouhých pár let - jedinou možností pro přežití zbude migrace na přece jen chladnější sever, tudíž do Evropy, potažmo přes Kavkaz kamsi dál. Problémy s Tureckem a (ne)smlouvou o jeho „migrační zbrani“, pokračující snahy „sundat Asada“, tahanice kolem „obrany evropských hranic“, snahy uplatit subsaharskou Afriku, aby „zadržovala migranty“ (nejspíš v nějakých masových koncentračních táborech) nebo přípravy na další, tentokrát „antiimigační“ válku v Libyi se najednou zdají být tak pošetilé…
Text je mírně rozšířenou verzí sloupku z aktuálního tištěného čísla Literárek.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
