Tereza Spencerová: Čtyři hacky a jeden pohřeb... Pohřeb jistot kolem nás

Agentura Bloomberg dopředu zkoušela řídit „dopad škod“, když avízovala zveřejnění hacknutých dokumentů Open Society Fund (OSF) amerického miliardáře George Sorose. Po vzoru Hillary Clintonové, jedné z největších příjemců Sorosových milionů, odváděla pozornost od obsahu dokumentů k otázce nejasné identity hackerů, přičemž se pachatelé znovu hledají v Rusku.

OSF průnik do svých serverů už v červnu oznámila FBI, přičemž experti dospěli k závěru, že hackeři, kteří o sobě mluví jako o „amerických hacktivistech respektujících a hájících svobodu projevu, lidská práva a vládu lidu“, prý prošli jen „do intranetového systému používaného členy správní rady, zaměstnanci a partnery nadace“.

Na stránce DCLeaks se nyní v každém případě objevilo asi 2500 dokumentů, které nabízejí pohled – mimo jiné -- na aktivity OSF při ovlivňování migrační krize v Evropě. Podle OSF by právě migrační krize měla být považována za „novou normu“, která navíc Sorosově organizaci nabízí „nové příležitosti“ k ovlivňování migračních politik na globální úrovni. OSF přitom konstatuje, že pracuje s „lídry v terénu“ s cílem „formovat utváření migrační politiky a ovlivňovat regionální a globální procesy, které ovlivňují způsoby, jakými je migrace spravována a prosazována“. Autoři studie shrnují: „Naším východiskem pro práci spojenou s řízením byla -- vedle potlačování negativních dopadů prosazování – současná podpora hráčů na poli proaktivního hledání změn politik, pravidel a regulací, které řídí migraci.“

Podle OSF současná migrační krize v Evropě „vytváří prostor pro přehodnocení správy migrace a mezinárodního uprchlického režimu“. „Současné klima nabízí nové příležitosti pro reformu migrační správy na globální úrovni, ať už prostřednictvím existujícího multilaterálního systému nebo spojením škály hráčů k inovativnějšímu myšlení. Náš dlouhodobý zájem a investice do globální práce znamená, že máme mnoho správných partnerů a jsme připraveni pomoci ostatním pohybovat se v tomto prostoru,“ uvádí dokument, podle něhož uprchlická krize „nabízí nové příležitosti“ pro „koordinaci a spolupráci“ s dalšími bohatými dárci.

Málem vzniká dojem, jako by uprchlická krize v Evropě byla pánována a pečlivě připravena, a to nejen Sorosovou organizací, ale i dalšími, kdo mohou získat ze změny regionální „migrační správy“, což v praxi znamená omezení státní suverenity, jak se o tom před pár měsíci přesvědčilo Řecko, nad nímž reálně visí hrozba Grexitu a jehož ostrovy se z vůle EU staly uprchlickými tábory. Nedávný průzkum ve 22 zemích světa odhalil převládající protiimigrační nálady, nicméně OSF zdůrazňuje nutnost bojovat s „rostoucí netolerancí vůči migrantům“, aniž by ovšem konkretizoval, jak. Uvádí nicméně seznamy „spolehlivých spojenců“ v Evropském parlamentu pro roky 2014 až 2019, kteří „pravděpodobně podpoří práci OSF“. Na seznamu je 11 výborů EP, 26 delegací a 226 europoslanců.

E-maily NATO

Dokumenty OSF odhalují financování skupin a organizací prakticky po celém světě, bez zajímavosti přitom nejsou například snahy „podkopat tradiční hodnoty v Rusku“ nebo vytvářet „správný“ mediální obraz vývoje situace na Ukrajině (tzv. Ukraine Media Project), v jehož rámci OSF platí novináře a vyhrazuje si právo vetovat jejich články, které „nemají relevanci pro narativ, o jaký usilujeme, nebo články, které jsou kontraproduktivní (prosazují narativ fašismu a podobně)“.

Kolem Ukrajiny se toho ale odehrává mnohem víc. Další hacknuté materiály, tentokrát e-maily dnes už bývalého amerického velitele sil NATO v Evropě generála Philipa Breedlova, ukazují rovnou na snahu vzepřít se politice Baracka Obamy, dodat Ukrajině ilegálně zbraně a rozpoutat válku Západu proti Rusku. E-maily, které zveřejnil rovněž portál DCLeaks, spojují generála Breedlova s jeho předchůdcem ve funkci Wesleym Clarkem, náměstkyní amerického ministra zahraničí Viktorií „Fuck the EU“ Nulandovou, americkým velvyslancem v Kyjevě Geoffreyem Pyattem a americkou Nadací Potomac, která je často spojovaná s tajnými operacemi na Kavkaze. Právě ukrajinští oligarchové – vedle Sorose – přitom věnovali nadaci manželů Clintonových víc milionů než Saúdové nebo kdokoli jiný zahraniční sponzor. E-maily Hillary Clintonové, které byly zveřejněny na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, ukazují na personální propojování Nadace Clintonových s ministerstvem zahraničí USA, přičemž nadace prostřednictvím ministerstva zajišťovala svým bohatým sponzorům i politické služby a plnila přání mimo jiné i George Sorose. A ten přes Hillary Clintonovou ještě ve funkci americké ministryně zahraničí v roce 2011 navrhl tři své kandidáty na vyřešení politické krize v Albánii, a Brusel jednoho z nich, slovenského diplomata Miroslava Lajčáka, opravdu vybral.

Hillary se bojí října

K červnovému prolomení e-mailů Demokratické strany, z něhož vyplynulo, jak Demokratická strana machinacemi zajistila výhru Hillary Clintonové nad Bernem Sandersem a z něhož bylo obviněno Rusko, se přihlásil slavný hacker Guccifer 2.0. A nezůstal jen u toho. V červenci zveřejnil seznam telefonních čísel a osobních údajů bezmála dvou set současných i bývalých členů Demokratické strany v Kongresu a přidal i dokumenty ukradené z počítače Nancy Pelosiové, nejvýše postavené demokratky v Kongresu. „Jak vidíte,“vysvětlil Guccifer 2.0, „americké prezidentské volby se staly fraškou, velkým politickým představením, v němž voliči ani zdaleka nehrají hlavní roli. Vše se řeší v zákulisí, stejně jako to bylo s Bernem Sandersem. Přemýšlím, co se stalo se skutečnou demokracií, s rovnými příležitostmi, s věcmi, pro něž jsme Spojené státy milovali. Dnes o moc bojují velké pytle peněz. Neustále lžou a neustále nedrží slovo. Mainstreamová (korporátní) média produkují tuny propagandy, která zakrývá realitu. Věřím ale, že lidé mají právo vědět, co se ve skutečnosti děje ve volebním procesu.“

Není sice jasné, kdo se skrývá za nickem Guccifer 2.0, ale FBI předala výsledky svého vyšetřování hacknutí Demokratické strany Kongresu, a to v utajeném režimu. Demokratická strana přitom po obou Gucciferových útocích jako by přecházela do pozice řízené likvidace budoucích škod s konstatováním, že každý další případný únik budou „ruské lži“ zacílené na poškození reputace Hillary Clintonové. Tato taktika podle všeho vychází ze stále častěji zaznívajících obav, že WikiLeaks opravdu chystají „říjnové překvapení“, které Hillary zcela zničí. Ačkoli je svalování viny na Rusko za jakýkoli problém v USA už vcelku tradičním postupem, odhalit identitu Guccifera, natož ho ztotožnit s ruskou vládou, nijak nelze.

Prolomená NSA

Kvalitativně jinou úroveň nově představuje dosud neznámá hackerská skupina Shadow Brokers, která se přihlásila k průniku do počítačových systémů americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Ukradla prý odtud moderní „kybernetické zbraně“, které NSA vyvinula, a hodlá je prodávat v online aukci. Shadow Brokers tvrdí, že mají dokumenty „lepší než Stuxnet“, který v roce 2010 těžce zasáhl vládní počítačové servery v Íránu. Žádají za ně milion bitcoinů, což je v přepočtu asi 600 milionů dolarů.

Shadow Brokers nicméně nejspíš nevydělají nic, protože se do věci vložili lidé z WikiLeaks, kteří tvrdí, že mají k dispozici přesně tatáž data a kódy NSA a slíbili, že je dají k dispozici na internet a zadarmo.

Experti přitom poukazují na to, že metadata, která Shadow Brokers už ukázali, jsou několik let stará a NSA je už z větší části beztak nahradila novými. Bývalí zaměstnanci NSA nicméně potvrzují autentičnost kódů a považují je za „klíče od království“, jejichž zveřejnění by dramaticky snížilo bezpečnost nejdůležitějších vládních a korporátních počítačových sítí po celém světě.

Nejslavnější whistleblower z NSA, Edward Snowden, který žije v azylu v Rusku, až dosud všechna obvinění Demokratické strany a dalších na adresu ruských hackerů vyvracel, v případě útoku na NSA ale nevyloučil, že se nejedná o „pozdrav z Ruska“. (Technické podrobnosti o průniku do sítí NSA jsou ZDE).

PS. Přední expert na světovou kyberbezpečnost, ruský Kaspersky Lab, v červnu zaznamenal Operation Ghoul, vlnu shodných útoků proti více než 130 různým firmám ve třiceti zemích světa.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami