Tereza Spencerová: Dohoda o příměří v Sýrii (plná nejasností)

12.02.2016 15:29

Dohoda o příměří, která by mohla platit za týden, zní samozřejmě pozitivně, ale vyvolává víc otázek, než nabízí odpovědí.

Tereza Spencerová: Dohoda o příměří v Sýrii (plná nejasností)
Foto: Youtube.com
Popisek: Tereza Spencerová

Rusko a USA v Mnichově dospěly k „ambiciózní“ dohodě o zastavení palby (konkrétně o „ukončení nepřátelských akcí“) v Sýrii. Dohoda by měla vstoupit v platnost nejdříve za týden a neměla by se vztahovat na pokračující boj proti Daeši a syrské frančíze Al Kajdy, Frontě al Nusrá.

Shoda obou mocností následovala pár dní po krachu ženevských „mírových rozhovorů“ a jen pár hodin poté, co jedna ze syrských neziskovek „jako na zavolanou“ dramaticky navýšila počet obětí pět let trvajícího konfliktu na 470 tisíc a vytvořila tak pro všechny zúčastněné příslušnou mediální obhajobu před případnou kritikou za „poraženectví“.

„Syrská opozice“ v Ženevě měla od svých sponzorů v Saúdské Arábii jasný povel „pobýt několik dní a pak se vrátit do Rijádu“ a mimo jiné požadovala právě okamžité zastavení jakýchkoli útoků proti rebelům/džihádistům. Zdá se, přitom, že následný postup syrské armády a jejích spojenců za pokračujícího ruského bombardování, které vedlo nejen k obklíčení strategického Aleppa, ale umožnilo už i dodat do města první humanitární pomoc z Damašku a zmírnit ve městě napětí, byly hlavním důvodem, proč se Západ a jeho regionální spojenci dohodou o zastavení palby nyní pokoušejí zachránit poslední zbytky „svých“ tamních džihádistů. Dokud měl totiž Západ pocit, že „jeho“ rebelové vítězí, nabídky Damašku nebo OSN na příměří nechával důsledně odmítat.

Nebylo by až tak nelogické, kdyby Rusko, Írán a Damašek postupovaly stejně, o to větším překvapením jejich souhlas s příměřím vlastně je. Lze z toho usuzovat, že Moskva, Teherán i Damašek do budoucna počítají s inkluzivní Sýrií, která by byla přece jen stabilnější a zavdávala by méně důvodů k dalším bojům, než Damašek mocensky černobílý.

John Kerry, který před pár dny hodil syrskou opozici přes palubu a vzápětí se hájil tím, že jeho slova přece nebyla určena ke zveřejnění, připouští, že naplnění dohody bude problematické, protože opravdu není jasné, jak se hlavní „hráči“ syrského konfliktu zachovají. Velkou otázkou je, zda zahraniční sponzoři džihádu mají skutečný vliv na své rebely v Sýrii a budou s to je k příměří přimět. Není ani zřejmé, jak v praxi odlišovat Daeš a Al Kajdu, proti nimž se bojovat dál smí od většiny ostatních, s nimiž obě teroristické organizace pravidelně spolupracovaly. Nebo – namátkou – co si počít třeba s několika tisíci džihádisty z Asie, kteří až dosud ovládali a bránili Aleppo? Předat je k hromadným popravám do jejich domovských zemí? Umožnit jim odchod přes Turecko do Libye, kam prchá čím dál víc členů Daeše? Zavřít je na Gitmu? Když si třeba Británie, která stále odmítá realitu na bojišti, příměří představuje především jako ukončení ruského bombardování, nějaké řešení by připravené asi mít měla.

Přinejmenším z toho, co bylo v Mnichově zveřejněno, je ovšem nejasností mnohem víc a situace je dál nestabilní. Rusko totiž současně s dohodou o příměří avízuje bombardování až do konečného vítězství nad Daešem a Al Kajdou, varuje Saúdskou Arábii před zvažovanou vojenskou agresí do Sýrie a doufá, že Západ zabrání v agresi do Sýrie i Turecku. Podle amerického ministra obrany Ashtona Cartera ale mezitím vstup do války „seriózně zvažuje“ i NATO, jehož členské státy už beztak individuálně působí v americké „koalici proti Daeši“, vyslání jakýchsi mezinárodních sil nevylučuje Francie… Ruské bombardování Al Kajdy a jejích koaličních spoludžihádistů navíc Západ vždy označoval za nepřijatelné útoky proti „umírněným“ rebelům, a tak lze soudit, že stejnou pozici si uchová i nyní, když ruské nálety míří na baštu Fronty al Nusrá v okolí Idlíbu. A ve hře je svým způsobem i budoucnost Sýrie v dosavadních hranicích – rozhodne o tom „závod“ o Rakká, „hlavní město“ Daeše na v východě Sýrie. Pokud ji první ovládnou Damšek s Ruskem a Íránem, má Sýrie šanci na územní celistvost, pokud Saúdové s USA a Tureckem v zádech, nabízí se spíš vyhlídka na nový, převážně pouštní státeček v rukou wahhábistů. Americké plány na vznik takového „Sunnistánu“ existují už dlouho…

Zkrátka, dohoda o příměří, která by mohla začít platit už za týden, zní na první pohled samozřejmě pozitivně, ale ve skutečnosti vyvolává víc otázek, než nabízí odpovědí. Je velmi pravděpodobné, že za týden se všichni začnou navzájem obviňovat z nedodržení dohody, a možná se tak stane už i dříve. Válka v Sýrii a o Sýrii pokračuje.

Tož tak.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

15:52 Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

Končící Evropská komise zkouší ještě udat strategii pro příští volební období, s nejasnými návrhy, n…