Pokud je to pravda, ta láhev tam nejspíš někde stále ještě může být, nicméně dopis už někdo raději hodil do koše. Francie vždy patřila k hlavním tahounům snah o svržení Bašára Asada – neúnavně se snažila na marné půdě „Přátel Sýrie“, aktivní byla v Radě bezpečnosti OSN i v turecké Ankaře či jordánském Ammánu, které poskytovaly své území coby nástupiště džihádistům (sorry, umírněným rebelům)… ale dnes už se zdá být všechno jinak. Není pochyb, že to byly teroristické útoky v Paříži, které s konečnou platností přesvědčily francouzskou vládu, že bez zpravodajských informací přímo ze Sýrie nemůže s hrozbou terorismu takřka nic dělat (tím spíš v situaci, kdy do džihádu v Sýrii míří stovky francouzských občanů), a že je tedy na čase si přiznat, že svržení režimu v Sýrii už není příkazem doby.
A že vlastně ten režim není ani tak strašný, jak Západ původně tvrdil, protože monstrum Islámského státu, který svou politikou pomáhal utvářet a posilovat, je přece jen silné kafe i pro „bojovníky proti terorismu“. Koneckonců, přiznávají to na Západě i jiní… A tak se koncem února v Damašku – vůbec poprvé od uzavření ambasády v roce 2012 -- zhmotnila delegace čtyř poslanců francouzského parlamentu a dalších činitelů. Byl mezi nimi i Gerard Bapt, blízký spolupracovník prezidenta Francoise Hollanda. Jednali mimo jiné s ministrem zahraničí Valídem Mualímem, šéfem parlamentu Muhammadem Lahámem, zástupci syrských křesťanů a vše vyvrcholilo setkáním přímo se „svrženíhodným“ Asadem. Tohoto setkání se ovšem Bapt prý neúčastnil, právě kvůli vazbě na prezidenta. Západní politici totiž chyby nepřiznávají, otáčejí pomalu, jako zaoceánské lodě (a francouzský prezident se zatím v rámci „otočky“ veřejně vyslovil „jen“ pro jednání mezi Damaškem a syrskou opozicí), a kontakt Hollandova muže přímo s mužem, kterého chtěl šéf Elysejského paláce celé čtyři roky za každou cenu (přinejmenším) svrhnout, by „nevypadalo dobře“. To ale nemění nic na faktu, že francouzští poslanci po rozhovoru se syrským prezidentem konstatovali, že Asad už najednou není „na odstřel“, ale bude „součástí řešení syrského problému“, v čemž se shodli s nedávným konstatováním zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury, který je zrovna v Damašku, nebo šéfa zahraničního výboru europarlamentu Elmara Broka. A co víc, poslanec Jean-Pierre Vial rovnou prohlásil, že sankce a západní tlak na Sýrii „nejsou opodstatněné“.
Al Monitor k tomu s odvoláním na nejmenované zdroje dodává, že v plánu je i výměna francouzských velvyslanců v sousedním Libanonu, přičemž nově by tento úřad měl převzít Emmanuel Bonne, člen současného Hollandova diplomatického týmu, který s delegací v Damašku už loni jednal. Pokud se tak opravdu stane, vznikne tak přímý komunikační kanál mezi Paříží a Damaškem – samozřejmě při oficiálním „zachování“ francouzské politiky proti Sýrii.
Francouzské ministerstvo zahraničí tvrdí, že se na cestě zákonodárců a dalších činitelů – včetně třeba bývalého šéfa francouzské tajné služby Bernarda Squarciniho -- do Sýrie nijak nepodílelo a že to byla jejich „osobní“ iniciativa, byť to nezní nijak pravděpodobně. Právě Squarcini je přitom jedním z nejhlasitějších kritiků dosavadního postupu Paříže proti Sýrii a argumentuje, že bez syrské kooperace nemůže francouzská tajná služba proti džihádu na svém území účinně bojovat. Damašku nyní hraje do karet i francouzská politická scéna, na níž po masakru v Charlie Hebdo sílí tlak na otevřené přiznání, že Katar a Saúdská Arábie financují Al Kajdu i Daeš, stejně jako radikální wahhábistické kazatele ve francouzských mešitách.
Příklon k diplomacii a spolupráci se Sýrií je v zásadě navíc vynucený čirou realitou na bitevním poli. Zatímco USA dál pokračují v podivném plánu na výcvik velmi vzácných „umírněných“ rebelů a nově oznamují, že projekt začne už během čtyř až šesti týdnů, jedna z prvních skupin, která se mohla díky CIA chlubit americkými těžkými zbraněmi, Hnutí Hazm, oznámila, že končí. Její bojovníci byli totiž v posledních měsících terči soustředěných útoků Al Kajdy i kajdistické Fronty al Nusrá, kteří v odplatě za americké nálety zničily skoro všechny základny Hazmu, a tak ji prakticky donutily „to vzdát“. Prohlášení konstatuje, že zbylí „proameričtí“ ozbrojenci Hazmu, kteří ještě chtějí dál válčit, se přidají k Frontě Šamíja, což je ovšem koalice několika islamistických skupin bojujících v Aleppu a okolí. Tím je nejspíš rovněž zodpovězena otázka, v čích rukou skončí protitankové rakety a další zbraně, které CIA Hazmu dodala.
Mimochodem, USA „ztratily z dohledu“ nejen své zbraně v Sýrii, ale třeba i ty v Afghánistánu nebo nově v Jemenu… ale to už je trochu jiný příběh na někdy příště.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
