Internetový portál německého deníku Der Spiegel informoval o tom, že německá tajná služba BND pomáhala tajným službám americkým špiclovat nejen německé politiky, ale i politiky unijní a dokonce prováděla i průmyslovou špionáž – existují náznaky, že terčem se staly i německé firmy, větší jistota panuje v případě špionážního ataku proti evropskému Airbusu, nejspíš ve prospěch konkurenčního amerického Boeingu.
Zjištění, že obě tajné služby úzce spolupracují, není nijak nové, stejně jako špiclování americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) zaměřené na německou vládu či parlament, novinkou je skutečnost, že se NSA společně s BND v Evropě zaměřila na elektronické špiclování německé vlády, německých politiků i německých obchodních zájmů a zájmů evropských zemí, především pak těch francouzských. Edward Snowden před časem odhalil, že „spolupráce“ tohoto typu začala už někdy v roce 2008, ale nyní se – přinejmenším podle Berlínu -- německá BND o ní zapomněla zmínit vládě nebo parlamentu. „Skandál ukazuje, že tajné služby si žijí vlastním životem a nikdo je nemá pod kontrolou,“ cituje Der Spiegel představitelku Die Linke Martinu Reinerovou. „Musí dojít k vyvození osobní zodpovědnosti a němečtí státní zástupci musejí konat.“ Německá vláda ale o celé záležitosti státní zastupitelství neinformovala.
Vicepremiér a šéf sociální demokracie (SPD) Sigmar Gabriel požaduje „zevrubné prošetření“
Kancléřka Angela Merkelová se tak znovu ocitá pod tlakem, který započal s odhaleními Edwarda Snowdena a stále ne a ne odeznít. Vedle nového konfliktu s Řeckem, který především pro Berlín vyvstal s volebním triumfem Syrizy, vedle pokračujícího neúspěšného zvládání ukrajinské krize se musí vyrovnávat s image Německa coby „ochotného pomocníka“ Spojených států – nejenže právě z německého území americká armáda řídí většinu svých vražedných bezpilotních náletů na Blízkém východě či v Pákistánu, průběžně k tomu „ožívají“ nepříjemné zprávy o provázanosti tajných služeb obou zemí. O to víc nepříjemné je, že po odhalení, že i ona sama byla americkou tajnou službou odposlouchávána, kancléřka v říjnu 2013 vcelku pustě prohlásila: „Špiclování mezi přáteli je nepřijatelné.“ Žádné restrikce poté nenásledovaly.
Vicepremiér a šéf sociální demokracie (SPD) Sigmar Gabriel nyní požaduje „zevrubné prošetření“ nových zjištění s tím, že by parlamentní vyšetřovací výbor měl získat přístup i k telefonním číslům a IP adresám, které NSA předala lidem z BND. Jeho zástupce v SPD Ralf Stegner konstatoval, že už se kancléřka nemůže dál schovávat za bagatelizující prohlášení typu „vždyť o nic nejde“, a místo toho musí její úřad vydat všechny důkazy.
Angela Merkelová se nicméně dál tváří nerozhodně a valí před sebou problémy řeckého dluhu, Ukrajiny i podřízenosti vůči USA, přičemž se očividně snaží vyhýbat otevřenému střetu nejen s USA, ale i s proamerickým křídlem v německém establishmentu. Tento její postoj, přinejmenším v otázce amerického špiclování, ovšem žádné „ovoce“ nenese, problémy se ve výsledku jen kumulují a mohou kancléřce velmi snadno zlomit vaz. A to tím spíš, když se pokouší nový skandál a špiclování namířené třeba proti francouzskému parlamentu a prezidentskému paláci kolovrátkově vysvětlovat nutností „společného boje proti teroristickým hrozbám“, což je v zásadě jen podivná variace na její dva roky staré „obranné“ prohlášení, že špiclování je přece pro „demokratický stát klíčové“.
Berlín následuje americkou zahraniční politiku
Outsourcing špiclování z NSA na BND je ale jen dílkem z celkového obrazu. Na německém území je přes dvacet amerických vojenských základen, na nichž slouží asi 54 tisíc amerických vojáků. Dnes jsou důležité pro bezpilotní nálety, v roce 2003 byly klíčové pro vojenskou a logistickou podporu americké invaze do Iráku, tehdy v rozporu se zněním německé ústavy. K tomu Berlín následuje americkou zahraniční politiku i v jiných směrech, byť ta může být v rozporu se zájmy Německa a jeho občanů – příkladem mohou být negativní dopady sankcí proti Rusku na německou ekonomiku.
V době, kdy je znám „fuckovací“ názor Washingtonu na EU, celá situace vyvolává obecnější otázky. Pokud svrchovaný stát dovolí jinému státu špiclovat své politiky a podniky, stejně jako politiky a podniky spřátelených zemí, pokud na nic z toho vláda dotyčného státu nereaguje a členové kabinetu dokonce lžou poslancům… Jak se dnes dá definovat státní svrchovanost? A pokud je Německo, klíčový stát EU, v tomto směru „ochotným pomocníkem“ Spojených států amerických, pod jakým tlakem je asi tak vláda České republiky, státu, který je ve všech možných ohledech německým „subdodavatelem“? Znovu: Jak dnes definovat svrchovanost?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
