Tereza Spencerová: Nová válka Západu na arabské půdě, nová přátelství

Washington počítá s tím, že se bude válčit spíš roky. Pentagon počítá „minimálně“ s 36 měsíci – což ovšem fakticky znamená, že IS bude stále existovat ještě i v době, kdy Barack Obama už nebude v Bílém domě -- a už obeslal soukromé žoldnéřské agentury s dotazem, zda by měly zájem vydělat si miliardy a jít si zabojovat namísto pravidelné americké armády, která na další válku nemá sama dost financí a bude muset žádat Kongres o navýšení „dotací“, což je ovšem v předvolebním období vždy záležitost vachrlatá.

Pro válku se Obamovi podařilo na summitu NATO nadchnout osm západních zemí -- Británii, Francii, Austrálii, Německo, Kanadu, Itálii, Polsko, Dánsko a Turecko (byť džihádem sama silně ohrožená Ankara se chystá hrát jen roli „tichého společníka“) – a ministr zahraničí USA John Kerry už je označil za „koalici zřetelně ochotných“, což je asi v zásadě případný popis. Sporný právní základ plánovaného útoku západních armád na území Iráku pak nejspíš pomůže vyřešit ruská podpora nové americké rezoluci v RB OSN o „zahraničních žoldnéřích a teroristech“, která cílí na kajdistické a jiné skupiny na Blízkém východě. O „nečekané“ spolupráci USA a Ruska v boji proti Islámskému státu se spekuluje už několik týdnů a nový impuls tomuto společnému zájmu bezpochyby dodala pohrůžka IS, že svrhne i Putina, a to kvůli ruské politice v Sýrii (a nevysloveně také kvůli ruskému potírání džihádu na Kavkaze – koneckonců, ze Sýrie se do Čečny dá dojet autem za den).

Obama mezitím navyšuje naléhavost nové války strašením, že IS může kdykoli ohrozit americká města „a vraždit americké občany podle libovůle“, a co víc, máme tu pohled na další píárovou válku ve jménu „humanity“, tedy komiksově ospravedlnitelnou: Washington se totiž nechystá do boje proti reálným oddílům brutálních džihádistů, ale proti „apokalypse“, monstru atd atp. Podobná prohlášení jsou ale určena výhradně západnímu publiku, protože na Blízkém východě by nikoho příliš nedojala: „Koalice ochotných“ je složena převážně z anglo-amerických armád, které zničily arabská území, k nimž přibývají arabští a asijští autokraté, v jejichž vězeních v 80. letech začala klíčit semínka Al Kajdy. Není to seriózně míněná snaha bojovat s islamistickými militanty a extremisty. Vždyť kombinace sil, která se nyní chystá, je táž, která extremisty zrodila a pomohla jim k růstu,“ shrnuje libanonský Daily Star.

Obama ještě minulý týden přiznával, že pro boj proti IS nemá žádnou strategii. Co nového asi tak – kromě velkých slov -- bude s to ve středu asi říci?

Nová přátelství

Vlastně je mnohem důležitější to, o čem se zatím zarputile mlčí. Nová válka v arabském světě totiž může ve svém důsledku přepsat podobu regionu, dosud určovanou kdysi tajnou a bezmála už stoletou Sykesovou-Pikotovou dohodou. A s tím souvisí fakt, že v jádru Obamova „herního plánu“ jsou role, které Washington v nové válce přiřkl regionálním hráčům, tradičním či překvapivým.

Írán prý nabídl Američanům pomoc, ale byl oficiálně odmítnut, a pak sám popřel, že by nějakou pomoc v boji proti IS kdy nabízel. Přitom ale právě Írán dodal iráckým Kurdům zbraně jako první a jeho vojáci už v Iráku bojují proti IS, podíleli se na osvobození města Amerli, což je jinak připisováno „výhradně“ americkému letectvu a irácké armádě. Jinými slovy je čas připravit se na pantomimu – USA a Írán v Iráku proti IS spolupracují, ale ani jedna strana si nechce zkazit image tím, že by veřejně přiznala, že koordinuje postup s „šílenými mulláhy“, potažmo „Velkým Satanem“. (Írán tím ale nejspíš přestane být v mezinárodní politice za otloukánka; jeho postavení i role se adekvátně změní, i když se o koordinaci nebude mluvit nahlas. A to bezpochyby ovlivní i výsledky nekonečného sporu o íránský jaderný program.) Než se vše dostane do nějaké nové fáze, bude Írán zřejmě mluvit dvojhlasně: zatímco bude dál připomínat, že IS je fakticky monstrem, u jehož zrodu stály USA, Izrael a Saúdská Arábie, nevyloučí ani mezinárodní spolupráci coby jediný účinný nástroj, jak toto monstrum zničit.

Ostatně, „umazat“ se veřejnou spoluprací s USA není problémem jen pro Teherán – dokonce i jordánský král Abdalláh, jinak věrná západní loutka, prý v této výbušné době, kdy je IS pro bezpočet sunnitů přitažlivější s každým dnem, odmítl Obamovo pozvání, aby si „nezadal“. Mezi překvapivé, ale logické potenciální partnery lze řadit třeba také Asadův režim v Damašku, o němž se ještě donedávna „ostatně, soudilo, že musí být zničen“, ale stále více hlasů volá po racionalitě a spolupráci právě s Damaškem. A na přetřes se dostává také další „nemyslitelný“ partner – Strana kurdských pracujících (PKK). Je stále ještě na americkém seznamu teroristických skupin, ale bez její spolupráce půjde boj proti IS v kurdských oblastech přece jen o poznání hůř. Ostatně, regionální role PKK je dnes už taková, že ji prostě nelze přehlížet (až se z toho v domovině PKK, Turecku, vládě točí hlava). V případě Sýrie i PKK lze předpokládat, že spolupráce navázána bude, ale stejně jako v případě Íránu, nebude se o ni na veřejnosti mluvit.

Vyhlídky klasických klientů Západu, tedy Arabů z Perského zálivu, jsou o poznání chmurnější, neboť čelí nepokrytým hrozbám IS, aby se zřekli moci, nebo čelili důsledkům. Provokovat IS ještě víc a připojit se k americké „koalici“, se jim zdá nejspíš příliš riskantní, což se projevilo i na jednání Ligy arabských států, kterou si už pár let „platí“ Saúdská Arábie. A LAS oproti očekávání nepodpořila americkou válku proti IS, ale opřela se spíš o dřívější rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která vyzvala k „potlačení přílivu zahraničních bojovníků a ukončení financování a podpory islamistických extremistických skupin v Iráku a Sýrii“. To je ovšem výstřel do vlastní nohy, protože většinu podpory a zbraní syrskému džihádu až dosud zajišťovaly právě monarchie z Perského zálivu. Saúdský deník Aš Šark al Ausat, který patří královské rodině, nyní nabídl dilema, jemuž Rijád čelí: na jedné straně by prý džihádisté ze Sýrie (stále označovaní coby neexistující Svobodná syrská armáda) měli stanout v čele boje proti IS, ale přitom prý přece „nemohou zcela přesměrovat svou pozornost proti IS a jeho spojencům, aniž by přitom zcela opustili svůj primární cíl, kterým je svržení Asadova režimu“.

Nicméně, překreslování pavouka vztahů na Blízkém východě dnes nezná žádných omezení, a tak Saúdové za této situace – na principu „nepřítel mého nepřítele“ -- sbližují své postoje s donedávna nenáviděným Íránem, a ten je pro změnu jednou z opor Asadovy vlády v Damašku… A další oporou Asadova režimu je Rusko, které v poslední době prohlubuje spolupráci s Izraelem, ten je pro změnu „znepokojen“ Al Kajdou na Golanech, tedy de facto na „svých“ hranicích, a s příměřím s Hamasem v Gaze prý souhlasil, aby si uvolnil ruce čelit hrozbě džihádu, a přitom tané služby Izraele a Saúdské Arábie jsou už nějakou dobu v kontaktu... Uzavírá se tím kruh neuvěřitelných nových aliancí? Možná. Obama si nyní musí (i byť jen kvůli nevyslovené spolupráci s Íránem) uvolnit ruce ze sevření vlivné americké proizraelské lobby, a s tím by měla pomoci avízovaná cesta izraelského ministra pro mimořádné záležitosti Juvala Steinitze do Washingtonu.

Přitom všem platí, že bez důvěryhodné a hlavně veřejné arabské či muslimské účasti bude celá Obamova nová válka ze všeho nejvíc připomínat jen křížovou výpravu v 21. století. Pro Írán se situace skládá přece jen výhodněji – oficiálně stojí stranou, a tak, když vše zase půjde s kopce – nezapomínejme, že USA a jejich „koalice ochotných“ nedokázaly za 13 let porazit Taliban a za sedm let zklidnit Irák, zato dokonale zničily Libyi -- může jen odvrátit pohled a tvářit se, že se Strýčkem Samem a jeho nápady neměl nikdy nic společného. Paradoxně totéž platí i pro Araby z Perského zálivu. Znesváření šíité a sunnité na stejné straně – jako by se USA konečně povedlo na Blízkém východě něco pozitivního!

PS. Samozřejmě stále platí, že nejjednodušší by bylo fanatiky z IS a přidružených džihádistických skupin prostě „udusit“ – stačí, aby Washington nařídil Saúdské Arábii, Kataru a dalším „svým“ zemím Perského zálivu, aby přestaly IS a ostatní financovat a vyzbrojovat, a aby Turecko a Jordánsko přestaly džihádu poskytovat své území a zavřely hranice. Džihád by přišel o své zdroje a zakrátko by skončil. Dolary, eura a petrodolary ušetřené za zbraně pro džihádisty by se pak mohly vrhnout do sociální sféry a vzdělání, což by ve výsledku tmářský fanatismus vygumovalo, přinejmenším z drtivé většiny. Bez přerušení těchto vazeb nemá válka žádný smysl, tedy z hlediska konečného vítězství nad IS.

A stručně z dalších událostí kolem IS:

-- Bojovníci IS mají americké a jiné zbraně, které byly prokazatelně kdysi dodány „sekulární“ a „umírněné“ Syrské svobodné armádě. XXX Rodina popraveného amerického reportéra Stevena Sotloffa má za to, že ho bojovníkům IS prodali právě příslušníci „umírněných“ a Západem podporovaných rebelů. XXX V řadách IS, který dnes kontroluje území rozlohou srovnatelné s Británií, prý bojuje nejméně 100 občanů USA. XXX Lídr IS Abú Bakr Bagdádí byl prý zabit při americkém bombardování, ale asi to nebude až tak pravda. A i kdyby, beztak vstanou noví bojovníci, jako v případě somálského Šabáabu, jemuž USA onehdy emíra opravdu zabili. XXX Výskyt IS je hlášen i přímo ze Saúdské Arábie (Rijád už na hranicích s Irákem buduje 900 kilometrů dlouhý plot) nebo Egypta a vedení IS žehná a radí, jak „budovat chalífát“ i nigerijským fanatikům z Boko Haram. USA hlásí zahájení „významného bezpečnostního programu“ na hranicích na severu Nigérie.

A z Blízkého východu obecně:

-- Saúdové vyvolali v celém islámském světě pozdvižení údajným plánem přenést hrobku proroka Muhammada a pochovat jeho ostatky v neoznačeném hrobě. Fáma?

-- Při zatím poslední izraelské válce proti pásmu Gazy bylo zničeno nebo poškozeno na 18 tisíc domů, celková rekonstrukce přijde na 7,8 miliardy dolarů a je odhadována na 20 let, Katar je připraven na rekonstrukci významně přispět, přičemž přímé izraelské náklady na válku dosáhly devíti miliard dolarů (přispějí USA).

-- Nejvíce Židů imigruje do Izraele z Francie.

-- Stále více lidí prchá před královskou diktaturou z Bahrajnu.

-- Katar zatkl dva britské inspektory, kteří v emirátu vyšetřovali otrockou práci.

-- Egypt koupil pšenici z Ruska a Rumunska, od Spojených arabských emirátů dostane ropné produkty za skoro 9 miliard dolarů, Káhira přitom popírá, že by spolu s SAE bombardovala džihádisty v Libyi, ale je ochotná cvičit a vyzbrojovat libyjskou armádu, byť není přesně jasné, jaké vojáky si pod tímto označením představit. Zdá se, že se Káhira rozhodla mít v „budoucí“ Libyi silné slovo. Chaos, válka a bezvládí v Libyi přetrvávají, džihádisté už si pro sebe zabrali evakuovanou budovu americké ambasády v Tripolisu.

-- Chaos a bezvládí platí také pro Jemen, kde se „národnímu dialogu“ nedaří, humanitární krize eskaluje politickou polaritu a stát jako takový je před zhroucením.

Tož tak.