Tereza Spencerová: Obama Saúdy neuhájil, Rijád může být žalován kvůli "jedenáctému září"

Když Barack Obama v červenci konečně pod tlakem splnil svůj letitý slib a odtajnil „legendárních“ 28 stran ze spisu o vyšetřování teroristických útoků z 11. září, chtě nechtě odhalil roli Saúdské Arábie v přípravě tehdejších masakrů i spoluvinu Bushovy administrativy. A spustil tím proces, který se vymkl jeho kontrole.

Americká Sněmovna reprezentantů, jejíž členové jsou v otázce zvolení přímo závislí na názoru veřejnosti, která krytí sponzorů 11. září příliš nechápe, totiž v půli září drtivou většinou odhlasovala pozůstalým po obětech teroristických útoků z 11. září právo žalovat Saúdskou Arábii za jakoukoli roli, kterou její vláda mohla sehrát v tehdejších masakrech. Obama byl rozhodnutý zákon – nazvaný Zákon o spravedlnosti proti sponzorům terorismu (JASTA) vetovat, a také tak minulý pátek učinil, byť původně chtěl tento krok odložit až na dobu po listopadových prezidentských volbách, prý v naději, že alespoň demokratičtí politici už se v té době nebudou muset na dlouho bát hněvu svých voličů a změní své postoje.

Samotné veto přitom nebylo žádným překvapením, neboť mluvčí Bílého domu Josh Earnest už na jaře formuloval Obamův názor: „Mohlo by to znamenat velké riziko pro Spojené státy, jejich daňové poplatníky, vojáky a diplomaty v jiných zemích, které by mohly přijmout podobné zákony. V sázce je celý koncept svrchované imunity.“ Sám Obama tehdy prohlásil: „Pokud otevřeme možnost jednotlivcům a Spojeným státům běžně žalovat cizí vlády, otevíráme tím současně možnost, že budou Spojené státy průběžně žalovány jednotlivci v jiných zemích.“

Před samotným vetem přitom Obama spolu se Saúdy loboval v Kongresu, přičemž Rijád k předchozím hrozbám zlikvidování amerického finančního systému rozprodejem amerických dluhopisů přidal i varování, že příslušný zákon jen posílí rekrutování teroristů v samotné Saúdské Arábii. Na pomoc jim přišel i Pentagon se specializovanější verzí původního Obamova argumentu; generálové vyjádřili obavu, že by zákon mohl ohrozit americké vojáky kvůli činům napáchaným různě po světě. Ministr obrany Ashton Carter na to šel z jiného úhlu a varoval, že případné žaloby proti Saúdské Arábii a její roli v 11. září mohou vést k „rušivému objevitelskému procesu“ a ve finále i k odhalení „amerických tajemství“, která by prý mohla ohrozit americkou „válku proti terorismu“.

Mimoděk tím vlastně naznačil, že Washington toho v souvislosti se Saúdy i mezinárodním terorismem tají mnohem víc, než se nyní zdá, ale ani to nezabralo. V noci na dnešek členové Senátu i Sněmovny reprezentantů drtivým poměrem hlasů (97:1, resp 348:77) prezidentovo veto zvrátili. Bylo to vůbec poprvé, kdy Kongres přehlasoval prezidentovo veto, na což mluvčí Bílého domu reagoval pozoruhodně: Hlasování Kongresu označil za „abdikaci“ na jeho nejzákladnější povinnosti zákonodárců při zastupování zájmu lidu a za tu „nejostudnější věc, jakou kdy Senát udělal“. Kongres si ale stojí za svým: „Nemůžeme už déle dovolovat, aby se ti, kdo zraňovali a zabíjeli Američany, schovávali za právními kličkami, které odpírají spravedlnost obětem teroru,“ shrnul šéf sněmovního právního výboru Bob Goodlatte.

Skepse sílí

Diskuse kolem JASTA vycházejí vesměs kolem otázky spravedlnosti pro pozůstalé po obětech z 11. září, nicméně podle Al Monitor přijetí zákona současně vyjadřuje rostoucí frustraci amerického Kongresu ze saúdské politiky na Blízkém východě, konkrétně z pokračující saúdské války v Jemenu, která svými útoky na civilní cíle vyvolává čím dál větší odpor ve světě, a ze snahy globalizovat nenávistný wahhábismus. Někteří senátoři chtěli tento postoj zdůraznit i zablokováním dalšího prodeje zbraní Saúdům, tentokrát tanků za 1,15 miliardy dolarů, ale v této otázce narazili.

Nicméně, zákon JASTA může mít na Saúdskou Arábii drtivý dopad. Podle agentury Bloomberg právě kvůli možnému schválení zákona a následných finančních nárocích, které mohou pozůstalí po obětech z 11. září začít vznášet, Saúdové odložili emisi dluhopisů za 10 miliard dolarů. Není zatím jasné, jak se Saúdové ke vznášeným nárokům budou stavět, nicméně vyhlídka na milionová a v celkovém objemu možná i miliardová odškodnění přichází v době, kdy se saúdská ekonomika zmítá v hluboké krizi s nejasnými prognózami a královská kasa hotovostí zrovna neoplývá. Feudální rodina se vše snaží zachraňovat snižováním mezd zaměstnancům ve státním (nebo lépe královském) sektoru, přičemž o 20 procent příjmů přijdou i ministři vlády. Mzdy se ovšem v mnoha případech už vůbec nevyplácejí, což vyvolává první stávky a růst sociálního napětí, v nejhorší situaci se ocitají nespočetní gastarbeitři, jimž firmy dávají na výběr: buď zapomenou na dlužné mzdy a bude jim vrácen alespoň pas, nebo… Na náladě pak Saúdům nemůže přidat ani masová petice žen, které se dovolávají svého práva být plnohodnotnými lidmi, ani tradičně velevážená role Rijádu coby „ochránce nejposvátnějších míst“ islámu, neboť letošní pouti do Mekky se zúčastnilo 2,4 milionu věřících, což je ovšem nejméně za posledních 10 let. Nepřekvapí proto, že OPEC oproti veškerým očekáváním rozhodl o snížení produkce ropy, načež její ceny globálně poskočily.

Než se vlivné saúdské lobby ve Washingtonu podaří zákon JASTA nějakou další legislativou případně zablokovat nebo alespoň zmírnit, je tu pohled na fakticky přelomový moment: Spojené státy si vůči svému věrnému vazalovi přestávají brát servítky jejich skepse sílí. Lze to možná vysvětlit právě ekonomickými problémy kdysi bohatého království, z něhož už toho do budoucna nemusí „moc koukat“, v úvahu přichází i růst vlastní americké těžby ropy a snižování závislosti na dovozu surovin. To ale neznamená, že by Bílý dům hodil Saúdy přes palubu. Nejnovější vývoj v Sýrii, kde Západ v posledních dnech více méně pasivně sleduje, jak jím chránění džihádisté v Aleppu přicházejí při syrské pozemní ofenzívě a ruském bombardování o „životní prostor“, vede Washington k přesvědčení, že by právě Perský záliv, jmenovitě především Saúdové a Katar, měl začít islámským fanatikům dodávat rakety.

PS. V souvislosti s Obamovým varováním, že JASTA otevře recipročně dveře k žalobám za zločiny spáchané Spojenými státy, není bez zajímavosti případ italského humanitárního pracovníka Giovanniho Lo Porta. Loni v lednu ho – spolu s americkým rukojmím Warrenem Einsteinem -- při jednom z náletů na „podezřelé lokality“ na severu Pákistánu zabil americký bezpilotník. Barack Obama vraždy označil za „omyl“ a přijal za ně „plnou odpovědnost“. Nyní Washington rodině italské oběti vyplatil 1,2 milionu dolarů, přičemž zdůraznil, že to není odškodné, kterým by USA přiznávaly jakékoli pochybení, ale „dar“ na uctění jeho památky. Lo Porto a Weinstein byli tehdy drženi Al Kajdou a americké tajné služby před osudným náletem tvrdily, že v místě útoku žádní rukojmí nejsou.

Od roku 2009 americké bezpilotníky jen v Pákistánu zabily bezmála 2000 lidí, přičemž více než desetina z nich byli civilisté. A mezi nimi i bratr a šestnáctiletý syn novináře Karíma Chána, který se rozhodl americkou CIA za jejich smrt zažalovat. „Celému světu tvrdí, že při náletech bezpilotníků zabíjejí teroristy, ale ve skutečnosti zabíjejí nevinné civilisty,“ konstatuje Karím Chán, jemuž celých šest let trvalo protlačit žalobu přes pákistánskou justici.

Kolik takových žalob z celého Blízkého východu lze očekávat? A jak se k nim americká justice postaví? A co se z nich svět dozví o "amerických tajemstvích"?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami