S napětím očekávané páteční vyvrcholení poslední fáze jednání o „americkém“ Transpacifickém partnerství (TTP) kýžený úspěch Baracku Obamovi nepřineslo. Po pěti letech příprav měla být na Havajských ostrovech podepsána dohoda o totálním zrušení obchodních bariér, ale místo ní účastníci mluví o zabřednutí do slepé uličky.
TTP se účastní 12 zemí – vedle Spojených států jsou to Austrálie, Brunej, Kanada, Chile, Japonsko, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam (který ovšem už mezitím vstupuje do ruské Euroasijské ekonomie unie). Dohromady tyto státy představují 40 procent světového HDP a čtvrtinu globálního exportu, přičemž jejich dohoda měla světové ekonomice podle amerických propočtů dodat 300 miliard dolarů (přičemž dvě třetiny adekvátního růstu HDP mají připadnout na USA a Japonsko). Namísto podpisu smlouvy nicméně závěrečné prohlášení ministrů konstatuje, že při „produktivních jednáních“ bylo dosaženo „významného pokroku“, nicméně bude ještě zapotřebí „další práce“ k řešení „omezeného počtu otázek“.
V tomto směru ale panuje řada nejasností. Například australský ministr obchodu Andrew Robb prohlásil, že smlouva je dojednaná z 98 procent, přičemž vinu za to, že stále existují rozpory, hodil na Spojené státy, Japonsko, Kanadu a Mexiko, které podle něj odmítají kompromisy výhodné pro všechny. Hlavními spornými body jsou podle něj vývozy automobilů, cukru a mléčných výrobků. Jeho japonský kolega Akira Amari má za to, že vše lze vyřešit „během jednoho dalšího setkání“, nejlépe ještě koncem srpna, ale malajsijský ministr obchodu Mustapa Mohamed prohlašuje, že „k dořešení zbývá problémů ještě mnoho“.
A v tom je právě zakopaný pes. Vyjednavači mají totiž k dispozici už jen první dva týdny v srpnu, poté už bude „právně nemožné“ předložit smlouvu k ratifikaci americkému Kongresu ještě v letošním roce. Kongres si totiž v červnu – zároveň s uvolněním vyjednávacího prostoru prezidentovi -- odhlasoval nejméně čtyři a půl měsíce na projednání smlouvy a už ani zmíněný termín na konci srpna tak nemůže TTP pro letošní rok „zachránit“. Všichni zúčastnění vědí, že „USA potřebují TTP ratifikovat ještě v roce 2015; jinak bude velmi obtížné dosáhnout ratifikace ještě před nástupem nového prezidenta a celá záležitost se tak může protáhnout až do roku 2017, ale spíš 2018, a možná zkrachovat úplně,“ shrnuje East Asia Forum. A k tomu navíc mohou nové překážky odkládané dohodě vzniknout po říjnových volbách v Kanadě nebo na konci září, kdy bude japonský premiér Šinzó Abe obhajovat post šéfa vládnoucí strany.
TTP je teoretickou třešinkou na dortu Obamova „asijského směřování“. „Pokud nebudeme určovat pravidla my, bude v tomto regionu určovat pravidla Čína,“ prohlásil -- po loňském veleúspěšném obchodním asijském tažení Pekingu -- v dubnu americký prezident pro Wall Street Journal. „A my zůstaneme bokem.“ Nicméně havajská jednání zkrachovala podle některých názorů právě na Obamově snaze „prosadit do smlouvy ochranu duševního vlastnictví pro farmaceutické a technologické koncerny z 21. století při uchování sto let starých pravidel ochraňujících zemědělský sektor“. Pro americké „tažení asijským směrem“ je neúspěch rozhovorů tvrdou ranou, „velkou geopolitickou ztrátou Obamovy administrativy a dárkem pro čínského rivala. Ekonomická kapitola Obamova asijského „rebalancování“ je nyní v troskách, zatímco ambiciózní Peking plánuje alternativní asijsko tichomořskou obchodní dohodu,“ podotýká Australan Financial Review.
Čína chce ještě letos uzavřít své Regionální všeobecné ekonomické partnerství (RCEP), které propojí deset členských států ASEAN s Austrálií, Čínou, Indií, Japonskem, Novým Zélandem a Jižní Koreou. Tyto rozhovory sice ještě nejsou ve finále, ale krach TTP otevírá cestu k jejich hladkému dokončení, přičemž Peking přebírá iniciativu od Washingtonu.
Pravděpodobný konec TTP podle očekávání vítají nesčetné organizace a hnutí. „Je to dobrá zpráva pro lidi i planetu, protože TTP ohrožovala pracovní místa, mzdy, bezpečné potraviny, dostupné léky a podobně,“ prohlásila například Lori Wallachová, ředitelka amerického Public Citizen's Global Trade Watch. „Tu dohodu, která nemá podle průzkumů podporu ve většině zúčastněných zemí, chtějí jen utajovaní vyjednavači a většina ze 600 oficiálních amerických obchodních poradců, kteří zastupují korporátní zájmy.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
autor: PV
