Anonymní zdroj, obrovská databáze dokumentů a přes rok trvající investigativní práce asi 400 novinářů z více než stovky médií a organizací z více než 80 zemí světa. Právě tak je popisován zatím největší únik informací do médií, který nabízí pohled na to, jak mocní tohoto světa – ať už politici, celebrity nebo zločinci – využívají daňových rájů k ukrytí svého bohatství. Online databáze označovanou jako Panama Papers (Panamské dokumenty) byla zpřístupněna v neděli odpoledne.
Německý deník Süddeutsche Zeitung vysvětluje, že jeho redakci před více než rokem oslovil anonymní zdroj a nabídl jí zakódované interní dokumenty panamské právní firmy Mossack Fonseca, která prodává anonymní offshorové firmy po celém světě. A tyto falešné firmy svým vlastníkům umožňují skrývat své obchody, ať jsou sebepochybnější. „V následujících měsících dokumentů přibývalo, až jich bylo 2,6 terabytů, což je největší únik, s jakým kdy novináři pracovali. Zdroj nepožadoval finanční kompenzaci ani cokoli jiného, s výjimkou několika bezpečnostních opatření. Údaje nabízejí unikátní vhled do světa, který může existovat jen ve stínu. Prokazují, jak globální průmysl v čele s nejdůležitějšími bankami a investičními firmami tajně spravuje majetky nejbohatších a nejslavnějších lidí světa: politiky počínaje přes činovníky FIFA, podvodníky a obchodníky s drogami až po celebrity a profesionální sportovce.“
Faktem je, že zveřejněná část databáze „slíbené“ celebrity či sportovce v první fázi neobsahovala, ale ve druhé už ano. Ta první se soustředila na politiky, veřejné činitele a jejich rodiny. A z nich do popředí vždy „jako na zavolanou“ vyskočí ruský prezident Vladimir Putin, byť údaje ukazují „jen“ na lidi z jeho okolí. Kreml o plánování „informačního útoku“, který podle něj má být prý „posledním pokusem destabilizovat Rusko“, informoval už před týdnem a nynější vlna kritiky na sociálních médiích následně donutila například britské listy The Guardian nebo The Independent stáhnout snímky Vladimira Putina, jimiž své texty o Panama Papers původně ilustrovaly. Putinův mluvčí snahu zvýraznit Vladimira Putina coby hlavního viníka, byť jej Panama Papers z ničeho ani neviní, označil za informace určené spíše pro západní publikum a „nehodné jakékoli odpovědi“.
Z dalších „zajímavých“ jmen se nabízejí například feudální spojenci Západu z Perského zálivu v čele se saúdským králem Salmánem či katarským emírem, lidé kolem syrského prezidenta Bašára Asada, islandský premiér, ukrajinský prezident Petro Porošenko, který přes daňové ráje „restrukturalizoval“ svůj majetek, podle všeho obchoduje s ruským Gazpromem a nyní mu prý už hrozí impeachment, otec britského premiéra Davida Camerona spolu s některými dalšími čelními představiteli Konzervativní strany a vedle nich několik vysokých politiků čínské komunistické strany …
Česká „stopa“
Mezi státy v abecedním seznamu na hlavním portálu Panama Papers není uvedena například Česká republika. České centrum pro investigativní žurnalistiku tento „nedostatek“ ale nahrazuje, připomíná, že firma Mossack Fonseca do role „bílých koní“, kteří jsou nutní k zakládání falešných firem, zaregistrovala „těžko uvěřitelných 52 696 lidí“, přičemž „mezi nejoblíbenější české bílé koně patří Zuzana Herichová, Jana Lutken, Petr Malivánek nebo Ian Taylor se stovkami firem po celém světě, ve kterých mají oficiálně fungovat jako ředitelé“.
Samotných dokumentů, které se vztahují k českým klientům, je přes 250 tisíc. Ty obsahují jak právní listiny (zakládací listiny, akcie, certifikáty), tak i e-mailovou komunikaci nebo komentáře ke smlouvám. Ze seznamu 283 jmen, která jsou v databázi navázána na Česko, figurují ve 40 případech akcie na doručitele. Podle expertů z Tax Justice Network je právě tenhle typ vlastnictví nejvyšší formou anonymizace skutečného vlastníka. V dokumentech tak sice není uveden finální držitel akcií, je tam ale uvedena jeho adresa, ze které se dá mnohé odvodit.
Nejoblíbenější destinací, kam čeští klienti schovávají své firmy, jsou bezkonkurenčně Seychely, kde pro ně Mossack Fonseca založila přes 800 firem. Následují Britské Panenské ostrovy, Bahamy, Niue, Panama nebo ostrov Samoa.
Čechů, kteří drží akcie jedné nebo více firem zřízené Mossack Fonseca v jedné z offshoreových destinací, je 283. Dalších přibližně 50 jmen představují cizinci z Ruska, Tádžikistánu, Izraele nebo Srbska, kteří v Česku podnikají. Offshorová schémata firem jsou populární mezi majiteli solárních elektráren, developery, obchodníky s diamanty, lidmi, kteří zbohatli díky privatizaci, lidmi z reklamy, majiteli IT firem, stíhanými mafiány i lidmi napojenými na politiku.
„Daňové ráje klamou svým názvem. Nejsou to ráje a často se netýkají daní, ale finančních tajemství. Na mnohých českých korupčních případech vidíme, že se spíš než o daňové ráje jedná o korupční pekla zakrývající skutečné vlastníky společností nebo napomáhající praní špinavých peněz,“ říká k problematice Petr Janský, ekonom a expert na daňové ráje spolupracující na projektu Tax Justice Network.
V Panama Papers se objevují například miliardáři Petr Kellner či Daniel Křetínský, řada „solárníků“, spolupracovníků Radovana Krejčíře, lobbistů a dalších, přičemž z politiků se jen ve „vedlejších rolích“ zmiňují „kmotři ODS“ Patrik Oulický či Alexandr Novák.
Zatímco například Austrálie nebo Nový Zéland už zahájily jakési prošetřování svých mocných a vlivných občanů, jejichž jména se v Panama Papers objevila, v České republice se nejspíš nic dít nebude. „Z firem se sídlem v uvedených destinacích jsou pro nás informace v rámci mezinárodní trestní pomoci obtížně dostupné,“ říká podle Aktuálně.cz pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Česká policie se tak zpravidla vůbec nedozví, kdo firmu vlastní, kdo nakládá s jejím majetkem, kdo je statutárním orgánem a jak přes firmu tečou peníze. „Většinou se nedostaneme k účetnictví, které je pro nás klíčové. Následně nelze rozkrýt praní špinavých peněz.“
Americká imunita
Süddeutsche Zeitung na zpracování dat spolupracoval s Mezinárodním konsorciem investigativních žurnalistů (ICIJ), mezi jehož sponzory je nejen organizátor „barevných revolucí“, miliardář George Soros, ale i řada korporátních zdrojů typu nadací Forda, Hewlett-Packarda nebo Charitativních nadací Pew, které jsou napojeny na třetí největší washingtonský (eponymní) think-tank. Norská nadace hájící svobodu projevu Fritt Ord zase před třemi lety financovala norského rasistu Pedera Jensena při psaní knihy o Breivikově masakru, který podle kritiků ovšem svými texty „sám inspiroval“.
Výčet amerických korporátních sponzorů ICIJ by mohl alespoň částečně vysvětlovat, proč se v Panama Papers nevyskytují žádní Američané, nicméně Süddeutsche Zeitung tuto námitku odmítá s tím, že je třeba „vyčkat, co přijde příště“. Nelze proto vyloučit, že v další vlně bude únik využit i jako nástroj k ovlivnění amerických prezidentských voleb ve prospěch zájmů, které stojí přinejmenším za ICIJ, což by – při jednotné frontě „1 procenta“ proti Donaldu Trumpovi - teoreticky znamenalo zásah ve prospěch Hillary Clintonové.
Radost Rothschildů?
Miliony dokumentů z kauzy Panama Papers pocházejí přitom jen od jediné firmy v pouze jediném daňovém ráji a představují tak vlastně jen vrcholek ledovce. Bez ohledu na příval údajů to ale ve skutečnosti není „příběh“ o tom, kolik a jakých superbohatých a supermocných lidí co udělalo, aby se vyhnulo placení daní a uchovalo si tak své majetky. Koneckonců, na tom přece není nic nezvyklého – už loni ICIJ zveřejnil přehlídku podnikatelů, politiků, feudálů, herců či sportovců z celého světa, z nichž většina prostřednictvím agilní švýcarské pobočky banky HSBC ulévala své peníze před daněmi. Tehdy se objevila jména například amerického herce Christiana Slatera, kolumbijského fotbalisty Diega Forlána, pilota Formule 1 Fernanda Allonsa, bývalého ruského tenisty Marata Safina a současného oligarchy Gennadije Timčenka, rockera Phila Collinse a mimo jiné například i jordánského krále Abdalláha II., pro něhož měl český prezident Miloš Zeman přichystaný Řád bílého lva. V zástupu bohatých arabských klientů banky byli přitom podle všeho i členové rodiny Usámy bin Ládina a příslušníci tzv. Zlatého řetězu, kteří podle amerických vyšetřovatelů finančně podporují Al Kajdu. Některé zdroje odhadovaly, že jeden saúdský klient HSBC, šéf mezinárodního konglomerátu firem, investoval do podpory teroristické sítě až 70 milionů dolarů. Přinejmenším sedm klientů HSBC patřilo naopak k největším přispěvatelům do charitativní nadace jednoho z center americké politické moci, rodiny Clintonových.
Po tomto skandálu ovšem více méně nic nenásledovalo a i proto je nyní příhodnější vnímat Panama Papers spíš jako „příběh“ o neprůhledném světě daňových úniků a daňových rájů, v nichž si „elity“ napříč „politickým spektrem“ podle odhadů Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, OSN nebo i některých národních centrálních bank „ulily“ mezi 21 a 32 biliony dolarů. Ve hře přitom nejsou jen malé právní firmy, jejichž dlouhé prsty sahají daleko za obzor Karibiku. Rozsáhlý investigativní materiál, který letos v lednu zveřejnila americká agentura Bloomberg, totiž mluví o velkých amerických právních firmách, které pomáhají bohatým zahraničním klientům převádět jejich nezdaněné peníze z Baham nebo třeba Britských Panenských ostrovů do Nevady, Wyomingu nebo Jižní Dakoty. „Jaká to ironie – ne, jaká to zvrácenost – že USA, které tak svatouškovsky odsuzují švýcarské banky, se samy staly jurisdikcí s bankovním tajemstvím,“ cituje Bloomberg právníka curyšské advokátní kanceláře Petera Cotorceanua. „Slyšíte ten zvuk ohromného sání? To je zvuk peněz, které se ženou do USA.“
Faktem je, že v posledních letech více než osm desítek švýcarských bank vyplatilo Spojeným státům penále celkově přesahující pět miliard dolarů za to, že pomáhaly americkým občanům s daňovými úniky. Nyní je ale za nové Švýcarsko označováno Reno v Nevadě. USA jsou „nyní zcela jistě největším daňovým rájem na světě“, připustil pro Bloomberg Andrew Penney, výkonný ředitel Rothschildova trustu. Právě jeho skupina v Renu otevřela pobočku, protože v Nevadě platí výjimka z povinnosti uvádět údaje o klientech, zatímco na takové Bermudy už dopadl tlak mezinárodních požadavků na odtajňování údajů. A při autorizaci svého rozhovoru Penney vyškrtl původní názor, že USA „nemají zdroje, aby prosadily zahraniční daňové zákony, a ani chuť to vůbec dělat“. „Trust ale nevznikl proto, aby využíval skutečnosti, že USA nepodepsaly mezinárodní standardy poskytování údajů,“ ujišťuje mluvčí Rothschildů Emma Reesová. To John Ryan, prezident ženevského trustu Cisa, který se soustředí na bohaté Latinoameričany a radí jim, jak se vyhýbat daním, rovnou přiznává, že zřídil pobočku v jihodakotském Pierre, aby „sloužil potřebám svých zahraničních klientů“.
Panama Papers možná v budoucnu přinesou ještě další salvy jmen, právní firma Mossack Fonseca nejspíš – přinejmenším pod tímto názvem a v dosavadní podobě – skončí, jistější je ale konstatování, že kapříci si rybník nevypustí, takže náprava celkového zločinného stavu bude – pokud vůbec - spíš jen iluzorní. Jak ale podotýká třeba portál Zero Hedge, „nikdo z toho nemůže mít větší radost než třeba Rothschildové, kteří se nyní mohou zase o něco víc rozkročit. Ve skutečnosti, někdo se sklonem ke konspiračnímu vidění světa by možná v dramatickém zničení panamského „offshorového“ průmyslu mohl spatřit pouhý úder, který měl zničit konkurenty domácích, amerických poskytovatelů ´daňových rájů´… jakým jsou například Rothschildové.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
