Asi dva tisíce lidí se v jeho rodné Gamalíji severovýchodně od Káhiry přišlo modlitbou rozloučit s šajchem Omarem Abdel Rahmánem, který ve věku osmasedmdesáti let zemřel v americké vězeňské nemocnici. Pro některé muslimy to byl světec, pro jiné skutečný „princ džihádu“.
Omar Abdel Rahmán oslepl už v dětství a traduje se, že v jedenácti uměl korán nazpaměť. Vystudoval islámskou univerzitu Al Azhar v Káhiře, kde se setkal s ideologií Sajjída Kutba a Muslimského bratrstva. Stal se imámem a brzy proslul extremistickými kázáními, v nichž muslimy, kteří se nedrží doslovného znění koránu, označoval za odpadlíky, kteří si zaslouží smrt. Za kritiku prezidenta Gamála Abdel Násira skončil na osm měsíců ve vězení a po svém propuštění odjel na několik let do Saúdské Arábie, kde se ještě více zradikalizoval a současně získal kontakty na saúdské vedení a sítě sunnitského militantního islámu. Po návratu do Egypta začal už se saúdskými financemi v zádech vydávat fatwy podporující terorismus a stal se ideovým vůdcem Gamá´a Islamíja, Islámské skupiny, teroristické organizace, která se oddělila od „mainstreamového“ Muslimského bratrstva a má na svědomí až 1 200 obětí, včetně masakru v Luxoru z roku 1997. Když členové GI v roce 1981 spáchali atentát na prezidenta Anvara Sadata, byl Rahmán zadržen, ale nakonec skončil na svobodě, protože se neprokázalo jeho organizační napojení na atentátníky.
V 80. letech se šajch Rahmán – spolu s Ammánem Zavahrím, šéfem další odpadlické teroristické organizace, Egyptského islámského džihádu – vydali do Afghánistánu. Zavahrí se tam připojil k Usámovi bin Ládinovi a dnes je jeho nástupcem v čele Al Kajdy, Rahmán se přidal ke Gulbuddínu Hekmatjárovi, budoucímu lídrovi Tálibánu, který byl příjemcem milionů dolarů, jež CIA vydávala mudžáhidům na boj proti sovětské okupaci. (Mimochodem, Rada bezpečnosti OSN nedávno bez ohledu na veškeré jeho zločiny – v rámci „mírového urovnání“ afghánského konfliktu – proti Hekmatjárovi zrušila veškeré sankce a umožnila mu tak návrat z exilu.)
Po návratu do Egypta byl šajch Rahmán v roce 1990 zatčen a soud ho poslal do domácího vězení, odkud ale dál kázal – kazety s jeho projevy se daly bez problémů sehnat na káhirských tržištích. Posléze se ale Rahmánovi podařilo uprchnout do Súdánu, kde – za své zásluhy o rozvoj radikálního islámu v Afghánistánu – získal vízum do USA, podle dobových NYT prý „ilegálně“. CIA na tom ovšem nic „ilegálního“ neviděla – mezi lety 1986 až 1990 dostal americké vízum se souhlasem CIA celkem šestkrát, a to i na ambasádě v Káhiře. „V době, kdy dostával víza a přijížděl na americké území přes Saúdskou Arábii, Pákistán a Súdán, už byl dávno na americkém seznamu teroristů,“ podotýká například kariérní americký diplomat J. Michael Springmann ve své knize Visas for Al Qaeda.
Netrvalo dlouho a Omar Abdel Rahmán začal svobodně kázat v brooklynské Farúkově mešitě a v mešitě v Jersey City, která se – ironicky – jmenovala Al Salám, tedy Mír. V listopadu 1990 jeden z jeho stoupenců zavraždil radikálního židovského duchovního Meira Kahaneho, jehož hnutí Kach bylo coby rasistické zakázáno i v Izraeli. FBI při vyšetřování vraždy objevila dokumenty, které atentátníka poháněného Rahmánovými výzvami k „válce a teroristickým útokům proti nepřátelům islámu“ spojovaly i s plány na teroristický útok proti newyorskému Světovému obchodnímu centru (WTC).
Sám Rahmán se mezitím pustil do sporu s lidmi z Machtáb al Chidámát (MAK), což byla celosvětová síť určená pro shromažďování milionů dolarů určených pro afghánské mudžáhidy a po sovětské okupaci i k financování dalších radikálních islamistických skupin ve světě. Šéf americké pobočky MAK, Egypťan Mustafa Šalabí, sice Rahmánovi v jeho amerických začátcích finančně vypomohl, podle dostupných zdrojů mu ale odmítl vyplácet roční „rentu“ ve výši milionu dolarů, a v únoru 1991 byl zavražděn ve svém bytě.
„Slepý šajch“ bez ohledu na své jméno na seznamech teroristů nebo mrtvé kolem sebe získal v roce 1991 v USA zelenou kartu a CIA „svého muže“ hájila ještě dlouho. V americkém vězení se ocitl až dva roky po teroristickém útoku na WTC, přičemž byl obviněn rovnou i z „duchovní“ přípravy teroristických útoků proti dalším cílům včetně OSN nebo třeba ze spiknutí za účelem spáchat atentát na tehdejšího egyptského diktátora Husního Mubaraka. Nicméně i z amerického vězení byl „jaksi“ s to vydávat fatwy; v roce 2012 například podpořil nástup muslimskobratrského prezidenta Muhammada Mursího do čela Egypta. Mursí se mu za to odvděčil požadavkem, aby USA Rahmána z „humanitárních důvodů“ vydaly zpět do Egypta, ale Washington, který jinak Mursího islamistický režim podporoval, takový kšeft odmítl…
Příběh „slepého šajcha“ tak skončil, Turecko nyní doufá, že se USA pod Trumpovým vedením dokážou bez ohledu na zájmy CIA zbavit další své islamistické „spojky“, globální sítě Fathhulláha Gülena.
P.S.: Spojení CIA s duchovním vůdcem teroristů šajchem Rahmánem je jen jedním z mnoha důvodů, proč pochybovat o západní „válce proti terorismu“. Namátkou je tu samotný vznik Al Kajdy s pomocí CIA, pákistánské tajné služby a saúdských peněz, nepotrestaný saúdský podíl na teroristických útocích z 11. září, Obamovo přehlížení Daeše a pokusy uhájit Al Kajdu před ruským bombardováním ve snaze využít tyto síly k nátlaku na Asada, jeden z berlínských teroristů, který byl členem oslavovaných a na Oscara zvaných Bílých přileb, Západem chráněný čečenský terorista Ahmad Čatajev, který zaútočil na istanbulské letiště… Výčet by mohl pokračovat.
Mimochodem, Berlín si všiml, že stále více mladých Čečenců v Německu vyznává radikální islám, přičemž někteří se radikalizují až v Německu, zatímco další už přijíždějí připraveni chopit se zbraně. Od roku 2012 si o pobyt v Německu zažádalo 36 tisíc Čečenců a Rusko jejich migrační proud nijak neomezuje, konstatuje Frankurter Allgemeine Zeitung, podle něhož je to „ruská migrační zbraň“.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
