Už před třemi lety věděl, že Saúdská Arábie financuje Daeš, posléze zcela otevřeně kritizoval saúdskou podporu Al Kajdě při teroristických útocích z 11. září, ještě nedávno zakazoval muslimům z některých zemí vstup do USA, ale o víkendu v Rijádu přistál už zcela jiný Trump – namísto „neřízené střely“ do saúdské metropole dorazil americký prezident bushovského nebo obamovského střihu. Namísto jakékoli kritiky saúdské politiky, porušování lidských práv nebo potlačování disentu totiž zahovořil o „kouzelném království“ a navíc pronesl projev (plněné znění ZDE), který beze zbytku naplnil program jeho ministra zahraničí Rexe Tillersona v duchu „konce ideologií a hodnot“ v mezinárodních vztazích.
Jistě, chvála Saúdů je z Trumpova pohledu podle všeho upřímná adekvátně tomu, co všechno může z Rijádu získat. A Saúdové, kteří v amerických prezidentských volbách horečně financovali „jistotu“ v osobě Hillary Clintonové, po Trumpově vítězství otočili jako na obrtlíku a až hujerovským způsobem se mu snaží splnit vše, co mu na očích vidí. Nejenže mu na jeho projekty vytváření nových pracovních míst a obnovy infrastruktury slíbili 40 miliard dolarů, ale během deseti let – v rámci největšího zbrojního obchodu v amerických dějinách -- nakoupí od amerických zbrojovek zbraně celkem za 350 miliard a další hodokvas americkému vojenskoprůmyslovému komplexu slibuje i vize pětapadesátičlenného „sunnitského NATO“, které by do příštího roku mělo na boj proti teroristickým organizacím (především) v Sýrii a Iráku shromáždit přes 30 tisíc „rezervních vojáků“. S tímto tempem nelze vyloučit, že do konce Trumpova funkčního období bude beztak už finančně kulhající a pokračující agresí proti Jemenu vyčerpávaná Saúdská Arábie, která si – tedy svým občanům -- neustále utahuje „opasky“, rovnou v bankrotu…
V současném světě není příliš zřejmé, do jaké míry se může tato nadsázka stát realitou, ale dokud Saúdové mají čím Spojeným státům platit „za ochranu“, Trumpův zájem o ně bude „upřímný“. Proto lze i jeho projev v Rijádu vnímat jako svého druhu „bolestné“ – na jedné straně jim USA dodají zbraně na další dekády válčení, současně je ale společně s jejich feudálními sousedy z Perského zálivu chválí coby „děti boha“, kteří se spojují s USA v rámci boje „sil dobra proti zlu“. Oproti Bushovým „osám zla“ je to jen malá formulační změna svědčící o tom, že Trump přinejmenším ve vztahu k Saúdům zajel do kolejí vymletých svými předchůdci a byl připravený říci Saúdům cokoli, co chtějí slyšet. A jádrem této úlitby se stalo slovní napadání Íránu, který je prý „největším zlem“ v celém regionu, „rozněcuje“ v něm „sektářský konflikt“ a proto si americký prezident hned pochválil svůj útok v Sýrii, který byl podle Trumpa rozhodným krokem proti Íráncům.
Je ironií osudu, že současně s jeho projevem v íránských prezidentských volbách křeslo s převahou obhájil reformistický Hasan Róhání, který zdůraznil svou ochotu jednat se Západem – tento fakt proto americký prezident zcela opominul, neb se mu nehodil do scénáře a mohl by navíc hostitele zbytečně rozladit. Místo toho Trump raději na svůj „seznam teroristů“ zařadil Daeš, Al Kajdu, palestinský Hamas a libanonský Hizballáh, byť jen poslední jmenovaná skupina (fakticky ovšem pevná součást mainstreamové libanonské politiky) je šíitská, což v řadách naslouchajících wahhábistických feudálních potentátů nejspíš vyvolalo nespokojené ošívání – taky mohl přece ten americký prezident mluvit méně o sunnitech a více o těch nenáviděných šíitech, no ne? Plánovaná dohoda, podle níž by Perský záliv měl skončit s financováním terorismu, pak může jejich nepříjemný pocit jen zesilovat.
Trumpův rijádský slovní atak proti Íránu navíc přišel v době, kdy Washington v rámci svých závazků vyplývajících z mezinárodní dohody o íránském jádru dál dodržuje zmírnění sankcí proti Teheránu. Americký prezident sice samotnou dohodu opakovaně označoval za „nejhorší ze všech možných“, ale svým praktickým postupem dává najevo, že dohodu nevypoví nejen kvůli zájmům ostatních jejích účastníků, ale i proto, že by si tím diplomaticky uškodil, neboť Írán své závazky dodržuje. Nepřátelský postoj vůči Teheránu tak – zejména na přání Perského zálivu a Izraele – zdůrazňuje například novými sankcemi proti Íránu a několika Číňanům, kteří jsou spjati s íránským nejaderným raketovým programem. Bílý dům tyto sankce, přijímané především kvůli „udržení tváře“, vcelku příznačně odůvodňuje zákazem testování raket schopných nést jaderné hlavice, aniž by ovšem Írán takový program vůbec měl.
Donald Trump přitom o Íránu před pár dny jednal v Bílém domě s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, přičemž „nadhodil možnost širší spolupráce (s Ruskem) při řešení konfliktů na Blízkém východě i jinde. Prezident rovněž zdůraznil touhu budovat lepší vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem.“ Náčelník amerického generálního štábu Joseph Dunford vzápětí naznačil možnost „rozdělení úkolů“ mezi USA a Rusko v Sýrii při současném snížení rizik vzájemného konfliktu: „Očekáváme, že Rusové budou spolupracovat s (syrským) režimem pro dekonfliktizaci našich operací. (…) Situace v terénu je stále složitější a omezenější pro manévrování. Až dosud jsme ale byli s to konfliktům předcházet. Spolu s Ruskem nyní pracujeme na návrhu. Nepůjdu do podrobností, ale mám za to, že Rusové jsou ohledně dekonfliktování operací a toho, že můžeme pokračovat v kampani proti Islámskému státu a zajistit přitom bezpečnost našich vojáků, stejně nadšení jako my.“ A následně se tento postoj Bílého domu „posunul“ ještě dál: „Trumpův Bílý dům naznačuje ochotu pracovat nejen s Ruskem, ale také s Íránem, s cílem ukončit zabíjení v Sýrii a postoupit s politickým přechodem, pokud by pomohl ukončit Asadova zvěrstva. Pro spolupráci z naší strany je k ukončení násilí v Sýrii třeba, aby Rusko a Írán uznaly zvěrstva Asadova režimu a využily svého vlivu k jejich ukončení.“ Nic z toho samozřejmě není otevřenou podanou rukou Teheránu, nicméně ministr zahraničí Rex Tillerson nyní v Rijádu k tématu konstatoval: „Nikdy jsem ještě nepoložil telefon nikomu, kdo si chtěl promluvit nebo vést produktivní rozhovor. (…) Vše nasvědčuje tomu, že (USA a Írán) spolu budou ve správný čas mluvit.“
Ať už bude tedy reálná politika Trumpových USA vůči Íránu ve skutečnosti vypadat jakkoli, Saúdové jsou z jeho „ranařského“ protiíránského projevu nadšení. Přinejmenším navenek. Ocenili Donalda Trumpa Řádem krále Abdalazíze. Už dříve jej získali třeba George Bush, Barack Obama nebo Vladimir Putin. A nebo taky Bašár Asad a Saddám Husajn…
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
