Jen pár hodin „vydržela“ americká kritika ruského náletu na polní nemocnici džihádistů u syrského Idlíbu, než americké letectvo zaútočilo na nemocnici v Kunduzu, jedinou na severovýchodě Afghánistánu, a zabilo 12 členů Lékařů bez hranic a dalších 10 lidí. Lékaři bez hranic (MSF) popřeli americkou výmluvu, že z budovy nemocnice stříleli bojovníci Talibanu, ukončili svou činnost v Kunduzu a v prohlášení konstatují: „Útok byl odporným a hrubým porušením mezinárodního humanitárního práva. Nemůžeme akceptovat, že tyto hrůzné ztráty na životech budou prostě odbyty coby ´vedlejší ztráty´.“ Pokus Pentagonu vydávat útok na nemocnici nejprve za „omyl“ a posléze za „přání“ afghánské armády pak celou kauzu spíš jen zhoršuje, stejně jako bazírování Bílého domu na tom, že útok na nemocnici „není válečný zločin“.

Na podobném principu „dvojího metru“ nyní Západ, který ilegálními agresemi zničil Irák, Libyi a už čtvrtým rokem vede válku v Sýrii, kritizuje Rusko za to, že jeho stíhačka v rámci náletů na severu Sýrie narušila vzdušný prostor sousedního Turecka. Na stranu Ankary, která vzdušnou i územní suverenitu Sýrie i Iráku porušuje už roky, pravidelně a rovnou vojenskými útoky, se už postavily USA i NATO, které dokonce svolalo „mimořádné zasedání“, nicméně tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi se takovými slovy zavděčit nelze – už dříve odmítl unijní nápad na zřízení „nelidských“ selekčních táborů pro uprchlíky na tureckém území, zkritizoval Brusel za jeho reakci na uprchlickou krizi, nyní navíc EU vyzval, aby začala cvičit své vlastní „umírněné rebely“ a vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu. Je jasné, že Brusel nic z toho splnit nemůže, ať už proto, že „umírnění“ rebelové prostě nejsou k mání, nebo že nebe nad Sýrií aktuálně ovládlo ruské a syrské letectvo. Právě ruské nálety zmařily americké plány na vyhlášení bezletové zóny nad Sýrií a nikdo nemůže počítat s tím, že by zrovna EU šla do války s Ruskem. Rozhodná Erdoganova prohlášení lze proto vztahovat spíš k blížícím se předčasným volbám v Turecku, které se budou odehrávat v krajně napjaté situaci a Erdogan v nich už klasicky vystupuje jako muž tvrdé ruky chránící Turecko před vším zlým. Mimochodem, v domácí politice má turecký prezident Putinovu plnou podporu. Rusko průnik svého stroje do tureckého vzdušného prostoru omluvilo poměrně nenápaditě, tedy chybou navigace za „špatného počasí“, přičemž má současně za to, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou „tak pevné a komplexní“, že je ruská válka v Sýrii neohrozí.

Dvojí metr je očividný i v tom, že oběti ruských náletů v Sýrii se z pohledu Západu mění z „vedlejších ztrát“ na „civilní oběti“. Ruské nálety na teroristické cíle podle Bílého domu „jen podněcují extremismus a radikalizaci“, byť podle expertů americká politika na Blízkém východě od první ilegální invaze (do Afghánistánu v roce 2001) zvýšila míru terorismu v regionu sedminásobně. Ale i v „narativu“ civilních obětí nastala „chyba“ -- zároveň s ruskými „útoky na civilisty“ totiž Spojenými státy podporované, vyzbrojované a na cíle naváděné saúdské letectvo ve dvou dnech zmasakrovalo v Jemenu nejprve přes 30 obyvatel jedné vesnice a pak více než 130 lidí na svatbě. Už jen tyto dva masakry měly v době konání Valného shromáždění OSN zajistit, aby se civilními oběťmi v Jemenu zabývala ženevská Rada OSN pro lidská práva (HRC), ale nestalo se tak.

Čímž do politiky dvojího metru vstupuje příběh o „hájení lidských práv“ ve světě.