Tereza Spencerová: USA, Saúdové, lidská práva a dvojí metr

Jen pár hodin „vydržela“ americká kritika ruského náletu na polní nemocnici džihádistů u syrského Idlíbu, než americké letectvo zaútočilo na nemocnici v Kunduzu, jedinou na severovýchodě Afghánistánu, a zabilo 12 členů Lékařů bez hranic a dalších 10 lidí. Lékaři bez hranic (MSF) popřeli americkou výmluvu, že z budovy nemocnice stříleli bojovníci Talibanu, ukončili svou činnost v Kunduzu a v prohlášení konstatují: „Útok byl odporným a hrubým porušením mezinárodního humanitárního práva. Nemůžeme akceptovat, že tyto hrůzné ztráty na životech budou prostě odbyty coby ´vedlejší ztráty´.“ Pokus Pentagonu vydávat útok na nemocnici nejprve za „omyl“ a posléze za „přání“ afghánské armády pak celou kauzu spíš jen zhoršuje, stejně jako bazírování Bílého domu na tom, že útok na nemocnici „není válečný zločin“.

Na podobném principu „dvojího metru“ nyní Západ, který ilegálními agresemi zničil Irák, Libyi a už čtvrtým rokem vede válku v Sýrii, kritizuje Rusko za to, že jeho stíhačka v rámci náletů na severu Sýrie narušila vzdušný prostor sousedního Turecka. Na stranu Ankary, která vzdušnou i územní suverenitu Sýrie i Iráku porušuje už roky, pravidelně a rovnou vojenskými útoky, se už postavily USA i NATO, které dokonce svolalo „mimořádné zasedání“, nicméně tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi se takovými slovy zavděčit nelze – už dříve odmítl unijní nápad na zřízení „nelidských“ selekčních táborů pro uprchlíky na tureckém území, zkritizoval Brusel za jeho reakci na uprchlickou krizi, nyní navíc EU vyzval, aby začala cvičit své vlastní „umírněné rebely“ a vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu. Je jasné, že Brusel nic z toho splnit nemůže, ať už proto, že „umírnění“ rebelové prostě nejsou k mání, nebo že nebe nad Sýrií aktuálně ovládlo ruské a syrské letectvo. Právě ruské nálety zmařily americké plány na vyhlášení bezletové zóny nad Sýrií a nikdo nemůže počítat s tím, že by zrovna EU šla do války s Ruskem. Rozhodná Erdoganova prohlášení lze proto vztahovat spíš k blížícím se předčasným volbám v Turecku, které se budou odehrávat v krajně napjaté situaci a Erdogan v nich už klasicky vystupuje jako muž tvrdé ruky chránící Turecko před vším zlým. Mimochodem, v domácí politice má turecký prezident Putinovu plnou podporu. Rusko průnik svého stroje do tureckého vzdušného prostoru omluvilo poměrně nenápaditě, tedy chybou navigace za „špatného počasí“, přičemž má současně za to, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou „tak pevné a komplexní“, že je ruská válka v Sýrii neohrozí.

Dvojí metr je očividný i v tom, že oběti ruských náletů v Sýrii se z pohledu Západu mění z „vedlejších ztrát“ na „civilní oběti“. Ruské nálety na teroristické cíle podle Bílého domu „jen podněcují extremismus a radikalizaci“, byť podle expertů americká politika na Blízkém východě od první ilegální invaze (do Afghánistánu v roce 2001) zvýšila míru terorismu v regionu sedminásobně. Ale i v „narativu“ civilních obětí nastala „chyba“ -- zároveň s ruskými „útoky na civilisty“ totiž Spojenými státy podporované, vyzbrojované a na cíle naváděné saúdské letectvo ve dvou dnech zmasakrovalo v Jemenu nejprve přes 30 obyvatel jedné vesnice a pak více než 130 lidí na svatbě. Už jen tyto dva masakry měly v době konání Valného shromáždění OSN zajistit, aby se civilními oběťmi v Jemenu zabývala ženevská Rada OSN pro lidská práva (HRC), ale nestalo se tak.

Čímž do politiky dvojího metru vstupuje příběh o „hájení lidských práv“ ve světě.

Sami sobě

Saúdská Arábie bombarduje Jemen od letošního března a podle odhadů OSN má na svědomí smrt nejméně 2300 civilistů a zranění bezmála pěti tisíc dalších. K tomu na 20 milionů lidí, tedy 80 procent všech obyvatel Jemenu, nutně potřebuje humanitární pomoc, čemuž ale brání mimo jiné Spojenými státy podporovaná námořní blokáda země.

V září vysoký komisař OSN pro lidská práva, jordánský princ Ziád Ra´ád al Husajn, vyzval k nezávislému mezinárodnímu prošetření válečných zločinů, k nimž mohlo dojít loni. Nizozemsko spolu s dalšími několika evropskými státy v HRC navrhlo rezoluci, která mimo jiné počítala s vysláním vyšetřovacího týmu přímo do Jemenu a požadovala, aby jeho členové měli přístup na celé území. Podle několika zdrojů nizozemský návrh narazil na nesouhlas jemenské vlády, kterou řídí Saúdská Arábie, Saúdů samotných a k tomu také Kataru a Spojených arabských emirátů, tedy států, jejichž armády v Jemenu bojují. Saúdové (a spol.) pak navrhli alternativní dokument, podle něhož měla OSN jen asistovat vyšetřování, které by bylo v pravomoci jemenské vlády; ta nedávno z exilu v saúdském Rijádu přesídlila do jihojemenského Adenu, kde nemá situaci pevně v rukou. Organizace obhájců lidských práv ale veřejně podpořili nizozemský návrh. Spojené státy mlčely a ústy své velvyslankyně při OSN Samanthy Powerové se omezovaly jen na „pečlivé sledování diskusí v Ženevě“, konstatování, že HRC spolu s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva „mají důležitou roli v lidskoprávní situaci“ a že se těší „na práci s našimi kolegy v Ženevě“. Pár dní na to, 28. září, americký velvyslanec při HRC Keith Harper přece jen prohlásil, že USA nizozemskou rezoluci podporují: „Rada hovoří silněji, když je jednotná, proto pracujeme se všemi stranami na nalezení konsensu.“

V praxi ale USA nechaly nizozemskou rezoluci „zemřít“ a razily dokument saúdský. „Bylo to hrozné, USA mlčely příliš dlouho,“ popsal situaci Nicolas Agostini z Mezinárodní federace pro lidská práva. „Nizozemci měli dostat veřejnou podporu od všech klíčových partnerů, ale už ve druhém týdnu vyjednávání bylo jasné, že ji nedostanou. Velmi opožděné americké vyjádření podpory Nizozemsku mluvilo o nutnosti dosáhnout konsensu, což de facto vyhovovalo Saúdům.“ Nizozemsko totiž posléze v HRC zůstalo samo a pod silným tlakem Saúdů, a tak předložilo alternativní návrh, byť stále ještě s požadavkem na přístup expertů ke „všem relevantním stranám“ a „vyjasnění faktů a okolností závažných porušení a zneužití spáchaných všemi stranami“.

Saúdové kontrovali vlastní novou rezolucí, která potlačila vše, co už bylo beztak nesmyslně nedostatečné – z jejich návrhu už zmizel celý „mezinárodní vyšetřovací tým“ a místo něj se objevil jen požadavek, aby Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva poskytoval aktualizace o „zavádění programu technické asistence a navyšování kapacit na poli lidských práv“. Nizozemsko, tváří v tvář saúdské „zdi“, kterou přidržovaly i USA, nakonec svou rezoluci zcela stáhlo. Saúdská Arábie tak ze svých válečných zločinů vyvázla beztrestně, neboť následná „konsensuálně přijatá“ rezoluce pověřila Saúdy, aby si své zločiny prošetřili sami, přičemž OSN jim má jen poskytnout „technickou pomoc“, a to navíc jen v případě, že o ni Saúdové požádají. Jinými slovy, je jisté, že se saúdská agrese do Jemenu stane první válkou na světě, kterou OSN oficiálně a tím pádem závazně označí jako „prostou veškerých zločinů“. „Je politováníhodné, že jediný konsensus, který je v HRC možný, spočívá v nemožnosti ustavit nezávislý, mezinárodní mechanismus pro vyšetření zločinů spáchaných všemi stranami v Jemenu,“ uzavírá Human Rights Watch.

Saúdové nad zlato

Faktem přitom je, že USA se v posledních dnech pustily do hájení tmářských Saúdů na více frontách. Třeba Barack Obama v projevu na Valném shromáždění OSN ve výčtu míst, kde USA „musejí jednat“, Jemen zcela vynechal. Okresní soud na newyorském Manhattanu zamítl žalobu pozůstalých po obětech z 11. září 2001, že Saúdská Arábie poskytla teroristům materiální podporu Al Kajdě, a to s argumentem, že Saúdskou Arábii nelze soudit, neb má svrchovanou imunitu (a hlavně by hrozilo, že pokud by bylo veřejně stvrzeno spojení Saúdů s 11. zářím, nemohlo by zůstat stranou ani spojení USA s 11. zářím). Vrcholní politici „nejmocnější demokracie na světě“ se Saúdy bojí kritizovat, Rijád posiluje svůj vliv ve Washingtonu pokračujícím „skupováním“ amerických lobbyistů, přičemž do kuloárů v Kongresu aktuálně vstupuje nová firma lobbující za zájmy celého feudálního Perského zálivu. Nic na tom nemění ani informace WikiLeaks, které odhalují, že už v roce 2009 USA věděly o finančních tocích směřujících k Talibanu, Al Kajdě a dalším teroristickým skupinám.

Takto pojatá generální imunita pro Saúdy, Katar, Spojené arabské emiráty či Bahrajn -- ze všeho nejvíc motivovaná snahou udržet petrodolar a vojenské základny v regionu – se nejspíš promítla i do kauzy saúdského prince Madžída Abdalazíze Saúda, který ve své luxusní vile v Beverly Glen několik dní věznil a týral tři mladé ženy. Byl zatčen, propuštěn na kauci 300 tisíc dolarů, načež svým soukromým letadlem okamžitě uprchl z USA.

„Státy, které s námi spolupracují, dostanou přinejmenším propustku,“ citoval před časem Washington Post nejmenovaného amerického vládního činitele a jeho pohled na lidská práva. „Ale státy, které nespolupracují, vymačkáme, jak jen to dokážeme.“ (Mimochodem, lidská práva už nejsou „nejvyšší prioritou“ ani pro politiku Velké Británie.)

PS. Pro americkou politiku je ovšem důležité udržet image bojovníků za lidská práva, a tak den po „spláchnutí“ nizozemské rezoluce a přijetí té saúdské si Bílý dům udělal čárku a nezávazně vyzval k prošetření „zpráv“ o vysokém počtu civilních obětí z minulého týdne… A Saúdská Arábie ve jménu ochrany civilních životů požaduje, aby Rusko okamžitě ukončilo nálety na Daeš v Sýrii.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami