Zatímco éterem stále létají nejrůznější obvinění na téma „kdo může za krach mírových rozhovorů v Ženevě“, pozadí se přece jen projasňuje. Exilová syrská opozice, která na jednání zastupovala „syrský národ“, totiž přiznává, že dostala od svých sponzorů v Saúdské Arábii jasný povel „pobýt v Ženevě několik dní a pak se vrátit do Rijádu“.
Pauza v jednáních – podle OSN má maximálně trvat do 25. února – nicméně dává syrské armádě a jejím spojencům (a ruskému letectvu samozřejmě) tři týdny na další ochromení džihádistů v oblasti Aleppa. Současná vládní ofenzíva je považována za zlomový bod v celé válce a ačkoli se tamní roztříštěné protivládní oddíly aktuálně sjednocují, posilují a mobilizují, jejich naděje na úspěch jsou spíše jen teoretické, což ve finále jen ještě více oslabí pozici exilové opozice (a jejích sponzorů v Saúdské Arábii a Kataru) v rámci „ženevského formátu“ a případně ji přiměje ke kompromisům a spolupráci.
Tak nějak to vypadá z hlediska teorie. V praxi ale spíš platí, že není vůbec jisté, zda mají další rozhovory za účasti exilových „zástupců syrského lidu“ do budoucna vůbec smysl. Na tuto otázku nejspíš už 11. února odpoví mnichovské jednání USA, Ruska a dalších vnějších hráčů v syrské krizi, přičemž opozice do Mnichova vůbec pozvána nebyla.
Nicméně, i tento problém jakoby už byl v zásadě už vyřešen, neboť se zdá, že USA už nemají velkou chuť syrskou opozici dál podporovat. Přinejmenším to vyplývá z toho, co zástupcům (zřejmě) Bílých přileb při setkání v Londýně řekl americký ministr zahraničí John Kerry. Upozornil je, že syrská opozice po odchodu ze Ženevy může očekávat další tři měsíce ruského bombardování, které ji zcela „zdecimují“. „Nedávejte vinu mně, ale své opozici,“ prohlásil Kerry s tím, že to „opozice nechtěla vyjednávat a nechtěla příměří“. (…) „A co chcete po mně? Jít snad do války s Ruskem? To chcete?“ zeptal se Kerry syrských opozičníků.
Je jasné, že takový postoj USA musí vyvolávat paniku v Ankaře i Rijádu, neboť jsou fakticky odsouzeni takřka „v přímém přenosu“ sledovat kolaps svých „syrských opozičníků“, očekávaný konec svých ozbrojených skupin v Sýrii – a spolu s tím samozřejmě i kolaps svých příslušných „syrských politik“ a snů o pozicích přinejmenším regionálních velmocí. Proto se množí spekulace o možném vojenském vstupu Turecka a Saúdské Arábie do války v Sýrii (a tím i do otevřené války s Ruskem), byť je mezitím zpochybňuje například i sama turecká armáda. Turecký prezident Recep Erdogan, jedna z hlavních opor Daeše, dosud o dalším postupu očividně nerozhodl a omezuje se proto alespoň na slovní útoky – Rusko podle něj může za pět let války v Sýrii a 400 tisíc tamních obětí, zatímco Amerika by si prý měla rychle vybrat, jestli chce být s Tureckem nebo s Kurdy.
Jak by musela vypadat saúdská válka proti terorismu...Nově „zájem“ o vojenskou intervenci do Sýrie nicméně hlásí i Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Sýrie i Írán arabské monarchie před případnou intervencí varovaly, že si tím Perský záliv po pokračujících vojenských neúspěších v Jemenu „sám uštědří ránu z milosti“. Německý Die Welt navíc připomíná, že saúdská armáda by beztak v Sýrii nebojovala proti Daeši, ale spíš by džihád podporovala, což by ve finále celý region Blízkého východu uvrhlo do ještě většího chaosu, než v jakém je dnes…
Rusko v každém případě varovalo, že bude adekvátně reagovat na veškerá ohrožení svých letadel nad Sýrií, současně ale Turecku nabídlo možnost východiska ze současného sporu, který započal sestřelením ruského bombardéru nad Sýrií – v první řadě by prý stačilo, kdyby se Turecko „upřímně omluvilo“.
V Mnichově by se příští týden mělo jednat mimo jiné o otázce příměří, přičemž podle Kerryho jsou Rusko, Írán a jejich spojenci k takovému kroku „připraveni“. Zatímco Kerry žádné podrobnosti neuvedl, Damašek upřesnil, že o příměří bude možné jednat až ve chvíli, kdy plně ovládne hranice s Tureckem a Jordánskem. Syrský ministr zahraničí Valíd Muallím k tomu podotkl, že přes jordánskou hranici do Sýrie dál proudí džihádisté, ale je to prý cesta „jednosměrná, protože při návratu je zabíjejí“. K turecké hranici pro změnu míří tisíce obyvatel aktuálních bojových zón, ale Turecko, které uzavřelo s EU smlouvu o „zadržování“ uprchlíků výměnou za tři miliardy eur, je na své území sice nevpouští, přes hranice jim ale zajišťuje základní pomoc.
Faktem je, že pozemní operace syrské vlády a čtyři měsíce „úspěšných ruských náletů“ (podle mínění Washington Post, sice nepostupují závratnou rychlostí, ale zato bez větších pauz, a kromě dalších úspěchů na jihu u jordánských hranic se hlavní pozornost soustředí na Aleppo. Všeobecně se totiž předpokládá, že s pádem Aleppa se syrské armádě otevře prostor k ofenzívě proti Rakká, „hlavnímu městu“ Islámského státu na východě Sýrie. Vzhledem k pokračujícím tvrdým bojům Daeše s oddíly kurdské YPG lze soudit, že Rakká bude zranitelnější, než dosud, konstatuje například britský The Independent: „Věčný Islámský chalífát v Sýrii už nijak věčně nevypadá.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
