,Tady bude stát do roka pomník vyhnaným Čechům… Bude to první památník svého druhu v České republice,´ řekl Právu Stanislav Bukovský z plzeňské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu. Akci inicioval Kruh občanů vyhnaných z pohraničí v roce 1938… Kromě nápisu připomínajícího vyhnání Čechů na něm bude i reliéf českých zemí před mnichovskou dohodou a po ní. Cena díla by neměla převýšit šest set tisíc korun a potřebné finance už přislíbil kraj, pozemek poskytlo město… ,Ze zhruba osmi set tisíc Čechů jich bylo v roce 1938 vyhnáno nebo ze strachu odešlo 122 tisíc, s nimi také patnáct tisíc Židů a osmnáct tisíc německých odpůrců nacismu,´ řekl Bukovský.
Miroslavu Mimrovi, který se zúčastnil pátečního slavnostního aktu, bylo tehdy šest let. Tenkrát bydlel v Jindřichově Hradci. ,Sudetskou linii jsme měli dvě stě metrů od baráku. Viděl jsem, jak Čechy vyháněli, měli dvě hodiny na to, dát se k Němcům, nebo opustit vesnici. Utečenci táhli kolem nás, vozík, na něm pár věcí a peřina, na které sedělo malé děcko. Víc neměli,´ zavzpomínal“.
Skvělé! 76 let po dané události Češi o své historii lžou a co je horší: jsou podporováni státem, neuvažujícími žurnalisty, historiky a hlupáky. Nikdo z Čechů nemusel po odstoupení území „na podzim roku 1938 utéci před Němci z pohraničí“, s použitím originální dikce z článku, německý stát nikoho nevyháněl. V této souvislosti by mne zajímalo, čím si pan Bukovský vysvětluje, že bylo „vyhnáno nebo odešlo ze strachu“ tak málo Čechů a naprostá většina z nich zůstala? Nemuseli se ničeho obávat a mít strach? Nebylo to snad tím, že Německo nikoho z Čechů z odstoupených území, až na 41 jedinců, které požádalo, aby se vystěhovali do vnitrozemí, nevyhánělo?
Později, od konce června 1939 do roku 1941 bylo vypovězeno z odstoupených území do protektorátu asi čtyři stovky osob, mezi nimi protiprávně i říšskoněmečtí státní příslušníci. Tuto praxi vypovídání z říše do protektorátu pro všechny bez rozdílu zatrhl v roce 1941 K. H. Frank za spolupráce říšského protektora.
Pan Miroslav Mimr je ještě horší exemplář nepřemýšlivce: „(Češi) měli dvě hodiny na to, dát se k Němcům, nebo opustit vesnici.“ To je kardinální lež. Češi-starousedlíci (kritérium: narozen v odstoupených územích před rokem 1910 a bydliště v odstoupeném území) a potomci až po jejich vnuky včetně a všech manželky dostali říšskoněmeckou státní příslušnost (občanství) automaticky přidělenu, Hlučíňané vrácenu. Češi přistěhovavší se do odstoupených území mezi válkami ji nedostali a museli o ni, pokud měli zájem, žádat. U nich pak německé úřady zkoumaly vhodnost změny československé národnosti na německou, včetně předpokladů rasových, což se vyřizovalo měsíce a ne během dvou hodin, jak uvádí Mimr. Pro zajímavost: o změnu národnosti na německou v odstoupených územích Německu jen v Říšské župě Sudety (bez území připojených k Bavorsku a bývalému Rakousku) požádalo asi 100 000 Čechů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Krystlík
