Náhlé zhloupnutí mnoha politických komentátorů, analytiků, politiků při posloupnosti témat: brdský radar – Krym a východní Ukrajina – muslimští běženci v Evropě dávají tušit, že se zřejmě jedná o dezinformační kampaň Moskvy s cílem destabilizovat země na západ od ruských hranic, zejména ty, které byly dříve v mocenském vlivu SSSR.
Zapojil se i prezident Miloš Zeman prohlášením, že půjde bránit stát proti běžencům s puškou v ruce a hranice ČR nechá obsadit armádou. Tyto populistické výroky česká xenofobní veřejnost vnímá velmi pozitivně, protože nedovede přemýšlet. Jinak by jim bylo jasné, že cca 10 vojáků na kilometr hranic, včetně vojáků válejících se dosud po kancelářích, neučiní stát neprodyšnějším pro běžence, pokud to nebude doprovázeno obrovskými výdaji na technická zařízení. Kdyby Zeman uvažoval racionálně, tak by nabídl českou armádu k hlídání vnějších hranic EU. Takto jen znevážil a popřel schengenské dohody.
Negativní důsledek je ale hned nasnadě. Příští Zemanův protikandidát na úřad prezidenta bude muset zastávat minimálně stejně ostrý kurs proti uprchlíkům a přehánět obavy z nich jako Zeman, jinak prezidentské klání hladce prohraje. Příkladem budiž Karel Schwarzenberg s jeho výrokem, že Beneš a československá vláda by se měli za vyhánění Němců zodpovídat u mezinárodního soudu pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu. Česká společnost tímto způsobem opět dá najevo, že se nedokáže chovat racionálně a opět tím prohloubí civilizační propast mezi ČR a zeměmi západní Evropy.
Zbývá jen spekulace, zda tak Zeman učinil sám o sobě, nebo či je loutkou v rukou Moskvy, která jej potřebuje i v druhém prezidentském období v čele státu. Tato představa není tolik fantastická, jak by se na první pohled zdálo. Málokdo si uvědomuje, že Zemanova prezidentská kampaň byla financována z Ruska. Navíc dva poslední po sobě jdoucí čeští prezidenti mají naprosto nevyhovující životopisy, ze kterých se prakticky nedá nic podstatného vyčíst. Proč asi? Zeman podle informací exilové ČSSD strávil v době normalizace tři roky v Sovětském svazu, údajně tam studoval. V životopise to však nemá.
Když Nicolas Sarkozy před lety z titulu svého prezidentského úřadu navrhoval ustavit Středomořskou unii, ťukali si snad všichni evropští politici na čelo. Přesto jeho myšlenka byla velmi dobrá. Vycházel z toho, že středomořské pobřeží Evropy, zejména kvůli členitosti nebo délce se nedá proti ilegálním návštěvníkům oplotit, takže je nutné použít jiné metody jak je udržet v Africe a v Asii. Členy Středomořské unie se měly stát všechny státy přiléhající ke Středozemnímu moři plus některé další, bohaté. Základní Sarkozyho představou bylo, že by se v přímořských státech, zejména v zemích Maghrebu zvýšila pomocí organizačních opatření a dotacemi natolik životní úroveň, že by si uprchlíci z vnitra Afriky tam dorazivší řekli, proč by putovali dál do Evropy, když již zde je o mnoho vyšší životní úroveň než u nich doma. Frustrace muslimů z toho, že podle koránu jsou nadřazeni ostatním nevěřícím, ale současně nejsou schopni vyrobit si ani to, co běžném denním životě používají, což pochází od nevěřících psů, je obrovská. Zažehnutí tzv. arabského jara v Tunisu mělo navíc zcela prozaickou příčinu s tím nesouvisející, o které žurnalisté mlčí. Policistka nafackovala prodavači na trhu, což byla pro něj coby muslima taková potupa, že se polil benzínem a podpálil.
Dnes situace vypadá vlivem nestability v Libyi a občanské války v Sýrii poněkud jinak, ale Sarkozyho princip je i nadále platný: přivodit, aby běženci se nevydávali přes moře a turecko–řeckou hranici do Evropy. Relativně krátká řecká hranice s Tureckem vedoucí mimo téměř neprostupné hory je již oplocena a hlídána evropskými hraničáři z organizace Frontex za peníze EU. Řecku jako státu je jedno, kdo přestupuje jeho hranice do Makedonie, která navíc zcela oficiálně prohlásila, že nemá na ochranu hranic prostředky. Srbsko utečence propouští, Maďarsko kvůli nim staví na srbské hranici plot.
Jedním z řešení je více utěsnit hranice, zejména jižní hranice Libye, kde Evropa doplácí na porevoluční chaos a bezvládí v zemi umožňující prakticky volné proudění běženců ze států jižně od Libye ke Středozemnímu moři a pak do Evropy. Německo podle dostupných informací již připravuje instruktory pro výcvik libyjských pohraničníků.
Dalším řešením je uposlechnout výzvy afrických států jižně od Maghrebu vznesené již před rokem, zda by si koloniální státy nepřevzaly svá bývalá území do své správy, že domorodé vlády na to nestačí. To by mohlo poskytnout příležitost účinně zabrzdit příliv uprchlíků do Evropy. Ne však hned, za delší období. Obdobný cíl sledují úvahy o rekolonizaci zemí Maghrebu. Zde je ale otázkou, zda by si to ony země nechaly líbit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
