Dovolil jsem si poněkud parafrázovat název článku Jan Ziegler: Za špatné potraviny mohou ti, co je kupují. Pan Ziegler má pravdu, leč co uvádí, není toho jedinou příčinou.
Rozšíření kvalitních výrobků brání nejen neochota českého obyvatelstva vydávat za vyšší kvalitu i více peněz, nýbrž i fakt, že na tzv. farmářských trzích u většiny prodejců, jak vícekrát v českém tisku popsáno, nepocházejí prodávané potraviny z vlastní produkce. První příčina se projevuje zejména při nákupech v kamenných obchodech. Ty jsou si dobře vědomy, že české obyvatelstvo upřednostňuje kvantitu a láci před kvalitou, a snaží se, seč jim síly stačí, vyhovět. Zdůrazněme, že tak činí především český management prodejních řetězců – podniky stejného jména jako v cizině byly v ČR založeny zahraničním kapitálem s maximálně několika málo členy managementu z ciziny, kteří nemají na výběr prodávaného zboží rozhodující vliv. Český management tak pomáhá petrifikovat neblahé české stravovací návyky. I ty patří ke kultuře a tak se Češi čím dál více vzdalují civilizované západní Evropě.
Příklady. V regálech se objevily levnější štrasburské párky od německého producenta donuceného k jejich výrobě českým LIDLem a to viditelně horší kvality než vídeňské párky téhož výrobce, přičemž štrasburské párky (v německém LIDLu nejsou) navíc nikdo v Evropě nezná ani jako typ, jen vídeňské, debrecínské, frankfurtské. Kefírový jogurt od totožného bavorského výrobce je v českém LIDLu zahuštěn levnější želatinou, prodáván však za cenu vyšší než v německém, přičemž zde je zahuštěn dražším sušeným mlékem. Rozdíl v chuti je markantní a v neprospěch výrobku na českém trhu.
Řetězce používají i kartelové triky, které český antimonopolní úřad ani neregistruje, natož aby zasáhl. Opět v neprospěch zákazníka. Příklady. Jak je možné, že vejce od slepic z českých slepičích koncentráků jsou dražší než německá od slepic ve volném výběhu? (V Německu je klecový chov již několik let zakázán.) Co brání českým řetězcům dovézt z Německa ona levnější vejce? Evidentní příčinou je kartelová dohoda mezi řetězci a českými producenty vajec, korupce je nasnadě. Dalším příkladem budiž v Česku předražené sladkokyselé okurky. Přesně tatáž láhev od stejného výrobce a stejné velikosti stojící v LIDLu v Německu 69 ct., byla v českém LIDLu k mání za 24,90 CZK. V českém Kauflandu se projevil tlak českého řetězcového kartelu udržet všude prodejní cenu láhve obyčejných sladkokyselých okurek nad 24 CZK tím, že ze sortimentu zmizely okurky za 17,90 CZK (v německém Kauflandu naprosto totožné k mání za 0,69 €). To je názorný příklad, jak se řetězcový kartel zbavuje nežádoucí konkurence z vlastních řad v neprospěch spotřebitele.
Filozofií českého řetězcového kartelu je obrat zákazníka. V Německu si to řetězce nedovolí, vzájemně se střeží jinak – sotva jeden z nich sníží cenu jedné položky třeba o dva centy, tak okamžitě, tj. do hodiny dvou, následují všechny ostatní. Z toho plyne, že se jednotlivé řetězce bojí cokoliv zdražit, jedině když je to absolutně nezbytné. Společně na základě kartelové dohody se tak učinit se neodvažují, na to reagují německé antimonopolní úřady agilně a ostře. Podle občasných průzkumů německé veřejnoprávní televize nákupem stejných vzorků zboží o stejné hmotnosti ze čtyř nejznámějších německých řetězců vychází cena všech nákupů většinou na cent (!) stejná. Rozdíly jsou jen v době potřebné k nalezení oněch výrobků v prodejnách a v době potřebné k odbavení u pokladny.
Dále bychom mohli vyprávět o náhradě kravského tuku levnějším palmovým olejem ve zmrzlinách Magnum pro ČR, kdy výrobce (Algida) v Česku testoval, zda to české obyvatelstvo pozná. Pojídači odporných polárkových dortů samozřejmě nic nepoznali. I takové ošizené Magnum je v Česku dražší než neošizené v Německu. Jak prozradil českému tisku manažer Aholdu, může dát ráno na pult půl kila nakrájené vysoce kvalitní šunky (ne vysoce kvalitní pouze deklarací českého výrobce), aby večer z ní zbylo ještě 400 g. Zato má Albert několik druhů špekáčků a gothajský salám, které český zákazník vyžaduje a které jdou na odbyt. Připomeňme staletý německý potravinářský zákon, že do salámů a vuřtů smí přijít jen maso, sůl a koření. Český LIDL opatrně a jen občas uvádí ve svých reklamních prospektech u zahraničních uzenin např. „100 g tohoto výrobku je vyrobeno ze 120 g masa.“ (Jak by asi v prospektu v kontrastu vypadalo, kdyby u českého vuřta bylo uvedeno, že „100 g tohoto masného výrobku je vyrobeno z 55 % masa“?) České obyvatelstvo ani po čtvrt století není schopno se samo sebe zeptat: „Když kupuji vuřt za 60 CZK/kg a kilogram masa přijde minimálně na cca stokorunu, tak co asi, když musím připočítat náklady na uzení, koření, opracování, v nich asi může být?
Shrňme. Na jedné straně jsou příčinou nekvalitních potravin neblahé české stravovací zvyklosti: množství a láce upřednostňované před kvalitou, na straně druhé bezuzdné řádění českého managementu prodejních řetězců.
Psali jsme:
autor: PV
