Česko si také zvyklo nazírat Turecko prizmatem hysterického strachu z uprchlíků. Turecko je však i zemí s bohatou kulturou čerpající z domácích i západních tradic.
Například jeho moderní, ale i klasická literatura zůstávají bohužel stranou zájmu českých nakladatelů, kteří dávají přednost reklamou prosazovaným literaturám euroatlantického kulturního okruhu, především anglojazyčným.
Odhlédneme-li od samozřejmého zájmu o nositele Nobelovy ceny Orhana Pamuka, což je ovšem zase výsledek převládající reklamy, pak o dalších spisovatelích Turecka toho víme žalostně málo. V poslední době se ale podařilo uvést na český trh turecké knihy, které mají velice aktuální dosah. Jednou z nich je poutavý román tureckého folkového zpěváka, hudebníka, skladatele, režiséra spisovatele a politika Zülfüho Livaneliho Serenáda, který se v tehdejších tureckých podmínkách vrací k tragickému osudu Židů za nacistické hrůzovlády, k tématu, jež si i za současných podmínek uprchlické tragédie a vztahu Česka k ní stojí za to připomínat.
Zülfü Livaneli sám je významná liberální osobnost. Dlouho dobu byl čestným vyslancem Turecka při UNESCO. Své funkce se v nedávné době vzdal na protest proti ničení světového architektonického dědictví v Turecku brutálními zásahy turecké armády v kurdských oblastech země. Od Livaneliho, který byl po vojenských převratech v Turecku perzekuován a musel emigrovat do Švédska, to bylo navýsost politické gesto. Jako folkový hudebník nemá v Turecku obdobu. Jeho popularita je nesmírná. V Česku zazpíval jen jednou okrajově na mezinárodním spisovatelském setkání a zaplnil sál nejen u nás žijícími Turky, ale i svými českými fanoušky.
Subtilními politickými gesty je v Turecku známá populární spisovatelka Ayše Kulinová, která letos uveřejnila dva ironické dopisy současnému vládci Turecka. Na podzim tohoto roku vyjde v českém překladu její román Poslední vlak do Istanbulu, jenž se opět zabývá tématem záchrany Židů před nacistickým pronásledováním.
Stojí za to uvést několik aktuálních citátů z této knihy.
Hlavní hrdinka románu, která se jako muslimka vdala za Žida, utekla s ním před hněvem svého okolí do Francie a její manžel tam za války čelil smrtelnému nebezpečí, se ptá příslušníka francouzského hnutí odporu tureckého původu, který pomáhá zachraňovat Židy z okupované Francie:
„Proč tohle všechno děláte? Vždyť vaše žena není Židovka.“
A ten odpovídá:
„V této době si musím dokazovat, že jsem člověk, Selvo.“
„I s nasazením vlastního života?“
„Čemu říkáte život. Stejně všichni nakonec zemřeme.“
A jiný citát týkající se postoje tehdejšího papežského nuncia v Turecku, pozdějšího papeže Jana XXIII:
„Křesťanský duchovní se snaží zachraňovat Židy?“ podivila se Margot.
„Pokud je to skutečný kněz, který věří v Boha, pak určitě. Nejsme snad všichni Božími služebníky?“ poznamenala Selva.
Dosaďme si za Židy současné uprchlíky a máme aktuální poselství pro dnešek, zejména pro křesťany a katolíky, jimž jde v Božím milosrdenství příkladem papež František.
Tomáš Laně
turkolog, bývalý velvyslanec ČR v Turecku
Více na www.ikdp.cz.
Psali jsme:
autor: PV
