VÁCLAV DANDA se zamýšlí nad referendem o vystoupení Británie z EU a konstatuje, že ať už dopadne jakkoli, myšlenka na svobodu národů a států není nikdy ztracena.

Slovo Brexit mezitím Evropská komise zakázala na bruselské půdě používat. Stalo se totiž opravdovou noční můrou nadnárodních politických, bankovních a průmyslových elit, které postupně ovládly pod nevinnou značkou Evropské unie starý kontinent.

„Jejich“ boj o život

Sledujeme tedy „jejich“ boj o život. Zatímco zastáncům Brexitu (i pokud se Bruselanům podaří odchodu zabránit) hraje do karet unijními krizemi zmítaná Evropa a především nezničitelná touha národů po svobodě, europeisté vědí, že musejí ještě jednou vyhrát stůj co stůj. V opačném případě by s největší pravděpodobností následoval dominový efekt, postupný rozpad impéria a ztráta moci pro „bruselský lid“, který se již dávno oddělil od svých národů, žije v praktickém komunismu, a všemi prostředky se proto snaží historické národy ve svých vlastích zlikvidovat. Tento dosud nevídaný sociální experiment aktuálně sledujeme v dějství zvaném Migrační invaze v přímém přenosu, v němž jsme komparsem i diváky.      

Jak se vůbec mohlo stát, že se „všemocné elity“ do této riskantní operace nechaly vmanévrovat? Byl to především hluboký rozkol v britské Konzervativní straně, který je dnes vidět při kampani před referendem více než kdy předtím. Konzervativci totiž ve volbách v roce 2010 nezískali většinu a v průzkumech současně rychle rostla Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), která dlouhodobě prosazuje odchod z Unie. Její lídr Nigel Farage se spolu s bývalým primátorem Londýna konzervativcem Borisem Johnsonem stali nejvýraznějšími tvářemi kampaně za znovunabytí svobody.

Za referendum může UKIP

V Konzervativní straně zavládl pocit, že premiér Cameron nebyl vůči EU dostatečně kritický. Cameron, který ve skutečnosti je a vždy byl pouhou figurkou v rukou nadnárodních elit spojených s Bruselem, se pokusil uklidnit stranickou opozici a současně zabránit růstu obliby UKIP. Prohlásil, že pokud vyhraje příští volby, vypíše referendum o vystoupení z EU.

Byl to jen volební tahák hlavně dovnitř Konzervativní strany. Málokdo si tehdy myslel, že by konzervativci mohli volby znovu vyhrát. Pak ale loni v květnu David Cameron ke svému vlastnímu úžasu získal dokonce absolutní většinu, a byl tak zavázán referendum uspořádat, protože se nemohl ani vymluvit na "nesouhlas koaličního partnera". Navíc v Konzervativní straně se naplno probudilo „thatcherovské křídlo“, které začalo Camerona tlačit do kouta. Nakonec - ke své hrůze - neměl jinou možnost než referendum vyhlásit. Současně se však postavil do čela kampaně za setrvání v EU, což většina jeho spolustraníků pokládá za zradu.

Cameron se pokusil ještě přesvědčit Brusel, aby před referendem alespoň formálně uvolnil otěže a přislíbil Británii větší míru autonomie, aby se mu lépe kampaňovalo. S tím však příliš neuspěl. V Bruselu ho rovněž považují za zrádce, který všechno totálně zpackal a dostal impérium do této riskantní situace. Každá diktatura je velmi citlivá na skutečné hlasování a veřejně projevenou autentickou vůli občanů. A má špatné zkušenosti s referendy k Lisabonské smlouvě ve Francii a spol. Chybička se totiž vloudí a hle - ptáček z klece ulétne!

Den nezávislosti pro Británii

Ve včerejší televizní debatě Boris Johnson prohlásil, že pokud Britové odhlasují Brexit, bude to vyhlášení „Dne nezávislosti pro Británii“: "Pokud nezlomíme jejich moc v referendu, EU bude pokračovat, nepotrestaná, neomezená a nedemokratická. EU se dál bude nemilosrdně proměňovat v superstát a bude stále více tlačit na podporu zavedení eura v celé Evropě," prohlásil populární politik, který podle mnohých nahradí Davida Camerona v čele Konzervativní strany i ve funkci premiéra.

Od začátku června, kdy se horká fáze kampaně rozeběhla naplno, se podle průzkumů kyvadlo přízně začalo nachylovat ve prospěch opuštění EU. Právě kampaň, která otevřela oči mnoha Britům a jejímž hlavním tématem se stala migrace, nahnala Bruselanům strach. Nechme nyní stranou, zda průzkumy (které jsou vždy zmanipulované) takto chtěly zmobilizovat kampaň za setrvání, pouze konstatujme:    

Nezadržitelný nástup pro brexit

Ze zprůměrovaných šesti výzkumů zveřejněných na začátku června vyplynulo, že zastánci Brexitu mají převahu 51 procent. Průzkum z 10. června ukazuje stále více narůstající odpor Britů k setrvání v EU. Výzkum vypracovaný společností ORB pro deník The Independent uvedl už 55 procent voličů pro Brexit. Libra na zveřejnění výsledků výzkumu reagovala prudkým poklesem, což agentura Bloomberg vysvětlila tím, že investoři znejistěli, neboť někteří přestali věřit, že Cameronovi „největší hazard v moderních dějinách Velké Británie” vyjde.

Zdálo se, že již nic nemůže zastavit pochod Britů za svobodou. V polovině června už rozdíl dosáhl sedmi procent. Podle průzkumu agentury YouGov pro The Times ze 13. června by odchodz EU podpořilo 46 procent, zatímco setrvání jen 39 procent. Poslední ránu Bruselanům pak zasadil nejprodávanější britský deník The Sun, který své čtenáře na titulní straně vyzval, aby v referendu hlasovali pro odchod: „Tohle je naše poslední šance, jak se dostat z té nedemokratické bruselské mašinérie... a je na čase, abychom se jí chopili,” uvedl v redakčním úvodníku The Sun.

Jak tohle zastavit? Musela přijít nějaká "bomba". A "kupodivu" přišla. "Nepochopitelná" vražda ženy, matky malých dětí a postmoderní Matky Terezy v jedné osobě znamenala zlom. Cameron a spol. začali řečnit o boji proti nenávisti (myšleno na migranty, hlavní téma kampaně Brexitu), o "bratrství všech národů" (Britové si komunistický "internacionalismus" na vlastní kůži nezažili) - a současně ještě více strašit zhroucením britského hospodářství. Ať si o vraždě poslankyně Coxové myslíme cokoli (policie informace o vrahovi, jeho motivu a všem ostatním úzkostlivě - a možná navždy - tají), nelze nezmínit některé podivné indicie.

Obětní beránek

S jistotou už dnes můžeme říci, že v celé události je řada nesrovnalostí, které ukazují, že nešlo o "běžný" zločin. Vrah Thomas Mair, dvaapadesátiletý zahradník, který se představil u soudu jako „Smrt zrádcům!“ jednal ze svého vlastního pomateného rozhodnutí, nebo ho k činu přiměla či dohnala jiná síla a on byl pouze jejím nástrojem? Ať tak či onak, jeho čin zapůsobil na rozjetou kampaň pro brexit jako atomová bomba.

Přišla repríza z Paříže z ledna 2015: Všichni se musíme semknout, zapomenout na rozepře a hlavně ztišit nenávistnou kampaň (tehdy se jednalo o raketově rostoucí preference Národní fronty Marine Le Penové před regionálními volbami). Cameron uspořádal mimořádné zasedání parlamentu s "povinnou" tryznou a odevšad pršely výpady mediálních kanónů proti nenáviděným „brexitářům“. To cílilo především na "nerozhodnuté": Tváří v tvář této strašné tragédii přece nebudeme "dělat nenávistnou politiku" a znesvěcovat tak odkaz obhájkyně migrantů, mučednice porozumění a lásky mezi národy, znělo unisono z celé EU, která vyráběla jako suvenýry živé lidské řetězy a polibky studentů pro "zarmoucenou Británii".

Trend se obrátil a průzkumy po vraždě ukazují jednoznačný obrat ve prospěch Bruselu. Zázrak v přímém přenosu.

Ošidné průzkumy

Je ovšem třeba poznamenat, že všechny předvolební průzkumy, které se objevily v posledním roce v různých evropských zemích, vždy podhodnocovaly euroskeptické síly a skutečné výsledky byly nakonec úplně jiné. Kandidátu rakouských Svobodných Norbertu Hoferovi před prvním kolem prezidentských voleb průzkumy předpovídaly až o deset procent nižší výsledek, než který dosáhl při sečtení hlasů. V druhém kole ho o prezidentský post připravily jen machianace s korespondenčními hlasy, které přiřkly o třicet tisíc hlasů více  Alexanderu Van der "Bruselu" (Bellenovi).

Mimochodem - právě ve čtvrtek, tedy v den britského referenda by měl rakouský Ústavní soud vynést verdikt o tom, zda k falšování voleb došlo a zda se budou na podzim prezidentské volby opakovat. Ta koincidence je také "záhadná".

Podobné čarování s průzkumy skvěle demonstrovaly i slovenské parlamentní volby, kde se výsledky (8 procent pro Mariána Kotlebu a jeho euroskeptické Naše Slovensko) lišily od průzkumy předpokládaných 0,7 procent tak výrazně, že to i v médiích hlavního proudu vyvolalo "rozpaky". Podobně "podstřelené" byly i průzkumy v nedávných regionálních volbách v Německu, kde výrazně uspěla AfD, nebo v nedělních komunálních volbách v Itálii, kde průzkumy v Římě a v Turínu favorizovaly vládní socialisty, aby nakonec drtivě zvítězili euroskeptici z Hnutí pěti hvězd.

Kdy umírá Naděje?

A tak jediné, co lze říci s naprostou jistotou: Nevíme nic. I když se po vraždě "sluníčkářky" Coxové agentury shodují, že příznivci setrvání mají nyní v Británii navrh, realita při "ostrém" hlasování může být úplně jiná. Mnozí připomínají, že v těchto dnech se dotazovaní často neodváží přiznat, jak skutečně budou volit.

Existuje však ještě  jeden mocný nástroj, na který bychom neměli zapomínat - alespoň ti z nás, kteří jej znají a používají: Tím je upřímná modlitba. Právě v těchto osudových chvílích pro Evropu je přímluva mocnou zbraní. Nejen proto, že v Londýně se hlasuje i za Prahu. 

Možná ještě není nic rozhodnuto, možná, že je vše rozhodnuto už dávno - a divadelní představení, které sledujeme, je jenom matrix a kulisy, které mají vytvořit zdání autenticity "demokratického lidového hlasování".

Ať tak, či tak, říká se, že naděje umírá poslední. My někteří však víme, že je to nesmysl: Naděje neumírá nikdy. Touha po svobodě je nesmrtelná.