Brusel čeká neklidný podzim. Nejprve opakované prezidentské volby v Rakousku. V případě vítězství kandidáta Svobodných Norberta Hofera, který v květnových volbách patrně přišel o vítězství kvůli volebním podvodům establishmentu, se opět citelným způsobem změní poměr sil v Evropě. Ve stejný den, tedy 2. října, následuje maďarské referendum. Maďaři budou hlasovat o odmítnutí kvót pro imigranty a je pravděpodobné, že i maďarské odmítnutí imigrantů povzbudí racionální euroskeptické síly v rozpadající se Evropské unii.
Renzi jako Cameron
Vedení EU, které se stále ještě nevzpamatovalo z brexitového šoku, čeká na podzim ovšem ještě další nepříjemnost. Italský ústavní soud minulý týden rozhodl, že se v říjnu uskuteční referendum o změně ústavy, a tím i zjednodušení volebního systému v Itálii. Za normálních podmínek by šlo spíše o „technikálii“, která by neměla mít na politický provoz v Římě zásadnější vliv. Problém je ovšem v tom, že současný italský eurohujerský premiér Matteo Renzi udělal stejnou chybu jako David Cameron: spojil s výsledkem referenda svůj další politický osud.
Z hlasování o zjednodušení volebního systému je tedy náhle referendum o existenci současné značně neoblíbené socialistické vlády, která se dostala v únoru 2014 k moci nedemokratickým způsobem - bez řádných voleb. Renzi se stal premiérem po vnitrostranickém puči, a země má tedy již více než dva roky premiéra, který neprošel volbami. Renzi, oddaný stoupenec Bruselu a fanatický vítač migrantů, jenž otevřel migrantské invazi brány země dokořán, patří k nejméně oblíbeným politikům v italské historii. Není proto divu, že v Bruselu vyvolává možnost pádu Renziho vlády značné obavy.
Signál do Francie?
Jak ukázaly červnové komunální volby, nejsilnější stranou, která získává stále větší popularitu, je euroskeptické Hnutí pěti hvězd. To by Renziho Demokratickou stranu v případných předčasných volbách, které by zřejmě následovaly, kdyby byl Renzi v referendu poražen, nejspíše rozdrtilo. Tak jako v Římě, kde komunální volby vyhrála kandidátka z Hnutí pěti hvězd Virginia Raggiová, která se stala starostkou italské metropole. Když k tomu připočítáme úspěchy v dalších velkých městech, kde uspěli buď zástupci Hnutí pěti hvězd komika Beppe Grilla či radikální národovci z Ligy severu, nevypadá pro Renziho (ani pro Brusel) situace před říjnovým referendem příliš růžově.
Je tedy docela pravděpodobné, že Renzi bude následovat Davida Camerona a Itálie změní v následných předčasných volbách zásadním způsobem kurz. To by samozřejmě podpořilo před červnovými francouzskými prezidentskými volbami i kandidátku Národní fronty Marine Le Penovou, která už teď podle většiny průzkumů vítězí. Její příchod do Elysejského paláce by nejspíše znamenal definitivní tečku za projektem Evropské unie v podobě, jak ji dosud známe.
Stále více nervózní loutky
Renzi si dosud stejně jako Cameron před hlasováním nepřipouští, že by plebiscit mohl znamenat jeho politický konec. “Referendum je obrovské rozcestí mezi těmi, kteří řeknou budoucnosti ano, a těmi, kteří pořád na vše říkají ne," opakuje prázdnou mantru Renzi. Změna by podle něho měla oslabit moc italského Senátu a urychlit projednávání zákonů, aby se mohly pružněji přizpůsobovat evropské migrační agendě. To by dopomohlo Renzimu k snadnějšímu vládnutí a ještě důslednějšímu prosazování bruselských direktiv.
Je až tragikomické, s jakou vervou se evropští vládci a jejich loutky, jakou je i Renzi (nebo jeho velký přítel ze Socialistické internacionály Bohuslav Sobotka), snaží prosadit utažení řemenů bez ohledu na fakt, že drtivá většina občanů sebevražedný kurz EU již velmi aktivně odmítá.
Migrační krize v současné době doslova válcuje celou Itálii. Většina starostů z malých i velkých měst na jihu i na severu volá o pomoc a varuje před blížící se katastrofou. Nezvladatelná kriminalita, která migrační tsunami provází, stejně jako kolabující sociální systém, jsou mementem.
To ovšem není jediný problém, do kterého zemi Renziho „reformní“ socialisté uvrhli. Stále dramatičtější je i hospodářská situace země. Italská ekonomika, nominálně třetí nejsilnější v eurozóně, zažívá vleklou krizi bankovního sektoru a trpí astronomickým státním dluhem, který je při zhruba 133 procentech hrubého domácího produktu druhý nejvyšší v eurozóně hned po Řecku.
Euro stahuje italskou ekonomiku po vodu
Italské banky se kvůli tomu dostaly pod obrovský tlak. Firemní dlužníci se dostávají do potíží a jejich schopnost splácet dluhy klesá. Banky tak tíží obří břemeno nesplácených úvěrů a budou zřejmě potřebovat významné kapitálové injekce. To ale komplikuje fakt, že se jejich akcie letos propadly o zhruba 50 procent. Tyto černé scénáře představil minulý měsíc Mezinárodní měnový fond. MMF upozornil také na rizika dalšího ekonomického propadu země. Mezi ně fond zařadil problémy spojené s odchodem Británie z EU, migrační vlnu a nepříznivý vývoj ve světovém obchodě.
Podle Babišova poradce, ekonoma Aleše Michla, je ovšem situace italské ekonomiky ještě mnohem dramatičtější než připouští MMF. Jediným účinným řešením je podle něho faktické znárodnění bank a odchod země z eurozóny. „Pokud bude stát váhat, mohou se banky rozložit a zabrzdí to ekonomiku,“ varuje ekonom. Itálie je podle něj stále asi osm procent pod úrovní, na níž byla před začátkem krize v roce 2008. „Za šestnáct let se vlastně nikam neposunula, velký problém je nezaměstnanost,“ upozornil v České televizi před nedávnem Michl.
Není divu, že v této situaci se o italském referendu u nás příliš nemluví. O to více se o něm zřejmě mluví v Bruselu.
Nemají to soudruzi lehké. Každé volby či referendum jsou díky otevřeným migračním stavidlům, ale i práci nezávislých webů, jejich noční můrou, neboť kromě bruselských vládců také establishmenty v jednotlivých provinciích Čtvrté říše cítí, že se hraje bezprostředně o jejich bytí a nebytí.
Mimochodem - i u nás budou v říjnu volby.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
