Václav Danda: Ruská pomoc Asadovi mění mapu konfliktu

Z našich médií se o tom téměř nedozvíme, ale skutečností je, že vládní vojska prezidenta Asada postupně osvobozují stále větší území Sýrie. Za pomoci ruského letectva, pozemních jednotek íránských revolučních gard a libanonského Hizballáhu zasazují islamistům tvrdé údery po celé linii fronty. Odhodlání „asadovské koalice“ vzít si svoji zemi zpět, dokládá i nejnovější „silvestrovská ofenzíva“ na Golanských výšinách.

S krytými zády

Útok na syrskou část Golan je součástí velké operace zahájené již o Vánocích, v rámci níž prezident Bašár Asad usiluje znovu získat kontrolu nad jižní částí své země. Operaci na Golanských výšinách zahájili Asadovi vojáci útokem na dvě vesnice v provincii Kunajtra nedaleko hranice s Izraelem, jenž větší část hornaté oblasti okupuje od roku 1967. Syrská armáda se při útoku spoléhala především na pozemní jednotky a dělostřelectvo, neboť blízkost izraelské hranice omezuje možnosti nasazení letectva.

Ofenzíva na jihu Sýrie následuje jen několik dní poté, co vládní vojska dobyla strategickou základnu Brigade 82 u města Šajch Maskín a později ovládla i město samotné ležící 70 kilometrů jižně od Damašku, tvořící důležitou spojku mezi Damaškem a městem Dará. Rozhodující podíl na dobytí města měla vzdušná podpora ruských bombardérů, které během dvou dní podnikly v okolí města více než sto útoků.

Právě zapojení ruského letectva v říjnu minulého roku mělo rozhodující podíl na rychlém postupu „asadovské koalice“ na celém úseku fronty. Zatímco ještě v létě minulého roku Asad jen s velkým úsilím odolával tlaku islamistů podporovaných Spojenými státy, Izraelem, Tureckem, Saúdskou Arábií, Katarem a dalšími americkými spojenci, v prosinci se karta obrátila. Syřané s ruským letectvem v zádech nyní postupují od vítezství k vítězství.

Poslední vývoj na syrské frontě

Vyčištění okolí Damašku

Historickým úspěchem bylo především vyčištění jižních předměstí Damašku, kde ihned po Vánocích začali islamisté skládat těžké zbraně. Ozbrojenci rekrutovaní většinou v Turecku, sdružení v teroristických skupinách jako Islámský stát nebo Džabhát an-Nusrá museli opustit své opěrné body, z nichž dlouho terorizovali syrské hlavní město včetně palestinského táboru Jarmúk na jižním předměstí Damašku.

Teroristé v přistavených autobusech opustili spolu se svými rodinami východní předměstí, základny v táboře Jarmúk, ale také obvody al-Hadžr al-Asuad, Kada a al-Asal. Odtud bylo vyexpedováno více jak 5 tisíc islámských bojovníků i s rodinami, jimž podle dohody se syrskou vládou bylo umožněno odejít do města Rakká ovládaného dosud Islámským státem.

To je velká rána jak pro Američany, tak pro Izrael. Jedním z klíčových důvodů vyprovokování útoku na Sýrii v roce 2011 (zvané občanská válka) byl totiž pravděpodobně mimo jiné plán na vytvoření Velkého Izraele definitivním ovládnutím celých Golanských výšin. Novoroční postup asadovské koalice na Golanách proto vyvolal v Tel Avivu značnou nervozitu.

Po vyhnání islamistů z jihu Sýrie se totiž otevřel prostor i pro další postup asadovské koalice (včetně Hizballáhu) právě na Golanách. Není proto divu, že kromě islamistů vycvičených v Turecku nasadili „velcí hráči“ na jihu Sýrie i elitní prozápadní a proizraelské milice, jako jsou například Jižní fronta či První kolona. Obě skupiny však díky přesným zpravodajským informacím Syřanů a masivnímu ruskému bombardování utrpěly těžké ztráty.

Nervozita Izraele

Znepokojení Izraele pramení také z toho, že kromě Hizballáhu se libanonským šíitským skupinám podaří spojit s protiizraelskou Frontou pro osvobození Golan. To by mohlo znamenat velký problém, neboť izraelské letectvo nemůže proti šiítským bojovníkům v současnosti efektivně zasáhnout kvůli desítkám ruských bombardérů, které bez přestávky křižují nebe nad oblastí.

Jde o zamotaný propletenec zájmů. Moskva i Tel Aviv sice demonstrují, že spolupráce jejich leteckých sil v syrském vzdušném prostoru probíhá téměř příkladně, ve skutečnosti jsou vztahy mezi oběma zeměmi mnohem komplikovanější. Po sestřelení bombardéru SU-24 vede Rusko (zatím jen) obchodní a diplomatickou válku s Tureckem, zatímco Izrael s Erdoganem naopak navázal blízké vztahy diktované společnými zájmy v oblasti. Není proto divu, že ruské letectvo například „opomnělo“ informovat Izrael o masivním silvestrovském bombardování v blízkosti izraelských hranic.

ISIL ztrácí pozice

Obraz bojiště se tak poznenáhlu mění. Ruské nálety jen od 25. prosince zničily dalších 556 vojenských cílů. Úspěšně zasahovaly v provinciích Aleppo, Idlíb, Latakia, Hamá, Homs, Damašek, Deir ez-Zor a Rakká. Proto i americká "koalice", která rok boj proti ISIL předstírala, doufajíc, že mezitím Asad padne, dnes musí také něco dělat. Jinak hrozí, že i irácká vláda - jak už to nejednou vyslovila - požádá o pomoc právě Rusko.

Islámský stát podporovaný Tureckem kvůli této změně na geopolitické šachovnici začíná ztrácet pozice už i v Iráku. Dobití jednoho z center ISIL metropole Ramádí minulý týden bylo težkou ranou pro islamisty v celém regionu. Po osvobození Ramádí oznámil irácký premiér Hajdar Abádí v televizním projevu přípravu útoku na druhé největší irácké město Mosul, které je v současnosti vedle Rakká hlavním centrem ISIL.

Propletenec zájmů se tak ještě více zauzlovává. Definitivní porážka islámského státu by totiž znamenala velké komplikace nejen pro Spojené státy a Izrael, ale také pro hlavní baštu islámského terorismu, Saúdskou Arábii. Není proto nijak překvapující, že po masivních dodávkách zbraní od Saúdů a nových rekrutů z Turecka se ISIL se ztrátou Ramádí nesmířil a znovu se po Novém roce pokouší město dobýt.

Válka mezi sunnity a šíity jako počátek apokalypsy?

Situaci proto bylo nutné ještě více zkomplikovat a dodat palivo vášním, aby konflikt mohl pokračovat, nebo se - ještě lépe - rozhořet s daleko větší intenzitou. Proto saúdská diktatura a její západní ochránci - jinak tak zásadoví šiřitelé demokracie - sáhli k osvědčené taktice "rozděl a panuj". Snaha vyprovokovat velkou válku mezi sunnity a šíity dostala mohutnou injekci. Poprava téměř padesáti odpůrců režimu, mezi nimi i jedné z vůdčích osobností šiítské opozice v Saúdské Arábii, duchovního Nimra Bákira Nimra, není ničím jiným, než vědomým založením požáru. Má vyvolat Západem toužebně očekávanou velkou válku mezi muslimy, jejíž první plaménky probleskly o víkendu při vzplanutí saúdské ambasády v Teheránu. Saúdové ihned přerušili diplomatické styky s Íránem a napětí roste.

Jde zjevně o začátek dalšího dějství komplikovaného blízkovýchodního hlavolamu. Poté, co Rusko svojí angažovaností značně narušilo plány na nové uspořádání Blízkého východu, museli „mocní hráči v pozadí“, upravit taktiku. Je třeba připomenout, že kromě územních zisků a zisků z kradené ropy mají také „mystické cíle“, které souvisejí s jejich apokalyptickým zaměřením. Ostatně právě záliba v apokalyptice spojuje Izrael a jeho náboženské elity, americké evangelikály a Islámský stát, který má propagandu z velké části založenou právě na muslimské apokalyptice a učení o blízkém konci světa.

Podle ISIL totiž brzy dojde k poslednímu boji mezi skutečnými věřícími a nevěřícími. Aby se toto proroctví naplnilo, musí dojít i k velké válce mezi sunnity a šíity, které ISIL považuje (spolu se Západem) za své úhlavní nepřátele.

Muslimský prorok se prý vrátí, aby ohlásil konec světa. Tomu, zdá se, věří jak islámští teroristé, tak bohužel i evengelikální fundamentalisté, kteří mají podstatný vliv na americkou politiku.

K poslednímu boji by podle těchto proroctví mělo dojít právě na území Sýrie…..

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.