Návštěva to byla krátká, ale vydatná. Snažil jsem se mít oči otevřené. Severní Německo je opravdu „lauter rovina“, na mapě jsou jako významné vrcholky kóty 75 nebo 86 metrů nad mořem. Dlouho se mi po cestě zdálo, že jediné změny nadmořské výšky způsobovaly různé podjezdy nebo nadjezdy na dálnici. Ale je tam spousta hezkých lesů a jezer.

Typická severoněmecká scenérie

Po této krátké návštěvě nechci dělat žádné dalekosáhlé soudy, ale nedávná minulost (je 27 let nedávná minulost?) je tam ještě vidět – srovnám-li vesnice, pořádek, čistotu, záchody, ochotu personálu v hotelu, zbývající paneláky, neúplné pokomunistické vlastnění či nevlastnění různých veřejných či poloveřejných prostor (a tím uklízení a starání se o ně) s Bavorskem (nebo Rakouskem), je to pořád velmi jiné.

Ve Schwerinu byl i berlínský vydavatel naší knihy Stěhování národů Andreas Lombard a ten mi říkal, že to nezpůsobil jen komunismus, že už od nepaměti existuje rozdíl mezi oblastmi Německa uvnitř a vně Svaté říše římské. Možná. Ale politická korektnost jako na Západě už tady je – všude člověka straší větrníky (boj s CO₂), u benzinové pumpy je zřetelně označen „Frauenparkplatz“ (místo na parkování pro ženy), atd.

Zámek ve Schwerinu

Schwerin je pěkné město uprostřed jezer, je to hlavní, i když nikoli největší město spolkové země Meklenbursko-Pomořansko. Má krásný zámek (kde v současnosti sídlí zemský parlament), má staré historické centrum, má krásnou secesní kavárnu Praha, má i rozkopané ulice, ale na první pohled je tam klid. Zdá se, že i dopravní situace je klidnější než v našich krajských městech obdobné velikosti. Město mělo na konci komunismu 130 000 obyvatel, dnes jen 95 000 – čtvrtina lidí odešla na západ Německa. Čili migrace.

Káva v Café Prag s předsedou AfD Leifem Erikem Holmem

Podle mne je tato migrace méně odrazem zdravé flexibility a adaptability pracovních sil, více výrazem relativního neúspěchu východoněmecké postkomunistické transformace. Ve svém projevu jsem – při zmínce brexitu (a zcela zbytečných katastrofických prognóz jeho důsledků) – zmínil svou zkušenost s dělením Československa a okrajově jsem poznamenal, že naše dělení země bylo lépe koncipováno a provedeno než jejich opačný proces, ono „Wiedervereinigung“ (znovusjednocení). Čekal jsem silnější potlesk za tento výrok, jako tomu bylo před časem v Drážďanech. Tady nikoli.

AfD uváděla mé vystoupení pod názvem migrace a tak ho také interpretovala média. Místní deník Schweriner Volkszeitung celkem neutrálně popisoval mé vystoupení (bez sebemenší polemiky) a vybral z něj tři klíčové teze:

- pokračování masové migrace zničí Evropu a její kulturu a tradice i bez jakéhokoli terorismu;

- masová migrace je ohrožením našich životů, ohrožením kvality našeho života, ohrožením našich zvyků a tradic;

- masovou migraci nezpůsobili migranti, ale evropští politici, v čele s politiky německými.

Z dlouhé diskuse, která následovala po mém projevu

Lepší shrnutí svého projevu bych udělat neuměl. Přesto je v této věci Německo rozpolceno. Stále mluví o uprchlících a ne o migrantech (nadpis článku o mém vystoupení byl „Klaus kritisiert Zuwanderung“). Ve stejném vydání deníku je informace o posledním průzkumu veřejného mínění v Německu, podle něhož 56 procent Němců věří, že díky přistěhovalcům bude Německo „bunter und vielfältiger“ (pestřejší a rozmanitější), aniž by byl položen dotaz, jestli bude lepší, demokratičtější, bezpečnější, stabilnější, jestli zůstane Německem. Překvapivě se jen 58 % Němců obává, že bude díky politice Angely Merkelové Německu hrozit více teroristických útoků.

Stejný den byl v tomto deníku publikován dlouhý předvolební rozhovor s kancléřkou Merkelovou. Měl nadpis „Jsem i teď pevně přesvědčena, že to dokážeme“. Že to dokážeme (wir schaffen das) byla loňská zářijová, dnes už neslavně slavná věta německé kancléřky. Vehementně v rozhovoru obhajuje, že její loňský výrok nebyl chybou a pro mne zcela absurdně (ale snad chytře) převádí debatu úplně někam jinam: „tehdejší rozhodnutí bylo správné, protože jsme museli umožnit, aby mohli uprchlíci vycestovat z Maďarska do Německa“! Důvodem tedy byla situace v Budapešti! Ona údajně reagovala na tehdejší „vážnou humanitární situaci v Maďarsku“! Jakýkoli komentář je pravděpodobně zcela zbytečný.

Rád jsem přijel podpořit AfD, podle průzkumů mají v této spolkové zemi 19 % podpory, jejich předseda Leif-Erik Holm (ekonom, který vystudoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně) doufá, že to bude ve volbách číslo ještě vyšší. Uvidíme. Stejný průzkum veřejného mínění říká, že oproti pouhým 58 % všech Němců považuje 89 % stoupenců AfD nebezpečí terorismu za důsledek politiky A. Merkelové ohledně přistěhovalců a že 84 % z nich říká, že potenciální integrace migrantů bude znamenat neúnosnou zátěž pro německý školský a sociální systém. Přesto jsem byl na akci AfD radikálem v této věci já a ne oni. Tlak režimu je v Německu daleko větší než u nás. Obavy o osobní důsledky – např. v zaměstnání – jsou mimořádně velké. Reakce na AfD je hysterická – říkali mi, že 50 až 70 % jejich předvolebních plakátů je do rána zničeno. Viděl jsem pomalované a znehodnocené billboardy podél silnic.

Jak už jsem řekl letos na jaře, AfD se stále ještě hledá, je více hnutím (deštníkem, pod něhož se mohou schovat všichni ti, kteří nechtějí volit žádnou ze „starých“ stran) než politickou stranou. Zneklidnil mne jejich billboard „Méně moci politickým stranám“, míra decentralizace myšlení a jednání je v AfD pořád velmi vysoká. Samozřejmě v tom hraje svou roli i spolkový charakter Německa, relativní uzavřenost jednotlivých spolkových zemí a jejich autonomní vývoj ve všech oblastech, kde je to možné, kde to ještě není tvrdě sešněrováno.

Při společném televizním rozhovoru, který jsem měl s Leif-Erikem Holmem, se ho redaktor otázal na extremismus a populismus AfD, což on odmítl a odpověděl, že AfD je normální „bürgerliche demokratische Partei“ (občanská demokratická strana) a já ho podezírám, že tento – ve chvíli pádu Berlínské zdi – 19tiletý student o žádné ODS dodnes nic neví. Jen bych jim přál, aby se jim to 4. září vydařilo. Německo potřebuje změnu.

Václav Klaus, 24. srpna 2016.