Na počátku 90. let jsem nepatřil k největším bojovníkům za lustrační zákon především proto, že jsem měl pochybnosti, zda se tento mechanismus nezaměřuje spíše na „malé ryby“, zatímco ty velké v pozadí zůstanou nedotčeny. Zákon ale byl potřebný, protože bylo jasné, že bez nějaké formy ochrany státní správy před strukturami komunistické moci se neobejdeme. Lepší zákon tehdy nikdo nevymyslel.
A nevymyslel jej ostatně nikdo ani dodnes. Proto zůstal zákon v platnosti a jeho účinnost byla několikrát prodloužena. Je zřejmé, že jeho důležitost v čase klesá a že obava z oněch struktur v čase slábne. Nemyslím ale, že by lustrace měly být kvůli tomu rušeny a už vůbec ne, že bychom měli tolerovat porušování platného lustračního zákona. Soudím, že stejnou rychlostí, s jakou ustupuje naléhavost lustrací dnes, 24 let po pádu komunismu, ubývá i počet lidí, kterých se toto opatření může týkat. Proto bych zákon nechal nadále v platnosti.
Pokud se tématem stala otázka, zda je třeba vyžadovat lustraci po nominantech na ministry, pak musím říci, že jsem jako prezident republiky jmenoval mnoho desítek ministrů a ve všech případech jsem měl předem v ruce jejich negativní lustrační osvědčení. Nikdy nebylo nutné po kandidátech na členy vlády toto osvědčení nějak speciálně vyžadovat, protože jeho předložení bylo vždy považováno za automatickou samozřejmost.
Václav Klaus, 12. listopadu 2013.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: klaus.cz
