Názory extrémně levicového a navíc zeleného, což je ale vlastně totéž, ideologa (skrývajícího se za profesi sociolog) už dlouhá léta nečtu a nekomentuji. Považuji to za zbytečné a nevěřím, že by to mohlo mít – u něho – nějaký efekt.

Jeho článek v Právu (čtvrtek, 25. července) by však neměl zůstat nepovšimnut. Název článku mne nejprve oklamal. Divil jsem se, že Jan Keller nalezl v naší polistopadové realitě něco tak pozitivního, aby článek nazval slovy: „Vcelku dobrá zpráva“. Teprve při jeho čtení jsem pochopil, v čem ta dobrá zpráva je. Jan Keller se raduje z projekce vývoje obyvatelstva, kterou den předtím zveřejnil Český statistický úřad. Podle ní nás do roku 2100 o čtvrtinu (Keller říká o třetinu) ubude. Nechme stranou kvalitu této projekce, její statický extrapolační ráz, protože o to mi v této souvislosti nejde. Snad jen, že takto mechanicky se predikce dělat nemohou. Vadí mi ale hodnocení této předpovědi panem Kellerem.

Já – na rozdíl od něho – žádnou radost z toho, že nás bude méně, nemám. A navíc neznám zemi, stát, národ, kde by se z něčeho takového radovali. Jaké jsou důvody Kellerova postoje? Některé z nich uvádí, ale některé neuvádí.