Pro někoho očekávaný krok, pro většinu blesk z čistého nebe. Odchod Václava Klause ml. z veřejného života je překvapením, a to nikoli milým. Na druhou stranu je surovou pravdou, že Václav junior zmizel za horizont vrcholové politiky už před několika měsíci. Nesmyslnou účastí svého hnutí Trikolóra v krajských a senátních volbách přesvědčil voliče o její bezvýznamnosti. Dobrovolně se tak i on sám zařadil mezi politické trpaslíky, i když mu volič dva roky před tím přiřkl roli obra. Jak jinak lze vnímat druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů. A to k tomu nepotřeboval jedinou koblihu. Stačily každotýdenní komentáře na Novinkách. V nich dokázal přesně a nekorektně pojmenovat věci, které lidi štvaly. Od své profese učitele počínaje a třeba sbírkou otravných bruselských hovadin konče.
Ve fialové ODS ale vypuklo zděšení. Návrat variace klausovské přímočarosti ve straně silně pošilhávající po progresivistických tématech byl nežádoucí. A nežádoucím se tak rychle stal i její nositel. Trikolóra se tak jevila jediným možným východiskem. Očekávání byla velká, šance na úspěch zřetelná. Mít v čele – měřeno volbami a nikoli přiblblými průzkumy oblíbenosti - druhého nejúspěšnějšího politika v zemi, byla devíza, která 3k odlišovala od všech minulých pokusů o nový politický subjekt.
Zbývalo situaci dobře uchopit, najít správnou strategii a hurá do boje. Vlastně to nemuselo být nijak složité. Stačilo držet roli, kterou Klausovi dali do vínku voliči a politické scéně vnutit dichotomii Babiš versus Klaus. Při jalovosti opozice to zdaleka nebylo nemožné. Jenom namísto ptačích hnízd se zaměřit na rozpory a kopance Babišova vládnutí. Například na až směšný rozpor mezi jeho statečnou kritikou EU doma a zbabělým přikyvováním na nekonečných europapalášských sletech. Povětšinou euronadšenecká parlamentní opozice nemohla jednat jinak tento rozpor pokrýt mlčením, aby si nenaštvala své prounijní soudruhy. A samozřejmě drtivě strhat všechny socanské nápady. U nich je výhoda, že se nespletete a Babišova odpovědnost za koalici je nesporná.
K tomu přidat pár neotřelých nápadů obsahujících silný názor na témata jako imigrace, koruna versus euro, státní suverenita, národ, EU. Plus tři, čtyři lidi zdatné v klíčových odbornostech stojící za lídrem, malý tým zkušených politických harcovníků coby poradců a stranického manažera schopného jakž takž poskládat stranu vnitřně. To vše prodchnout étosem vítězné mentality, optimismem, důvěrou v kolektivní moudrost občanů a sílu demokracie. A samozřejmě denní aktivitou, rychlými reakcemi, vnášením vlastních témat do veřejného prostoru.
Nic z toho však Trikolóra nenaplnila. Od začátku vsadila na nešťastné krajské uspořádání, které se tolik podepsalo na rozkladu donedávna dominujících politických subjektů. Od začátku se profilovala jako hnutí, jehož ambicí je pouze překročit hranici pro vstup do Sněmovny a být tedy tzv. přitom. Od začátku si parta podivně vyvolených usurpovala vedoucí posty a dělala maximum pro to, aby nebyli ohroženi konkurencí zevnitř. Od začátku bylo zřejmé, že to není dobrý začátek.
Další rozpaky přinesl ustavující kongres. Teprve na místě většina pozvaných zjistila, že je pouhou stafáží právě té zmíněné skupině vyvolených, která se za nevysvětlených okolností již honosila členstvím, což dávala onomu plébsu výrazně najevo. Narychlo spíchnutý program sice prezentovali garanti zvučných jmen. Ti se však následně vesměs s Trikolórou odmítli jakkoli identifikovat. Rozpačitě působila o role exprezidenta Klause, který se sice zhostil úlohy garanta pro zahraniční politiku, ale bylo zjevné, že se s ním příliš nepočítá. Ačkoli jeho politické renomé si určitě říkalo o něco zcela jiného.
Pokongresové období se vyznačovalo upevňováním pozic vyvolených, občas úpornou snahou eliminovat tzv. nebezpečné, tedy již politicky zkušené, zájemce o členství. Pokračovalo okouzlením místních buněk z vlastní existence, což dokumentovala plejáda fotek rozesmátých tváří na Facebooku, při absenci jakéhokoli politického poselství. Václav junior přišel o své týdenní sloupky na Novinkách a postupně se stal terčem nenávistných útoků podstatné části mediálního mainstreamu. A Trikolóra s ním. Co se však ukazovalo jako nejhorší, byla pasivita svědčící o personální bídě. Klaus a Majerová sice vyrazili na turné po vlasti, ale zbytek partaje většinově spal a čekal, co mu spadne do klína. Nápady, invence, kreativita nikde. K tomu přišli nesrozumitelné tanečky kolem referenda o členství v EU.
Někdy v této době muselo padnout rozhodnutí zúčastnit se krajských a senátních voleb. Mohu se domnívat, že hnacím motorem byla touha krajských bossů obsadit placené židle v krajských zastupitelstvech, a tedy co nejrychleji získat ze svého výsadního postavení hmatatelné výhody. Varování v podobě mizerných výsledků v doplňovacích komunálních volbách ve Strakonicích a senátních v Teplicích nikdo nebral vážně. Přitom bylo jasné, že hnutí není a ani nemůže být na tyto volby připravené, že mu chybí nutná regionální ukotvenost. Parafrází známé písně Jethro Tull může být too young to success but not too young to die.
Přitom právě téma zrušení krajů a senátu, které většina voličů dlouhodobě ignoruje, mohlo přinést Trikolóře nezanedbatelné body. Namísto pádu mezi politické trpaslíky se mohla prohlásit vítězem voleb, a přitom neutratit ani korunu. Přijít s myšlenkou zrušení těchto nechtěných institucí po prohraných volbách už bylo čirým zoufalstvím. Vystřízlivění z předvolebního optimismu bylo tvrdé, i když se Václav junior snažil vydávat výsledek za úspěch. Ale neklidu, pochybnostem o nastoupené cestě, odchodům řady členů a sympatizantů, už zabránit nedokázal. Nasazení profesorů Budila a Maitaha v předem prohraných senátních volbách v Praze je také těžko pochopitelné. Možná právě oni mohli být při jejich schopnostech tím prvním odborným zázemím lídra hnutí.
Václav Klaus ml. je samozřejmě za vývoj v Trikolóře odpovědný a je odpovědný za to, že tato nahrávka na smeč zůstane nevyužita. Možná jsme po něm ale chtěli moc, možná v tom zůstal sám a nikdo mu nepomohl. Možná také naslouchal těm nesprávným, možná ti správní byli málo hlasití a nechali se příliš rychle otrávit. Přesto bude chybět. Snad to není napořád, věřím, že jeho šance znovu přijde. Trikolóra bez Klause je jako kniha bez písmen. A spekulování o tom, že se předsednictví ujme Klaus starší je z říše nepodařených pohádek. Vzhledem k podzimním volbám to pro pravicového voliče nevěstí nic dobrého.
Václav Musílek
Institut svobody a demokracie
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
