Ve včerejším rozhovoru v Právu pak J. Bečvář v rozvíjení tématu trochu pokročil a tak nějak naznačil, kam by také mělo navýšení počtů vojáků, ke kterému dochází v rámci plnění „aliančních závazků“, směřovat.

„Tempo nasazení vojáků do mezinárodních misí je na tak malou armádu docela velké. Není nic mimořádného, že voják z brigády rychlého nasazení byl šestkrát, sedmkrát v misi. Dochází k velkému opotřebení lidí a my potřebujeme jejich zátěž rozložit,“ uvedl Bečvář. A na jiném místě rozhovoru řekl: „Dává smysl dalších pět tisíc vojáků. Ale nesmíme to dramatizovat, je to postupný úkol. Velké úsilí nám dá jen nabrat prvních pět tisíc vojáků a doplnit armádu do počtu 24 tisíc. Poté ji musíme dozbrojit a dokončit modernizační projekty. Takže lze odhadnout, že dalších pět tisíc vojáků by mělo do armády přicházet nejdříve po roce 2023 nebo 2024.“

Podstatnou otázkou však je, proč by měla Česká republika vysílat své vojáky do množství zahraničních misí, jako je tomu v současnosti, a proč dokonce toto množství ještě navyšovat? Proč mají být čeští vojáci například v Mali, kde problém s islamisty vznikl poté, co zejména Velká Británie, Francie (samozřejmě pod patronátem USA) připravily pád libyjského diktátora Kaddáfího?

Proč mají čeští vojáci operovat na Golanských výšinách? A proč mají jezdit na tak zbytečné mise jako byla ta v Afghánistánu?

Řešením toho, že jsou čeští vojáci točením se na mezinárodních misích v jejich současném počtu přetěžováni, není jen navýšit stav české armády. Mnohem rychlejším, rozumnějším a v neposlední řadě také levnějším způsobem jak zamezit přetěžování českých vojáků na zahraničních misích, je prostě je tam nevysílat… O to by měla přemýšlet zejména sociální demokracie, jejíž voliči tradičně zahraniční mise odmítají…