Koalice antichavistů získala v parlamentu dvě třetiny křesel v parlamentních volbách v prosinci 2015. Prezident Maduro nyní užívá Nejvyšší soudní tribunál, který mu je plně nakloněn, pro anulování řady zákonů přijatých parlamentem. Opozice organizuje přípravu referenda na odvolání prezidenta Madura. Ten však mezitím stačil vydat dekret o mimořádném stavu, aby znemožnil demonstrace.
Mnohé továrny zastavily provoz (kvůli nedostatku deviz) a není možné dovážet materiály a potřebné komponenty pro produkci. Od roku 1999 je 80 % státních továren uzavřeno a země skoro nic nevyrábí a dováží více než 90 % toho, co konzumuje. Lidé pracují jen dva půldny týdně, pátek je veden jako svátek. Komerční centra a hotely musí půl dne každý den používat vlastní zdroje energie, protože Venezuela nevyrábí dostatek elektřiny.
V nemocnicích je velký nedostatek více či méně všeho. Nejsou léky proti epilepsii. Mnoho novorozených dětí umírá ještě v nemocnicích vinou chybějícího zařízení, přístrojů a léků. Rakovina už se neléčí a nejsou například ani retroviry proti AIDS. Rovněž byste marně hledali léky podávané při cukrovce. Jenom šťastlivci mají možnost si nechat posílat léky ze zahraničí. Rovněž chybí injekční stříkačky a hygienické rukavice.
V ulicích není bezpečno, běžně jsou vidět scény kolektivního násilí. Policie je vidět stále méně a méně, takže lynčovací scény, krádeže, střelba atd. se znásobují a dosahují značného rozsahu.
Přes to všechno se prezident Maduro drží moci zuby nehty. Antichavistická koalice, která je soustředěná do Jednotného demokratického stolu (MUD), se chce vydat cestou referenda vzešlého z ústavy v parlamentě o sesazení prezidenta Madura.
S dvěma třetinami křesel disponuje opoziční koalice širokými možnostmi. Hlasuje o svých zákonech, hlasuje o rozpočtu státu, může jmenovat a odvolávat soudce, vyslechnout ministry, či dokonce modifikovat ústavu.
Venezuela měla od počátku tohoto století v Latinské Americe roli lídra, držíce vysoko vlajku „socialismu XXI. století“. Přinesla nemalou pomoc Kubě, Nicaragui a jiným zemím Latinské Ameriky, kterým dodávala ropu, a to za velmi příznivých podmínek. Většina zemí v té době přešla politicky nalevo a podpořila u moci chavisty, jakmile byly cítit mezinárodní tlaky, hlavně Spojených států a Kolumbie.
Dnes jihoamerická levice ztrácí vlastně všude: v Argentině se liberální prezident Macri stal nástupcem Cristiny Kirchnerové, v Brazílii byla sesazena Dilma Rousseffová. Raul Castro na Kubě nyní vzhlíží ke Spojeným státům. Caracas už nemá prostředky, aby si koupil podporu pomocí petrodolarů. Prezident Organizace amerických států (OEA), Luis Almagro, bývalý ministr zahraničních věcí levicového uruguayského prezidenta José Mujica, ohodnotil Nicolase Madura jako „proradného a zákeřného člověka, pokud jde o demokracii“.
(převzato a zpracováno z článku v Le Figaro, ZP,)
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
