Dva a půl měsíce po nepovedeném převratu, který je kladen za vinu teologovi Gülenovi. Bombardování budov parlamentu probíhalo pučistickými letadly třikrát, stigmata destrukce jsou dodnes zřejmá: rozbité domy a krátery. Místo toho, aby úřady zhodnotily důsledky, prezentují útoky jako ideální argument pro prodloužení výjimečného stavu a posílení moci prezidenta Erdogana. „Nesmí se podceňovat vážnost toho, co se stalo, byl to opravdový pokus o svržení státní autority. Problém je v tom, že vláda z tohoto nepodařeného puče bude mít záminku k potlačení pučistů a veškeré formy opozice“, konstatuje politolog Ahmet Insel. Výjimečný stav bude od 19. října prodloužen o tři měsíce.

Prezident už povolil zatknout 32 tisíc lidí a vyhodit 90 tisíc zaměstnanců státu. Žádný sektor nebyl ušetřen: školství, armáda, justice, informační služby a svět velkých obchodníků a bank. Do 5. října bylo propuštěno 12800 policistů kvůli předpokládaným vztahům k ex-přívrženci prezidenta Erdogana, který se nyní stal jeho úhlavní nepřítel č. 1. Hon na čarodějnice míří také směrem k důležitým intelektuálům. Prodloužení mimořádného stavu umožňuje islámsko-konzervativnímu prezidentovi radovat se z neomezené moci, aby se mohl zbavit pomlouvačů. Aby uvedl na pravou míru velké čistky, opírá se Erdogan o národní podporu.

Zjednodušené čtení událostí, které uspokojí celý svět. Mnohé stinné události zůstávají k osvětlení. Jak se stalo, že prezident byl o puči tak pozdě informován? Kdo jsou opravdoví organizátoři puče? Ve svém přehánění a rychlosti se vláda chce vyhnout otázce své odpovědnosti v tak silné infiltraci své administrativy Gülenisty, blízkými organizaci AKP, což byla strana u moci do roku 2013 do rozbití vtahů mezi Erdoganem a Gülenem. Avšak debata o „ochraně demokracie“ ve sjednocujících podmínkách začíná vážně krachovat. Dnes je opozice včetně republikánské strany jista, že žádná změna nebude a připravovaný prezidentský systém skončí v koši. Jakmile prezident něco řekne, všichni přikyvují a konají. Situace se obává i jeho leader Kemal Kilicdaroglu, stojící na malém podiu před novináři. Žádný svůj názor se ale neodváží říci.

(podle Le Figaro, ZP)