Josef Lohmann na pozemku provozuje zahradnictví od roku 1990. Nejprve si jej pronajímal od Obvodního podniku služeb v Praze 4 a v roce 1992 jej v dobré víře za 750 tisíc korun koupil. Během následujících deseti let do zahradnictví investoval téměř 6 milionů korun.
V roce 2002 však Státní pozemkový úřad uspěl u soudu s tím, že stát se pozemku zbavit nemohl, protože tento pozemek měl být blokován, jelikož v minulosti patřil římskokatolické farnosti v Modřanech a stát měl takovéto pozemky blokovat do té doby, než se rozhodne o restitučním zákoně. Od té doby se J. Lohmann se státem soudí.
V roce 2012 uspěl u Ústavního soudu, který, na rozdíl od soudů nižších stupňů, přihlédl k tomu, že na pozemcích nyní stojí budovy Lohmannova zahradnictví. Ústavní soud svým rozhodnutím prolomil blokační paragraf a do rozhodnutí uvedl, že pan Lohmann získal pozemek v dobré víře a pokud byla následně zjištěna nějaká překážka v převodu, nemůže být k tíži pana Lohmanna, který důvěřoval postupu státu.
V létě 2015 přijal tento názor také prvoinstanční soud v Praze 4, podle kterého stát nemůže napravovat staré křivdy na církvi křivdami novými na soukromých podnikatelích. Městský soud v Praze dal však velmi překvapivě zapravdu Státnímu pozemkovému úřadu a rozhodl, že pozemek má být v rámci církevních restitucí vrácen modřanské farnosti.
Lohmann si nyní od Státního pozemkového úřadu daný pozemek pronajímá a platí za něj cenu, která je v místě obvyklá. Pochopitelně zde ale nechce dále investovat a celá situace mu tak výrazně ztěžuje podnikání.
Zcela ve shodě se zásadami lásky k bližnímu, a nejvíc k bližnímu peněžnímu, se k celé věci staví modřanský farář Josef Pecinovský. Ten k celé věci uvedl, že budou respektovat rozhodnutí soudu, i když nakonec stát soudní spor prohraje a pozemek vydán nebude. „Jsme si vědomi, že jde jen o částečnou restituci, a když to nedostaneme zpět, tak se svět bude točit dál,“ uvedl Pecinovský. Škoda, že modřanská farnost ohledně této „částečné restituce“, jak o případu hovoří Pecinovský, nezvolí poněkud velkorysejší cestu než je respektování rozhodnutí soudu, a to cestu tu, že se daného pozemku ve prospěch zahradníka Lohmanna vzdá. Tak by mohla církev alespoň jednou v rámci církevních restitucí místo natažené dlaně ukázat také nějakou přívětivější tvář…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
autor: PV