Salafisté pohrdají současným islámem, jaký praktikují muslimové žijící v západní Evropě, a považují je „židovsko-křesťanské“ náboženství, které nemá s islámem nic společného. Imámy, představitele místních islámských komunit, nazývají bezvěrci a zrádci a poštvávají proti nim místní islámskou komunitu, tak aby současného imáma svrhli a sami získali rozhodující vliv nad místní komunitou, většinou tvořenou zhruba 150 lidmi.
Aby se salafistům podařilo chopit se moci nad místní mešitou, a tedy i komunitou, která sem dochází, postupují většinou tak, že si poblíž této mešity založí vlastní „kulturní centrum“, například samostatnou modlitebnu či něco jako večerní školu ortodoxního islámu. Tuto buňku zakládají většinou mladí, vzdělaní a dobře situovaní muslimové, kteří mají ve svém okolí velmi dobrou pověst. Ti, logicky, získávají především důvěru mladých, ale už většinou méně úspěšných a frustrovaných lidí – na které salafisté ve svém „náboru“ primárně cíli – kteří hledají příčinu toho, proč se jim nedaří a tuto příčinu nacházejí právě v tom, co je učí salafisté.
Odmítáním hodnot se rozumí také odmítání zákonného pořádku dané země
Ačkoli se salafisté nehlásí k džihádu proti Západu, jejich učení zcela odmítá hodnoty Západní společnosti a vyžaduje bezpodmínečné podřízení se Koránu a Sunně. Odmítáním hodnot se ovšem pochopitelně rozumí také odmítání zákonného pořádku dané země a řídit se tímto pořádkem považují za hřích. Je vcelku logické, že ačkoli se západní společností oficiálně bojují pouze jejím naprostým odmítnutím, nikoli násilím, je jasné, že se ze salafistických kruhů mohou rekrutovat také budoucí pachatelé násilných útoků, protože s islamistickými teroristickými organizacemi sdílejí společnou ideologii (tedy „návrat ke kořenům islámu“).
Podstatné je si uvědomit, že muslimové nejsou do náruče salafistů hnáni touhou po krvi, ale touhou po změně a zlepšení svého sociálního statutu. A dalším, co je dobré si uvědomit, že salafisté cílí v drtivé většina na mladé a žijí právě z toho, že právě děti (či několikátá generace) přistěhovalců mají obrovský pocit vykořeněnosti a nezapadají ani mezi většinovou společnost země, kam se přistěhovali jejich předkové, ani mezi společnost země, ze které jejich předkové přišli. Právě takovým lidem dá příslušnost k salafistické sektě, třebaže falešný, pocit, že konečně našli svou identitu, ačkoli jejich rodiče neměli nikdy v minulosti se salafismem nic společného.
Bylo by každopádně zajímavé vědět, kdo sponzoruje tyto salafistické buňky ve Francii i jinde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
