Svatba je většinou obchodní transakce a muž za ženu musí její mateřské rodině zaplatit. Když už za ženu (jako muži) musíme zaplatit, tak chceme, aby byla „neporušená". Jen některým ženám – přispěvatelkám do LtN připomínám, že stejný požadavek měli naši dědečkové a pradědečkové. Dívka z tzv. „lepší rodiny" na schůzku s (rodinou předem schváleným) mládencem musela chodit zásadně v doprovodu gardedámy, která hlídala „dobrou pověst" své svěřenkyně. Připomínám i tradici uvádění debutantek do společnosti, kde byla představena vhodným ženichům. Ztráta „věnečku" byla tolerována jen u „nižších vrstev". Mimomanželské těhotenství dcer mělo zásadní dopad na pověst celé středostavovské rodiny, protože šlo o její selhání. Jistě se mohu mýlit, ale zrovna požadavek na panenství nevěsty s konkrétním náboženstvím až tak moc nesouvisí.
Má-li smysl proti něčemu rozhodně „třídně" bojovat, pak je to proti principu mužského poručnictví. V rámci islámských zvyklosti má manželskou smlouvou každá žena určeného poručníka, jímž je manžel nebo jiný mužský příbuzný (otec, bratr a nezřídka i syn), bez jehož souhlasu žena nemůže cestovat, pracovat, vdát se, rozvést se ani si otevřít bankovní konto. Tady bych viděl jádro pudla ponížení islámské ženy. Ovšem nutno podotknout, že i s tím musí nevěsta souhlasit formou podpisu manželské smlouvy.
Závěrem poznámka na vrub žen, které si myslí, že zahalováním je islámská žena „ponižována a utiskována". „Dress code" vdané ženy, jinými slovy - co má vdaná žena po svatbě nosit, zda hidžáb, nikáb či burku, je většinou určeno v „Manželské smlouvě". Je podepisována jak ženichem, tak nevěstou, takže obě strany s tím musejí souhlasit. Sečteno a podtrženo: oblékání vdané ženy v islámském světě závisí na dohodě obou smluvních stran. Dělat z toho div ne třídní boj mezi levicí a pravicí se mi zdá dost odvážné.
A teď položím mužským čtenářům kacířskou otázku: pokud byste za ženu musel zaplatit, chtěl byste, aby ji ostatní muži „očumovali"? Hanba mě fackuje, ale asi bych tak velkorysý nebyl.
Nu a co se týče nošení burkin na francouzských plážích, zákaz je jen velmi snadným získáváním „bodů" v předvolební kampani. Jak vidno z rozsudku francouzského správního soudu, obsahově jde jen o (předvolební) bouři ve sklenici vody.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
