Souběžně se studentským píchnutím do vosího hnízda přece jen dochází k demografickým změnám v Evropě, geopolitické nestabilitě vůbec, tím pádem k nejistotě na kapitálových trzích. Charvátův film vytvořil, aniž by možná o to primárně usiloval, druhý hlas k celé škále reklamních spotů bank a pojišťoven, poradenských firem, s jejichž agitační rétorikou, kterak si půjčovat, kterak se pojišťovat, kterak investovat… se doslova roztrhl pytel. „Rada nad zlato“ si vymohla pozornost v čase zvýšené nervozity, nedůvěry, kdy je celkově složité komukoli účinně radit. Pro ilustraci: ještě v devadesátých letech bylo možné v České republice na termínovaných vkladech (viz Komerční banka) dosahovat v krátkodobých horizontech až 23% téměř jistého úročení (20% inflaci jsme zažili přitom jen v roce rozpadu federace, takže oněch 23 % – navzdory tomu, že pár bank přitom zkrachovalo – je zkrátka hotový luxus, který současník musí považovat za nic než čiré science-fiction). Dnes se máme dvojnásobný důvod bát, že se na pojistném plnění či při zhodnocování investice jednoduše připravíme o peníze.
Charvátův film plní dvojí službu. Jednu dobrou, druhou špatnou. Demaskováním vnitřních praktik OVB, pokud je film pravdivý, se divákům dává na srozuměnou, že by měli být jako klienti finančních institucí opatrní, nedůvěřovat všemu slepě. Na stranu druhou, a to je závažné, film svou určitou paušalizací musí určitě znejišťovat řadu dobře obsloužených klientů ze strany jiných firem, s OVB nemajících nic společného. Neměl by vzbuzovat dojem, že pojistně-kapitálový trh je jedna velká apriorní past na běžného člověka jakožto klienta. To se ve filmu sice úplně otevřeně neříká, v centru pozornosti je OVB, ale řada „labilních“ klientů, kteří byli doteď spokojení, mohou zbytečně zpanikařit a předčasně ukončit pro ně třeba právě výhodné smlouvy. Několik aspektů filmu by bylo záhodno přece jen dále okomentovat.
Snímek je založen na zkušenosti, kterou autoři coby studenti získali v OVB. Už tady vzniká určitá „etická“ potíž. Autoři nejsou ve své kritice zcela nezávislí. Ze snímku vyplývá, že se jim v činnosti nedařilo (nebyli schopni obhájit životní pojistku ani u sebe doma; diváci ovšem neznají podrobnosti). A tak je zajímavé se v rámci určité hyperboly (spekulace) ptát, kdy vznikl nápad pomluvit svého poskytovatele provizí, ať tedy důvodně či z jakéhosi „zhrzení“. Bylo to snad ihned, jakmile si autoři všimli čehokoli nečestného (co by mohlo dokonce odporovat příslušným zákonům ČR), dali ruce pryč a „šli od válu“, či v nich zahlodalo svědomí až v okamžiku, kdy se jim nedostalo slíbených velkých zisků, na něž byli s kohortou jiných mamonem stižených studentů lákáni v rámci počáteční náborové kampaně OVB?! Zde by se slušelo upřesnit určitý situačně-podmínkový rámec, který by lépe vysvětlil motivy a konečné cíle autorů snímku. Všimněme si, režisér Charvát vyvolal vlnu solidarity tím, že si pro případ soudu proti jeho osobě (firma OVB se rozhodla bránit svoje dobré jméno a vytáhnout do sporu proti bývalému zaměstnanci), musí chodit vydělávat na brigády; čtenáři deníků mu už-už posílají peníze na „transparentní“ účet, který si režisér hodlá zřídit v příhodné k tomuto účelu bance (!), a kde možná vládne tatáž hierarchie, kterou on sám kritizuje u OVB (dokonce zvažuje i snad „lepšího právníka“). Je celý projekt proto tak nevinný a autor filmu oběť, nebo jsme zde „očitými“ svědky další virální kampaně plnící zakázku „třetí strany“?
Ve filmu vidíme hromadný nábor studentů firmou OVB, vidíme jakési večírky nevycválaného chování, nasáklé žargonem rozjařených a zneužívaných „studentů-pojišťováků“, vidíme až sektářský přístup k draftovaným nováčkům, kteří mají vytvořit další vrstvu finanční pyramidy OVB. Záběry davové psychózy po rychlém zisku střídají individuální interview s poškozenými klienty OVB či s „prozřelými“ bývalými zaměstnanci, kteří praktiky firmy vynášejí na denní světlo, za skřípění zubů manažerů firmy. Leitmotivem filmu je téma poškozeného klienta a zneužitého studenta, chamtivé nečestné OVB, která prostřednictvím svých poradců lže zákazníkům tím, že jim říká, co klienti chtějí slyšet. Jedním slovem, studenti jsou zneužíváni k tomu, aby vnucovali klientům OVB nevýhodně sepsané smlouvy. Film ústy poškozených kritizuje například faul na klienta, jenž se jmenuje vstupní poplatky, jež se u životních pojištění splácejí dva roky. V divácích se vzbuzuje averze vůči finančním zprostředkovatelům, kteří „žijí“ z těchto poplatků. Implicitně se skoro vzbuzuje dojem, že tyto poplatky jsou dílem spiknutí finančních zprostředkovatelů, zatímco kdyby byl klient obsloužen „na přepážce“, tam nebude zřejmě takto zlovolně okraden. Film správně kritizuje, že OVB tlačila na své zaměstnance, aby nabízeli životní pojistky jako investiční nástroje. Naopak se dopouští dezinformace, že finančním zprostředkovatelem může být každý, kdo se za něho prohlásí. Nebylo by od věci, aby autoři toto tvrzení vysvětlili. Protože za normálních okolností, aby se neporušoval zákon, musí být pojišťovací a investiční zprostředkovatelé (zástupci) rozhodně zapsáni u České národní banky a projít jistými zkouškami. Řečeno opět s nadsázkou: Pokud zaměstnanci OVB nesplňovali některá kritéria a studenti natočili film místo podání oznámení na OVB, sami sebe usvědčují z nelegální činnosti, jíž si museli být zřejmě vědomi.
Z filmu se dovídáme, že finanční poradci jsou diletanti, kteří jsou než odborníky na finance spíše herci působícími licoměrným charizmatem. Realita je přece ale taková, že každý výrobek nabízený v kapitalismu, musí mít svou tvář, svůj krásný obal, krom své vysoké funkčnosti a konkurenceschopnosti. V kapitalismu nic není zdarma a řada bankovních produktů zkrátka vyžaduje poplatek. Copak budoucí režisér Charvát bude pracovat po zbytek života bez honoráře? V jeho případných filmech nebudu žádní herci? Copak film sám není velká továrna na iluze? Copak film sám netěží peníze z toho, že po vzoru Hollywoodu nabídne divákovi, co ten si přeje vidět a slyšet? Skoro se chce zeptat: Jak je to, pane režisére? Jak bylo řečeno, režisér Charvát již nyní zvažuje transparentní účet, nestojí tedy zcela mimo systém, který je objektem jeho kritiky.
Především a hlavně: Kritická analýza Rada nad zlato je natočena poněkud jednostranně. V rámci objektivnosti by měla říci, že na trhu jsou podvodníci i čestní zprostředkovatelé (totéž lze říci o bankách, pojišťovnách, fondech…). Vše je o lidech, z nichž mnozí kazí pověst firmám, neodvádějí dobrou práci, druzí pomáhají takovou pověst budovat a jsou velkým přínosem. Poradci by měli být posuzováni případ od případu – ad hoc. Film měl alespoň v závěru uklidnit slušné diváky (kteří sami nereprezentují neférové klienty se sklonem např. k pojistným podvodům), že správně sestavená životní pojistka především člověka dobře pojišťuje a peníze generuje až sekundárně pro to, aby pojistka sama sebe „zlevnila“ případně se cele zaplatila v čase (což je možné u velkých měsíčních úložek, kde významná část jde nejen na pojištění rizik, nýbrž i na tzv. kapitalizaci). Pravda je taková, že životní pojištění nezřídka pojišťuje klienta na celé milióny (úrazová část či automobilová nehoda s násobnými progresemi) nebo viz pojištění odpovědnosti v běžném životě, které také může být součástí životní pojistky. V takovém případě jsou vstupní poplatky vykoupeny nonstop připraveností pojišťovny vyplatit pojištěnému solidní sumy vyplývající ze smlouvy, dojde-li na událost zavdávající nárok na plnění. Dobrý pojišťovací zprostředkovatel upozorní klienta na aspekty smlouvy, na případné výluky z pojištění a stará se o klienta i po formálním uzavření smlouvy. Charvátův film měl usouvztažnit nešvary OVB k ideální situaci, jež by měla sloužit vzorem a návodem, kultivujícím požadavky klienta na straně jedné, a profesní způsobilost zprostředkovatelů na straně druhé (schválenou a dozorovanou ze strany ČNB).
Autor článku přeje klientům pojišťoven a bank dobrý servis ze strany providerů produktů, jež využívají, autorům filmu profesní úspěchy a originální nápady, co nejvíce objektivní a konstruktivní.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
