Kauza Radar. O co šlo a jakou roli jste v této záležitosti hrál vy, pane Neorale?
Oficiální žádost o umístění amerického radaru EBR v České republice podaly USA 19. ledna 2007. O technických parametrech radaru neměla v té chvíli Topolánkova vláda žádné bližší informace, přesto během pár dnů oficiálně vyslovila s umístěním radarové základny do hustě obydlené oblasti Brd souhlas.
Občanům se ale tak ukvapený postup nelíbil. Měli za to, že by radar nesloužil zájmům České republiky, ale byl by kukaččím vajíčkem v cizím hnízdě. Údajně jako obrana proti útokům států typu Íránu a KLDR. V roce 2006 vznikla občanská platforma Ne Základnám. Přidala se Liga starostů proti radaru, pak Greenpeace, další občanská hnutí, odborníci a vědci. Konal se nespočet demonstrací veřejnosti proti radaru. Zástupci Ne Základnám a Ligy starostů byli pozváni do Evropského parlamentu ke slyšení.
Byl jsem v té době starostou obce Trokavec, vedle níž měl být radar umístěn. Ale abych nehovořil sám o sobě, cituji z článku rokycanského historika Petrose Cironise z roku 2009: „Silný odpor proti radaru se projevil mezi občany Trokavce…Tato nespokojenost občanů vyvrcholila dne 17. března 2007, kdy se v Trokavci konalo první místní referendum v České republice o tom, zda občané souhlasí s výstavbou radaru. Iniciátorem referenda byl starosta obce Jan Neoral, který shodou okolností má technické vzdělání v oboru radiolokace a radiolokačních antén. Záhy se svými obecními referendy a vyhlášeními odporu proti radaru přidalo i 38 dalších obcí a na popud trokaveckého starosty Neorala byla pak založena Liga brdských starostů proti radaru.“
Je radar v Brdech opravdu minulostí? Co se změnilo poté, co byla v Polsku či Rumunsku instalována zařízení NATO? Nezapomínejme také, že Rusko v Kaliningradu dislokovalo rakety Iskander, nebo že BBC vysílá fiktivní seriál s účastí bývalých politiků o tom, kterak Rusko útočí na Pobaltí. Norové také natočili film o domnělé ruské invazi do Norska. Co to všechno znamená a komu to prospívá? Jak z toho všeho „ční“ brdské vrcholy? Nečeká nás náhodou kauza Radar 2.0?
Domnívám se, že radar byl vládou premiéra Topolánka tak zkompromitován, že si už nikdo z našich politiků netroufne tento záměr znovu vzkřísit. Po prohlášení tehdejšího amerického ministra obrany Gatese o „nové strategii, jejíž výhodou bude možnost rychleji reagovat na případné bezpečnostní hrozby“, a po slovech prezidenta Obamy ze září 2009, že „byly zhodnoceny všechny aspekty a protiraketovou obranu je nutno modifikovat jinak“ – hovořilo se o systému Aegis na lodích ve Středozemním moři – by o radaru u nás začal mluvit jen politický sebevrah. A kromě toho byl radar EBR spuštěn v květnu 2016 v Rumunsku, podle Američanů na mnohem vhodnějším místě, než by tomu bylo u nás.
Pokud jde o filmovou produkci, kterou zmiňujete, považuji ji za hloupou provokaci.
K vaší otázce, komu to prospívá: Nechci analyzovat myšlenkové pochody těch, kteří si vzájemně k hranicím svých či cizích států posílají pořád nějaká auta s raketami, tanky, tisíce vojáků a hlasitě to vybubnovávají. Jsou to militantní mozky. Zřejmě je třeba pro zbrojní sklady nalézat stále nová odbytiště a záminky pro velkorysejší výrobu zbraní.
Napsal jste knihu Boj o kótu 718 – Kronika protestu občanů ČR proti výstavbě amerického radaru v Brdech 2007–2009. Co vás k napsání motivovalo? Publikace vyhlíží jako dokumentární zdroj hojně citující z dobového tisku. Jaká je hlavní myšlenka spojující jednotlivé pasáže?
Vystudoval jsem obor frekvenční elektrotechniky a radiolokace. I proto mě vztekalo, jak drze vláda lže o neškodnosti radaru, a chtěl jsem to lidem říci. Uměl jsem si na webech najít zdroje vytvářené pro potřebu americké vlády i veřejnosti. Tyto weby definují škodlivé parazitní boční a zadní vyzařování antény EBR radaru. Řeč je o desítkách kilometrů.
Hovořil jsem osobně s americkými odborníky, kteří před radarem varovali. Například s Philipem Coylem, expertem v oblasti protiraketové obrany, který byl poradcem prezidenta Clintona pro zbraňové systémy a náměstkem ministra obrany USA. Nebo s profesorem Theodorem Postolem, který pracoval v americkém Úřadu pro hodnocení technologií raket MX a je nositelem dvou ocenění za analýzy protiraketové obrany USA. Je pro mne ctí, že mě oba navštívili v Trokavci!
Zúčastnil jsem se i schůzky se šesti americkými kongresmany, které vedl John Tierney, předseda výboru pro národní bezpečnost USA. Ten uvedl, že projekt NMD (radar EBR) je největším finančním skandálem v historii USA – stál totiž už přes 100 miliard dolarů, a přitom stále není účinný.
Právě proto jsem se rozhodl napsat tuto knihu. Chtěl jsem v ní dát slovo odborníkům, aby vysvětlili technické parametry radaru a zdravotní nebezpečí, která z něj plynou. Aby vyvrátili lži politiků. A také jsem chtěl čtenářům předat adresy na oficiální weby s informacemi. Možná proto moje kniha připomíná dokumentární zdroj.
Přiznám se, že nad „hlavní myšlenkou“ jsem tehdy ani nepřemýšlel. Chtěl jsem lidi varovat, že i americké vládní weby říkají a píší něco jiného, než naše vláda říká nám. A chtěl jsem také varovat do budoucnosti. Poslední věta v Boji o kótu 718 zní: „Tato publikace je sice o radaru, ale měla by varovat, že historie se může opakovat…“
Kolem brdského radaru chyběla hluboce profesní debata, kterou by iniciovala vláda. Veškerá snaha oslovovat kapacity, jak se zdá, vycházela z popudu nespokojených občanů a několika iniciativ.
Politici, kteří radar prosazovali, o besedy s občany neměli zájem, a tak tehdy do boje za radar nasadila vláda placené externisty. Příkladem budiž Tomáš Klvaňa, „vládní koordinátor komunikace protiraketové obrany“, tehdy pracovník tabákové firmy British American Tobacco. Už 27. června 2007 přiznal, že vláda udělala od počátku mnoho chyb v komunikaci s veřejností. V září 2007 skončil. Podivná byla i vládní zdravotní komise: Projevila absolutní neznalost problému, užívala dokonce i neexistující fyzikální jednotky. Její zpráva byla vládním fiaskem.
Vláda by tehdy ráda získala pro propagaci radaru opravdové odborníky, jenže ti už svůj názor měli a s vládním stanoviskem nechtěli mít nic společného. Máte pravdu, odborníky a kapacity oslovovali občané a iniciativy.
Mohl byste připomenout zákulisí, které v té době občané z běžných médií nemuseli vnímat tak samozřejmě?
Vláda nepřipustila „hlubokou profesní debatu“, jak konstatujete. Například v Otázkách Václava Moravce 25. srpna 2007 v brdských Borovanech plukovník ve výslužbě, doc. Ing. Hlobil, specialista v oboru radiolokace, který přednášel na katedře radiolokace Vojenské akademie Univerzity obrany v Brně, vědecky doložil nebezpečné vyzařovací charakteristiky tohoto radaru. A tehdejší vicepremiér Alexandr Vondra jej v pořadu hlasitě zesměšňoval poznámkou, že „ten pán asi celej život opravoval starý ruský radary…“ No, taková byla snaha vlády o komunikaci…
Jak funguje radar? Je jeho záření pro lidský organismus tak neškodné, jak kdysi svorně prohlašovali Topolánek, Vondra, vybraní herci a mluvčí – tedy propagátoři a zastánci instalace radaru v Brdech?
Velmi stručně: Radar vyzařuje v pulzech silný signál, řádově v milisekundách, a v mezerách pak přijímá slabý signál odražený od cíle. Výsledek převádí na monitor ve formě obrazu. Radarů letištních, meteorologických či jim podobných, jsou tu u nás snad stovky. Neškodí.
Radar EBR se ale liší dosahem, úhlem paprsku, rozlišovací schopností, citlivostí příjmu, ale především výkonem a frekvencí. Anténa nevyzařuje jen hlavní paprsek, ale má bohužel i boční a zadní parazitní vyzařování. Radar EBR měl pracovat na frekvenci asi 12 GHz, s výkonem až řádově GigaWatt a je vysoký jako šestipatrový dům. Americký vládní web MDA uvádí, že v případě EBR rušivé parazitní vyzařování působí na civilní komunikační zařízení až do vzdálenosti až 36 kilometrů, bezletová zóna pro civilní letadla má poloměr 19 kilometrů, nebezpečí pro airbagy automobilů, palníky v lomu nebo vystřelovací sedačky letadel pak hrozí až do vzdálenosti sedmi kilometrů.
A teď jen zbývá porovnat tyto údaje s prohlášením tehdejšího premiéra Topolánka, jímž občany ujistil, že „z tohoto zařízení nevychází žádné záření“, abyste zjistil, zda radar byl či nebyl pro zdraví lidí nebezpečný.
Malé české obce se tenkrát dostaly do titulků světových médií. Nebáli jste se jít takto „proti proudu“? Vymstily se vám nějak vaše aktivity?
Nejen malé české obce, ale čeští občané obecně byli za svou odvahu vystoupit proti vládě zahraničními médii hodnoceni velmi pozitivně. Vláda měla problém: Ligu starostů proti radaru nemohla označit posměšně za aktivisty, kteří se chtějí zviditelnit. Starostové byli představiteli samospráv a nebylo možné je prostě ignorovat. Tak je alespoň politici uráželi, že jsou „vidláci“ a radaru nerozumějí. Poprvé ale vláda s překvapením sledovala, jak občanské iniciativy dokázaly zorganizovat občanský odpor, a jak starostové zvládli obecní referenda. Nakonec přestali politici na besedy s občany chodit, až občany o radaru nakonec přesvědčovali třeba pánové Lábus a Töpfer a někteří další umělci.
Pokud se týká mne osobně, za své protiradarové aktivity jsem s výjimkou nadávek od politiků a písemných výhrůžek od fanatiků nijak netrpěl.
Na jaké největší hlouposti o radaru si vzpomínáte, existují nějaké jiné mýty provázející tento fenomén?
Nechci už vzpomínat na většinu hloupostí a opakované nesmysly tehdejších politiků, z nichž mnozí – nezničitelně – sedí ve svých fotelech dodnes, protože jejich perličky cituji v knize. Ale snad jen dvě: Alexandr Vondra v OVM 25. srpna 2007 prohlásil: „Dnes máte radar zadarmo, zítra si ho budete muset zaplatit!“ A třeba MUDr. Peter Bednarčík, vládní propagátor radaru a spoluautor Zprávy komise o neškodnosti radaru na zdraví lidí, konstatoval: „Ta frekvence (radaru) vám neublíží, to vám jenom poněkud prohřeje tkáň do hloubky několika centimetrů, zejména oči, protože tam je nejvíc žilek…ale to se do tří měsíců od expozice upraví…“
Na besedě v Borovanech tehdy do sálu vlétla vlaštovka. Úplně to evokuje román Mistr a Markétka, v němž prokurátor Judeje domlouvá Ježíši Kristovi, aby přestal být „aktivistou“ a zachránil si život. Ve filmu Český mír je tento moment zachycen. Vondra mluví a vlaštovka si ukákne. Jak si vláda vlastně chtěla vaše obce tenkrát koupit a proč jste se nenechali uplatit? Taková kanalizace či vodovod by se mohly hodit, nebo ne?
Samozřejmě že se mohly hodit. A premiér Topolánek to dobře věděl. Zkoušel tehdy zlákat starosty brdských obcí k souhlasu s radarem slibem mimořádných dotací. Zničehonic (!) zjistil, že oblast okolo zamýšleného radaru byla prý dlouho investičně opomíjená. Hovořil o 1,25 mld. korun, která bude v případě souhlasu rozdělena mezi 22 brdských obcí. Pouze několik starostů se nechalo zlákat a uvěřilo. Zaplatili projekty, dotace se nekonaly, zůstalo u slibů, a jejich obcím zůstaly místo kanalizací a vodovodů jen dluhy.
Vlasta Parkanová s Janem Vyčítalem natočili parodii na píseň o Gagarinovi, s níž vítali radar. V klipu jsou i polonahé dívky, které na sebe míří a vlastně střílejí z kulometů. Není to už případ pro Chocholouška? Jak se asi na něco takového bude naše společnost podle vás dívat za 30 let?
To, že ministryně obrany natočila píseň, mi nevadilo. Každý ať si zpívá jak a co chce. Pokud není právě ministrem. Ale i tak, dejme tomu. Lidé se v těch divných časech aspoň pořádně zasmáli. Jenže když pak ta ministryně darovala s radostným úsměvem cédéčko americkému prezidentovi, to už na Chocholouška je.
Jan Neoral (*1942) je bývalý starosta Trokavce, nyní už v penzi. Jeho oborem je sdělovací elektrotechnika a radiolokace. Aktivně se věnuje sportovnímu létání. Kniha Boj o kótu 718 vyšla díky Evropskému parlamentu v nákladu 5 000 výtisků. Není však už k sehnání. Lze ji ale zdarma stáhnout na www.jan-neoral.cz.
Autor rozhovoru: publicista Vladimír Franta.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
