Vladimír Franta: Podle Jiřího Ovčáčka nehloubí příkopy občané, ale tzv. elity

Nyní se odehrávají prudké změny v Evropě. Čekají nás nové volby v několika evropských státech. Mohl byste říci názor instituce, již zastupujete, i váš vlastní; kam se domníváte, že Česká republika politicky patří? Jaká je další perspektiva NATO, EU a našeho setrvání v těchto organizacích?

V každém případě platí základní premisa: Česká republika je a bude členem EU a NATO. Je bezpodmínečně nutné, aby obě organizace reagovaly na aktuální dění ve světě. V tomto případě se dotýkám tématu migrační krize. Je zcela zřejmé, že tyto dvě organizace by měly nejlépe společně působit v rámci boje s migrační krizí. Bavíme se tu o ochraně společných evropských hranic. V tomto směru se sice hodně hovoří, ale málo koná. Kontrola je neúčinná. Nedochází k posunu k větší efektivitě. To znamená, že migrační vlna stále hrozí. Stále nejsou připravena dostatečná opatření. Migrace je to největší nebezpečí, které spojuje NATO a EU a které pro nejbližší období bude největší výzvou. O tom ostatně hovořil pan prezident opakovaně. Z hlediska mezinárodně-politického je tady důležitý boj proti mezinárodnímu terorismu, resp. proti islámskému terorismu. Pan prezident již dvakrát na Valném shromáždění OSA volal po tom, aby se světové mocnosti shodly na vytvoření společných jednotek pod hlavičkou OSN, které by s mezinárodním terorismem bojovaly. Tento názor bude pan prezident opakovat v letošním roce jak při setkání s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, tak při setkání s čínským prezidentem, které je plánováno na květen.

Kdyby se ukázalo, že evropské struktury nemůžou zajistit ochranu hranic či nezvládnou věci administrativně, potažmo kdyby se měl zopakovat Brexit, například v podobě Czexitu, jaké jsou alternativy k oficiálním scénářům, usilujícím o řešení situace?

Tak určitě to není Czexit z EU nebo NATO. Musíme aktivně na tyto organizace působit a zajistit si spojence. Musí se změnit sama politika Evropské unie i Severoatlantické aliance. EU se odcizuje lidem díky bruselské byrokracii, která je zcela odtržena od života běžného občana v evropských zemích. Brexit je toho důkazem. Brusel se jako vzdušný zámek vznáší nad EU. Je tak odříznut od reality. Bagatelizuje se skutečnost, dehonestuje se názor občana, který hovoří v opozičním duchu. EU je tudíž třeba reformovat. Hodně se o reformách diskutuje, svolávají se summity, nic se v dané záležitosti neděje. Tento fakt by některé země EU mohl podnítit k odchodu. Reformy EU jsou třeba proto co nejdříve – nejlépe do dvou let.

Existují tedy účinné mechanismy, jak čelit moderním výzvám, jejichž existenci jsme v dobách nedávných spíše tušili?

Můj názor je, že se musí změnit vedoucí garnitura Bruselu. Tam jsou lidé, kteří žijí myšlenkově v 70. letech. Přitom se svět změnil. Moderní svět je multilaterální, a EU na to musí účinně reagovat. Jinak ztrácí sílu. K tomu objektivně dochází. EU ztrácí schopnost ovlivňovat své okolí. Příkladem je dění v Sýrii, kde EU nehraje žádnou úlohu. Její veškerá úloha se smrskla na bruselský boj s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem či Ruskem.

EU má problém definovat svou vlastní společnou historii, postavit sociokulturní fenomény na společný jmenovatel. Dojde-li k masivní disimilaci cizích etnik v Evropě, jak se vypořádáme s kulturou, která má jiné náboženství, pro kterou platí jiné vlastní normy?

Původní národy EU jako Francouzi a Němci spolu doposud hovoří skrze prizma složitých kulturně historických vztahů. Ano. Problém západní Evropy je zanedbání těchto věcí. Podporuje se nesmyslný multikulturalismus. Vznikly tak zóny nepokojů a zvýšené kriminality. Paradoxně je míček na straně zemí jako Francie, Německo, Itálie, Španělsko. Tam je třeba absolutně změnit přístup. V tuto chvíli zdravý rozum – tedy na základě vlastní historické zkušenosti s nacismem a komunismem – se nejspíše uplatní ve střední a východní Evropě. Současný význam střední Evropy je vlastně dějinný paradox po roce 1989. Je tudíž strašlivě důležitá visegrádská čtyřka. Je velmi důležité, aby toto spojenectví bylo co nejjednotnější a nejpevnější a společně postupovalo v rámci EU. My dnes slýcháme od zastánců původní politiky, že bychom se měli přimknout spíše k Německu a upozadit visegrádskou čtyřku. To je přesně ta špatná politika, která v dnešní době zaznívá ze Strakovy akademie. Pan prezident razí opačný postup, a dokonce takto veřejně hovořil v loni na setkání na slovenské ambasádě, kde měl projev ke Dni ústavy. Klíčem je tedy visegrádská čtyřka. Musíme být jednotní. Nadějí je i změna postoje Polska po nástupu nového prezidenta a vlády. Musíme v tomto směru čelit tlakům vnitřním, jakým je eroze Visegrádské skupiny. Vnější tlak představuje postoj Německa a dalších zemí, jde-li o reformu EU. Ta bude iniciována z důvodů již řečených spíše ze střední Evropy. Nepřijde ze Západu.

V EU máme zkušenosti s cenzurou v předcházejících režimech. Nyní Ministerstvo vnitra má zavést Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Bude se vyjadřovat k „fejkovosti” či autenticitě mediálních zpráv. Na základě čeho vůbec může takové Centrum tak dalekosáhle deklarovat úsudky na konto pravdivosti?

Problém u tohoto Centra tkví v tom, že je pozdní reakcí. Říkávám, že je to něco jako Stalinův pomník na Letné vybudovaný, nemýlím-li se, roku 1955, tedy dva roky po smrti Stalina. Tou dobou se v SSSR rozbíhaly již destalinizační děje. Blížil se projev Nikity Sergejeviče Chruščova na sjezdu, kde jasně odsoudil stalinismus. Proto byl v roce 1962 tento pozdní Stalinův pomník odstřelen. Toto Centrum je důsledkem dosluhující Obamovy administrativy, potažmo Bruselu. U nás vzniká v době, kdy je to už passé. V USA nastupuje nový prezident Donald Trump, který má úplně jiné priority. Bude řešit úplně jiné otázky, například mezinárodní terorismus. Centrum je záležitostí, která vůbec neměla vzniknout. U tohoto Centra je tu jediný, ale zásadní problém. Nejde zdaleka o dvacet lidí, kteří budou sledovat zprávy v novinách či na zpravodajských serverech. Formálně Centrum bude sice tvořit 20 lidí, kteří budou z Ministerstva vnitra vydávat své tweety. Neformální část této cenzurní planety však bude složena ze subjektů, majících osobní či finanční vztah k Centru, a které odvedou onu špinavou práci. Například ve volebních kampaních. Tady se bavíme o politických neziskovkách, propojených zpravodajských serverech a lidech, kteří mají přístup do české veřejnoprávní televize. Bavíme se o lidech jako je politický geograf Romancov, evropských hodnotách. Připomínám, že s mocenským krytím tohoto centra ze strany Ministerstva vnitra už loni došlo například k tomu, že Česká spořitelna přestala inzerovat na webech označených jako „závadné“, které se dostaly na seznam sestavený politickými neziskovkami. Formálně se Centrum tváří jako organizace, která neprovádí cenzuru. Neformálně k cenzuře bude docházet na základě ekonomického nátlaku s cílem zlikvidovat nepohodlná média. A to je velmi nebezpečná záležitost.

Bude ono Centrum nástrojem přímo ideologickým?

Ano, ale hlavně jde o nástroj politický. Nikdo se tím netají. Připomínám článek v Guardianu či New York Times, kde se hovoří o volbách. Měli jsme tu vítězství Donalda Trumpa, byl tu Brexit. Tímto se vracíme k úvodu rozhovoru. Cílem těchto center, vznikajících v Evropě, je vlastně snaha zabránit zvolení nových Donaldů Trumpů.

Trump zpochybnil, že by Rusové mohli narušit volby v USA. Jak se na to dívá váš úřad? Zatím se Rusům nic moc nedokázalo. Mohli by Rusové ovlivnit volby v evropských státech?

Máme zde tvrzení končící Obamovy administrativy, které navíc přichází ex post po zvolení nového amerického prezidenta. Toto je konkrétní ideologický nástroj, který má být využit i v rámci EU. Nejde o fakticitu v tomto případě, ale o ideologii. Pod záminkou strachu z ruského ovlivňování voleb v Německu či České republice dochází ke vzniku cenzurních center. Tato ideologická politika je hluboce a vysoce urážlivá vůči občanům EU a ČR. Představitelé takovýchto organizací vlastně říkají, že lidé jsou ovce, které se nechají ovlivnit propagandou. Tyto „ovce“ pak volí ve volbách. To je nesmyslné, nedemokratické. Uráží to svobodný prostor.

Z našeho státu šíříme politicky motivované vysílání na vlnách Svobodné Evropy do jistých zemí. V jaké korelaci je „naše vměšování“ například s ruskou kampaní v Sýrii?

Možná jste již částečně odpověděl. To vše ukazuje na nesmyslnost Centra. Každá velmoc se snaží ovlivnit okolí různě daleké. Činí tak USA i Rusko. Jako každá velmoc také Rusko dělá propagandu. I Čína má své propagandistické nástroje. Zde však dochází k jednostrannému a imaginárnímu zneužití. Opakuji, je to urážka občanů, v tomto případě naší země. Současná vláda, byť se její část vymezila proti tomuto Centru, vlastně říká lidem: „Vy jste tupí a my vám budeme říkat, kde je pravda.“ Politická strana, která tak činí, ve volbách, které se budou konat na podzim, ponese následky.

V roce 1999 Miloš Zeman řekl, že stačilo, abychom zvedli ruku a nedošlo by k bombardování Jugoslávie. Po vojenském zásahu se změnily poměry na politické scéně. Jakým právem kritizujeme Rusko v Sýrii, které tam bojuje proti islámským radikálům, tedy terorismu. Je snad Rusko více nebezpečné než Islámský stát, jak tvrdí mainstreamová média?

Vrátím se do roku 1999. Tehdy Madeleine Albrightová slíbila, my jsme tehdy hlasovali jako poslední, že v žádném případě nebudou postiženy civilní cíle. Tento slib nedodržela. Vztah pana prezidenta je k této „paní“ od té doby zcela zjevný. A zpět k tomu Centru. Ono už svým názvem nám napovídá, že islámský terorismus a Rusko jsou v jedné rovině. To je nepravdivá záležitost, absolutní nesmysl. Jde o ideologický posun, který je vyjádřen již v názvu samotného centra. Naším primárním nepřítelem je islámský terorismus. Rusko by mělo být náš partner, se kterým jsme schopni jednat. Je to část Evropy. Po překonání určitých překážek bychom měli být schopni s ním nalézt alespoň částečnou společnou řeč. Tyto hlasy už zaznívají v rámci Evropy. Každý takový hlas je terčem útoků neziskovek, zmíněných center a poplatných médií. Je třeba vyčkat. Situace se bude postupem času měnit.

Pokud by mělo být Rusko spojencem, jak to přijde, že na spojence uvalujeme sankce?

To vše je výslednicí uplynulých let Obamovy administrativy. Není třeba si to zastírat. Tato politika byla vedena ve spolupráci s různými politickými neziskovkami, které podporují různí miliardáři, kteří zbohatli na jistých finančních machinacích. Jejich činnost pomalu končí, jako i končí administrativa Obamy. Odsud plyne, proč veškerý ten boj proti nástupu Donalda Trumpa. V každém případě se očekává více pragmatická politika. Netvrdím, že si nový americký prezident Trump padne do náruče s Vladimirem Putinem. To jsou jen novinářská klišé a přihlouplé články českého mainstreamu. Pragmatičtější přístup k věci je určitým nebezpečím pro EU. Podaří-li se nastavit lepší rusko-americké vztahy, EU bude zcela „mimo“ a stane se černou dírou mezi dvěma velmocemi. EU se proto musí probudit a v této nové době nezaspat.

Pojďme k domácí scéně: Střídají se vlády, prezidenti… Od revoluce není vyřešena důchodová reforma, doposud není jasné, zda politici mohou vůbec podnikat. Je toto demokracie?

Možná toto vše je právě důsledek demokracie. Protože pravicové a levicové strany mají různý pohled na důchodovou reformu. Nepanuje shoda. Hledá se těžko. Řešením by byl možná většinový systém, kde by strana vyšlá z voleb jako ta vítězná, mohla uplatnit svoji představu. Na druhou stranu i v takovém případě by bylo slušností se o věci bavit s opozicí. Speciálně důchodová reforma se v minulých letech stala předmětem velmi výrazného politického boje. Z tohoto důvodu nebyl nalezen konsenzus. Jde-li o vlastnictví médií v rukou politiků… To je paradoxní téma. Politici napříč spektrem, kromě ANO, dnes proti tomuto vlastnictví bojují. Přitom mnohé politické strany mají prostřednictvím svých lobbistů, fámulů, spřízněných neziskových organizací, výrazný vliv na média. Teď hovoříme třeba o panu Bakalovi a podobně. Na jedné straně se tu někomu zakazuje média transparentně vlastnit, na druhé straně nevadí, že někdo má možnost neformálního působení na média, toto působení je přitom daleko zásadnější. Kdyby majitel-politik zasáhl do médií napřímo, setkal by se se skandálem. Ve druhém případě probíhají tajné schůzky v kavárničkách, různých městech, podnicích… Je to pokrytectví. Zakazovat někomu něco vlastnit je dle mého názoru protiústavní.

V souvislosti se 17. listopadem se objevil určitý antagonistický impulz vůči Miloši Zemanovi. Z úst politiků a umělců zazněly výzvy k občanskému neklidu. Jak tomu máme rozumět? Teď? Tolik let po revoluci. Máme být neklidní?

Plně se ukázalo na této konkrétní věci, že ve své podstatě neměla odezvu veřejnosti, vyjma tedy části tzv. elit, mainstreamových médií nebo části akademické sféry. Toť ale také vše. Situace se totálně změnila. Jsou na toto téma publikovány odborné články, sice že dochází k hloubení příkopů mezi tzv. elitou a občany. Daný jev je evidentně v euroatlantické civilizaci přítomen takřka všude. Příkopy nehloubí občané ale tzv. elity, které stále touží po tom, aby říkaly občanům, co si mají myslet a co mají dělat. Dovolte volně parafrázovat Šimkovu hru Jízda tramvají: „To je koloběh života, řekl, filozof. Lidé už ale neměli náladu na filozofy a tak filozofa ušlapali". To je naše situace. Bylo by neblahé, kdyby došlo k vybudování extrémního příkopu. Míček je na straně tzv. elit.

Může vzniknout ale elita, která by pochopila například tzv. nový proletariát? Jaký zájem by měla, aby se situace změnila? Nyní hodně lidí pracuje za plat kolem 10–20 tisíc?

Především taková elita, takoví lidé by se museli vyznačovat vysokým pragmatismem, ten umožňuje chápat druhé. Pokud podléháte takovému bezbřehému idealismu, dostáváte se do situace, že pak chcete spasit svět. A to je problém současných tzv. elit. Jde o to s lidmi hovořit. Pan prezident každý měsíc navštěvuje regiony a hovoří s lidmi. Pak to dělá ještě Andrej Babiš, ale kdo další? Tím to končí.

Zmínil jste divadelní hru. Co ta hra o vás ve zlínském divadle? Jak vnímáte tuto situaci. Lichotí vám, nebo byste na to chtěl reagovat?

Nevadí mi to. Satira, a teď nechci hodnotit kvalitu nebo nekvalitu, satira v současném prostoru absolutně chybí. Skončila 90. léta, satira vymizela z českého prostředí. Pokusy jsou zatím spíše neumělé. Díky za ně viz Kancelář Blaník. Je důležité, je dobře, že takové věci vznikají. Jen houšť a větší kapky. Satira pročišťuje prostředí. Její neexistence je nedobrá. Chybí mi Česká soda se svým břitkým humorem, který byl mnohdy bez zábran, ale to myslím, v dobrém slova smyslu. Doufám, že se situace změní.

Vaše budoucí realizace v politice?

Na to mám standardní odpověď: neřeším budoucnost. Život přináší nové výzvy. Uvidíme, bude-li pan prezident znovu kandidovat. Pokud zvítězí, uvidíme, zda využije mých služeb. To je můj současný horizont. Dále věci neřeším.

Na co jste nebyl nikdy tázán? Co byste rád okomentoval z vlastního popudu?

Po pravdě řečeno, musím chvíli přemýšlet… Je to o tom, že samozřejmě padají takové ty klasické dotazy, zda mě ta má práce baví, proč ji dělám a já vždy odpovím, že ano. Spíše nepadá dotaz toho typu, zda cítím nějaké poselství v tom, co dělám. Zde všude lze odpovědět ano - ne. Baví-li mě má práce po třech letech a jednom měsíci, tak vám odpovím vážně, že ano. Avšak jde-li o poselství, je důležité, že mohu pomáhat konkrétnímu prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Který pro tuto zemi velmi mnoho dělá. Novináři to se mnou neřeší, jelikož by to bylo z mé strany příliš pozitivní vyjádření.

Existuje snad nějaká předběžná zakázka usilující o pozitivní, negativní vyjádření?

V případě prezidentské kampaně - a zde pan prezident oznámí rozhodnutí, zda bude kandidovat nebo nikoliv v pátek 10. března - vznikne tak jako tak situace, kdy mainstreamová média budou používat zjevné lži. To bude zajímavým prvkem v prezidentské kampani. I kdyby pan prezident nekandidoval. Uvidíme zneužití nového elementu, který nebyl tak uplatňován v letech minulých – negativní lživé zprávy. Jistě, různě se zkreslovalo. Očekávám, že místo negativních zpráv nicméně uvidíme právě zjevné lži. Například jeden týdeník ve svém posledním loňském čísle uvedl, že Miloš Zeman v průběhu oficiální návštěvy Portugalska zkolaboval. Aniž by kdokoli z kanceláře prezidenta byl dotázán, ač mělo dané vydavatelství vysláno svého zástupce do Portugalska – jednalo se o zjevnou lež, která vyšla. To vše se bude dít během příští volby prezidenta. Bude to bojové informační prostředí.

(autor rozhovoru je publicista a externí spolupracovník redakce Literarky.cz)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami