Vladimír Holiš: Nebuďte těmi, kteří svou nečinností, nejsou ochotni bránit sami sebe, proti zlu

Vážené dámy, vážení pánové, spoluobčané,

jsem obyčejný člověk, řadový občan České republiky, manžel a otec, příslušník takzvané mlčící většiny. Nejsem člen žádné politické strany, nejsem nijak nábožensky založený. Protože cítím, vnímám a myslím, musím se vyjádřit k současnému dění, které kolem sebe dnes a denně, s úžasem, někdy s rozhořčením, pozoruji.

Žádám Vás všechny o podporu, ve věci zakotvení výslovného zákazu, muslimského práva šaríja, do českého právního řádu.

Uvádím hlavní a podstatné důvody, této žádosti: Právo šarija je základem islámského právního systému, jeho prameny vycházejí z náboženských textů. Součástí tohoto práva šaria, jsou normy společenského chování a morálka. Současně je to právo univerzální, Jeden z primárních pramenů tohoto islámského práva je Korán, soubor zjevení, která byla předána proroku Mohamedovi na přelomu 6. a 7. stolení našeho letopočtu. Korán obsahuje soustavu pravidel, která tvoří právo rodinné, dědické i trestní. Šaríja je jako náboženské právo, primárním pramenem, ovšem prameny tohoto islámského práva jsou natolik obecné, že je vždy nutné je interpretovat, bez interpretace je často nelze aplikovat. Islámská právní kultura, její instituty, pojmy i vztahy jsou specifické a tedy od naší právní kultury velmi odlišné a vzdálené.

Na druhé straně jedním ze základních pilířů, na kterých stojí evropské státy, včetně České Republiky, je takzvaný právní stát. Ten říká, že na území právního státu, nemohou existovat dva právní řády. To znamená, že nemůže existovat právo šaríja vedle normálních zákonů, které platí v naší zemi. Když podle našich zákonů, někoho ukamenujete, jste vrah a jste podle toho souzen. Když někomu useknete ruku, jste souzen za zmrzačení. Komunita vyznávající právo šarija, se pak diví, jak je můžeme soudit, když mají právo, se chovat podle svého zákona. Ne! To je zcela zcestný přístup. My máme své zákony, podle kterých se musíme všichni řídit, jiné komunity se musí buď přizpůsobit, nebo odejít.

Právo šária tvoří základ, pro každý požadavek, který mají muslimové v naší společnosti.

Když muslimové požadují, abychom nainstalovali koberce do škol, tak po nás požadují, abychom dodržovali právo šária.

Nošením šátků nás nutí k poslušnosti právu šária.

Zákazem karikatur, po nás požadují podřídit se právu šária.

Cokoliv řekneme a není podle práva šária, tak je z jejich pohledu rouháním.

V právu šaria je potlačena svoboda myšlenky, když chceme o něčem přemýšlet.

Není respektována svoboda uměleckého projevu a tisku.

Není zajišťována rovnost lidí mezi muslimy, nemuslimy, muži a ženami.

Neexistuje tak rovná ochrana a prakticky dochází k vytváření dualistických systémů, kdy ženy a muži nemají rovná práva.

Našim respektováním a tolerancí práva šaria, zákonitě dochází k nerespektování Ústavy a zákonů.

Možná namítnete, že všichni muslimové nejsou stejní, že jsou mezi muslimy i slušní lidé. Často se s takovou námitkou setkávám. Domnívám se, že jde o naprostý nesmysl. Termín slušný muslim nemůže logicky existovat. Buď muslimem jste, nebo nejste. Pokud jste muslim, tak uznáváte právo šaría, uznáváte nutnost vítězství islámu po celém světě a chováte se podle toho, aby k tomu došlo. Podle své povahy, tento požadavek prosazujete více, či méně radikálně. Ale jako muslim, jste povinen se takovým požadavkem řídit.

Tolerance a respektování práva šarija, tím popírá demokracii, kterou vytvářely skupiny lidí v různých historických dobách, kdežto samotný Korán, který obsahuje právo šarija, vytvořil jeden člověk - Mohamed.

Fakt, že zákony šarija jsou neslučitelné s principy liberální demokracie a ústavou České Republiky, potvrdil Evropský soud pro lidská práva výnosem z roku 1998, cituji, že zavádět právo šaria, byť i jen částečně vedle evropských právních systémů by bylo porušením Evropské konvence na ochranu lidských práv a základních svobod, neboť by „zrušilo úlohu státu jako ručitele osobních práv a svobod a porušovalo princip nediskriminace jednotlivců, pokud jde o požívání veřejných svobod, které jsou jedním ze základních principů demokracie“.

Opětně potvrdil Evropský soud pro lidská práva výnosem z roku 2001, že „instituce zákonů šarija je neslučitelná se zásadami demokratické společnosti“.

A opět v roce 2003 stejný soud vydal výnos, že „režim založený na zákonech šarija je neslučitelný s Konvencí o lidských právech, zvlášť pokud jde o zásady trestního práva a jeho postupy, o postavení žen v právním řádu a zasahování do všech sfér soukromého a veřejného života“ a je přímým porušením s článků 9 (svoboda myšlení), 10 (svoboda projevu), 11 (svoboda sdružování), 14 (zákaz diskriminace), 17 (zákaz omezování práv) a článku 1 (ochrana majetku) a 3 (práva na svobodné volby), dodatečného Protokolu číslo 1.

Posledním argumentem je rozsudek velkého senátu z 13. února 2003.

Podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, Strasbourg, ze dne 13. února roku 2003, je uplatňování práva šaríja neslučitelné s demokracií ( případ Refah Partisi vs. Turecko, aplikace č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98, dle článku 11, Úmluvy listiny Lidských práv, pro nesoulad pravidel trestního práva, nerovnoprávného postavení mužů a žen a zasahování do soukromého i veřejného života na základě náboženských předpisů.

Úpravou zákona, zakazujícího praktikování a propagaci zákonů šarija s trestem vězení nebo deportace, tedy neriskujeme, že bychom se stali islamofoby, nýbrž zůstáváme demokraty nejliberálního ražení a obránci lidských práv. Protože umlčování kritiků zákonů, obsahujících právo šarija se v praxi se stává velmi častým jevem a kritika projevů islámu, je odsuzována hanlivými označeními, jako extrémista, islamofob atd., případná úprava zákona, by měla být také doplněna, úpravou na ochranu svobody projevu a zákazem jejího umlčování z jakýchkoli náboženských či ideologických důvodů.

Takovou úpravou zákona, pomůžeme chránit nejen nemuslimy, ale i ty muslimy, kteří chtějí pokojně žít podle demokratických zákonů, platných v České republice, a mohli by být vystaveni šikaně a perzekuci od svých vlastních spoluobčanů - extrémistů. Takovou úpravou zákona se dá také řešit vyhoštění nebo deportace všech osob, hlásajících a propagujících nelidské principy islámského práva šaríja, a jiného násilí, případně uzavřít mešity, ve kterých je hlásána nenávist a jsou verbováni lidé do teroristických džihádistických organizací, eliminovat všechny osoby napojené na teroristické muslimské organizace. Nikdo nás poté nebude moci nutit abychom povolili vstup osoby, na území České republiky, která se práva šarija nevzdá. Každá osoba, která není občanem EU a překročí hranice EU nebo hranice kteréhokoli z členských států, ilegálně nebo jako legální azylant, bude muset podepsat prohlášení (např. vybavené fotografií a otiskem prstu), že neuznává právo šaríja a bude proti němu aktivně bojovat. Dále, že nebude obracet občany České republiky alternativně občany EU na islám, nebude se podílet na organizovaném zločinu, především drogovém a nebude provádět finanční transfery mimo Evropu jinak, než bankovní cestou. V případě porušení, taková osoba souhlasí s okamžitou deportací sebe i případně celé své rodiny do země, odkud přišla, nebo do uzavřeného prostoru mimo EU určeném pro ilegální imigranty. K tomu budou jistě potřebné i úpravy mezinárodních smluv, aby státy původu, nedělaly problémy a nesly náklady za své občany.

Zbývá málo času.

Zákony šaria jsou legalizace absolutního zla. Jak praví stará moudrost, zlu k vítězství stačí, když dobří lidé nedělají nic. A kdo může zlu zabránit a nezabrání, je za ně odpovědný.

Vážení spoluobčané, nebuďte těmi, kteří svou nečinností, nejsou ochotni bránit sami sebe, proti zlu.

Vyšlo na eurabia.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.