Dosud známé ohlasy vedoucích politiků států i široké veřejnosti jsou různé. Jedni hovoří o nezbytnosti války s terorismem, jiní nabádají v různém pojetí k opatrnosti, k rozumu, k potlačování emocí, neprovokovat atd.
Vynikajícím a příkladným učitelem boje proti jakémukoliv zlu, ohrožující naše osvědčené civilizační hodnoty, jsou zkušenosti z těchto bojů v nedávné minulosti.
Boj za svobodu a demokracii reprezentované kapitalismem proti tyranii reprezentovanou diktaturou nacionální, fašistickou, komunistickou a náboženskou je podstatou tohoto boje již přes dvě století.
Zkušenosti z tohoto urputného boje a někdy i zákeřného dokládají, že opatrnost, nerozhodnost, jalové řečnění, zarputilé odsuzování, nejapné přešlapování, pouliční demonstrace, pacifistické odmítání války, snahy o dohody se zavilými nepřáteli svobody a demokracie jsou sice možné, ovlivňují veřejnost, ale s nebezpečím kteréhokoliv terorismu nehnou ani o píď. Naopak, teroristy povzbuzuje k intenzivnějšímu boji i ke stupňování strachu z něho.
Velice přiléhavé je finské přísloví: „Hrozby se jen rojí, dokud se někdo bojí“
Islámští extremisté vyhlásili a vedou válku proti naší civilizaci. Nám přisoudili jedinou odpověď: Společně použít všechny dostupné válečné akce nejen na naši obranu, ale také, aby tato obrana v konečné fázi vedla k výraznému omezování terorismu a vítězství nad ním.
Ona se dala nebo dá nějaká válka vyhrát jenom hubou nebo jenom dílčími jakýmikoliv opatřeními a zásahy ?
Semeniště terorismu je v muslimském světě, v jeho radikální, krajně výstřední části. Tito extremisté ve jménu svého boha – Alláha a jím napsaném posvátném souboru náboženství mytologie, dogmat, práva šaría - koránu , dovozují základní povinnost muslimů – džihád – svatou válku proti všem, kteří nevěří v islám.
Teroristé ve svém internetovém bulletinu říkají: „Zločin tyranů v neznabožských zemích, které nevládnou podle Alláhova zákona, je obrovským hříchem a my máme povinnost proti nim bojovat, buď je konvertovat na islám nebo je, nebo je přivést pod vládu muslimů“. Jejich extrémní krédo je – oni milují život, my milujeme smrt.
Světová islámské fronta 23.1.1998 vydala náboženský edikt (vyhlášku), v níž vyhlásila válku naši civilizaci a nařídila zabíjet Američany, Židy i jejich spojence po celém světě.
Bin Ládin po podpisu tohoto výnosu prohlásil: „Získat zbraně na ochranu muslimů je náboženskou povinností. Když ty zbraně dostanu, tak nám to dá moc udělat to. Bylo by hříchem pro muslimy, kdyby se nepokoušeli zmocnit zbraní, které je mohou chránit před infekcí zla“
Zkušenosti ze tří světových válek 20. století nás vybízejí a jednoznačně nabádají, jak účinně se má bojovat s těmi, kteří bojují proti svobodě a demokracii.
I. světová válka proti nacionalismu vznikla teroristickým útokem a zabitím následníka trůnu Rakousko-Uherska a jeho ženy a vyústila svobodou a demokracií pro řadu evropských národů z jařma Habsburků, účetně Čechů a Slováků.
II. světová válka nacionalismu a fašismu přinesla protichůdné výsledky. Země na západě Evropy obnovily svůj demokratický systém a za vydatné pomoci USA – Marshallova plánu – se v krátké době dostaly do popředí hospodářského vývoje světa. Země na východě Evropy se zřítily z tyranie fašistické do tyranie komunistické
Proto vznikla III. světová válka studená trvající přes 40 let a v níž jsme byli nepatrný krůček od války atomové. Tato válka přinesla těmto zemím vítězství svobody a demokracie a výrazně nejen oslabila, ale také se významně zasloužila o rozpad hnízda komunistického zla.
Všechny tyto války byly demokratickému systému vnuceny a přesto, nebo právě proto svobodu a demokracii postupně posilovali a rozšiřovaly.
Čtvrtá světová válka byla proti islámskému terorismu byla naší civilizaci opět vnucena teroristickým útokem 11.září 2001 na dvojčata mrakodrapů v New Yorku, následujícím bojem proti Husajnově diktatuře v Iráku. Válka proti terorismu trvá dodnes a konec je v nedohlednu.
Jednou z důležitých příčin nedohledna je velmi slabá úroveň vedoucích politiků demokratických států. Jsou to jenom politici bahnící se v různém pojetí politikaření. Nejsou to státníci, kteří se vyznačují moudrostí, nadhledem, předvídavostí, vycházející z různých souvislostí, vztahů a historických zkušeností a jsou schopni jít proti proudu tzv. veřejného mínění, o kterém již ve dvacátých letech minulého století napsal Karel Čapek: „Je jeden druh mínění, které je horší, nesmyslnější, chatrnější a neslušnější než vlastní mínění, a to je veřejné mínění“.
Demokratické státy dnes v současnosti nemají k dispozici skutečné státníky formátu Churchilla, Regana, Thatcherové a obou Bushů. Říká se „co nené, může být“, to být by bylo ro boj proti terorismu prospěšné nejen velice, ale také co nejdřív.
Podstatou těchto válek nebyla a není válka mezi státy a národy, ale válka svobody a demokracie proti tyranii v současnosti extrémních muslimů.
Nesmysl je ztotožňovat podstatně menší část islámských teroristů s drtivou většinou muslimů, kteří nesouhlasí s činy teroristů, odsuzují je, distancují se od nich a mají k jejich zločinům celou řadu výhrad včetně toho, že to není v souladu s koránem. To je sice přínosné, ale málo účinné, extremisty to od jejich terorismu ani trošku neodradí.
Zatímní z tohoto rozpolcení muslimů jasně dosvědčují, že většina není schopna vlastními silami teroristy omezit, natož porážet. Možná že část z této většiny nemá ani zájem. Z tohoto faktu dovozuji, že by stálo za vážnou úvahu, aby v rámci potřebné pomoci statisícům imigrantů valícím se do Evropy jako za prvořadou pomoc stanovit – dobrovolný nábor do armády mezi imigranty i mezi miliony muslimů již delší dobu v Evropě žijící i mezi Evropany vyznávající islám, která bude bojovat proti teroristům s armádami emokratických států.
Boj teroristů je bezohledný a ohrožuje i své náboženské bratry a utíkat před nimi nebo bojovat s nimi srdnatě hubou, je zbabělost.
Evropa i USA mají přehršle možností kde, jak a do kdy tyto jednotky připravit, vyškolit a vyzbrojit, aby byly schopny s terorismem úspěšně bojovat.
Byl by také vynikající test o pravdivosti úmyslů té početnější skupiny muslimů, říkajících si rozumní. Jelikož miluji myšlenky moudrých, zakončím slovy, které již v šedesátých letech 20. století pronesl republikánský kandidát na prezidenta USA Barry Goldwater: „Připomínám vám, že extrémismus při obraně svobody není neřestí a umírněnost při prosazování není ctnost“.
Vladimír Houser
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
