Paní Božena Fialová-Ivanová je poslední žijící žena z 2. čs. samostatné paradesantní brigády v Jefremově, je jí devadesát let (narozena 18. května 1927). Davidu Černému je o čtyřicet let méně (narozen 5. prosince 1967). Takže o zkušenostech paní Ivanové nemůže vědět nic. Neprožil je.

A za jaké názory by chtěl D. Černý paní B. Ivanové „rozmlátit pusu“?

Druhou světovou jsem prošla dvakrát. Z Luhansku na Ural a pak zase zpátky. Viděla jsem, co to všechno obnáší. V osmnácti jsem si myslela, že další válka už být nemůže, a podívejte se. Je mi skoro devadesát, a zabíjí se čím dál víc. Luhansk mi rostl před očima. Teď, když to někdy vidím v televizi, bych brečela. Na Ukrajině je hlad, lidi odtamtud utíkají. Na koho čekají, na Američany? Je mi z toho špatně, jak se lidi pořád nedokážou domluvit. Zbraně se stále vyrábějí, někdo na tom bohatne a musí se to někde vystřílet. Proto se pořád válčí.

Ivanová o přepisování historie druhé světové války: To jsou často dost blbý řeči. Válka je válka. Je to spoušť. Společnost, příroda, město, dědiny, všechno upadá. Všichni žijí přítomností, protože si říkají, že už zde být zítra nemusí. Kulka letí, koho zasáhne, tak to má spočtené.

A nejvíce musel Černého rozzuřit následující názor: Kdyby se posadil do zeleného tanku a projel s ním frontu z Ruska do Berlína, tak má plný gatě, hnědý kaliko. Ale teď je frajer, v míru, takže přemaluje tank, co stojí jako památník na náměstí, na růžovo. To je úcta k těm, kteří projeli válkou a v tom tanku umírali? Černý mi jednou řekl, že kdyby mi nebylo tolik let, tak mi tu pusu rozmlátí. Hrdina! Zapadá to do dnešních názorů, že my staří sem nepatříme. Odcházíme, to je pravda, a žijících je nás málo. Až to ukončíme, začne nový svět bez vzpomínek.

Lidem jako D. Černý vlivem stupidních ideologických schémat nikdy nedošlo, že nebýt osvobození Československa v r. 1945 od nacistické okupace převážně Rudou armádou tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), na kterém se i paní Božena Fialová podílela, – tak by ani nebyli na světě.

David Černý je hrdina – na devadesátiletou babičku si dovolí, a demokrat – názorový nesoulad se přece řeší rozmlácením úst.

Tak může myslet a chovat se jen morální mrva; jinak česky hnůj.

Vladimír Pelc