Ano, to je přesné vyjádření: Je to strach z toho, že lidé odmávají něco jiného, než chce politický establishment. Proč? Protože politický establishment má v současnosti jiné cíle, než většina občanů. Je to dáno nynější politikou – politika jako činnost není výrazně provozována jako služba veřejnosti, nýbrž jako služba politika (osoby) sobě; politik tak slouží sám sobě, maximálně své straně. Politika není profesní činnost směřující k obecnému blahu, nýbrž specifická podnikatelská činnost na terénu politiky. Proto má většina tzv. politiků z referenda strach, strach z toho, že lidé odmávají něco jiného, než chtějí oni.
Referendum je zprávou od občanů − je to z latinského slova referendus, věc, o níž má být podána zpráva, čili jak krásně sděluje text v 21. díle Ottova slovníku naučného z roku 1904 referendum slove to, o čem má býti podána zpráva, je to zpráva týkající se správy společnosti – avšak mnozí tzv. politici takové zprávy od občanů mít nechtějí. Nezajímají je. Jsou jim na obtíž.
Vratislav Kulhánek svůj názor doprovodil chybným příkladem z historie: To, že se dostal Hitler k moci, bylo svým způsobem referendum německého národa. Jednak v roce 1932 v Německu nešlo o referendum (v něm se hlasuje o celospolečenských tématech), nýbrž šlo o volby (v nich se hlasuje o osobách); v parlamentních volbách do německého Reichstagu v roce 1932 získala Hitlerova NSDAP 37,4 % hlasů, 31. 1. 1933 se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Aby ty volby měly charakter referenda, musela by podpora A. H. překročit polovinu hlasů. Hlavně však Kulhánkem uvedený příklad opomíjí vnitropolitické a mezinárodněpolitické hospodářské, sociální a vojenské podmínky, které podhoubí nacismu založily a množily. A ty neměly charakter referenda. Zkratkovité vyjádření p. Kulhánka historickým příkladem tak je nepravdivé.
Vratislav Kulhánek předložil ještě horší argument: Sedmdesát procent lidí do detailu nerozumí ekonomice, takže se klidně může stát, že v referendu projde, že vystoupíme z Evropské unie. To je obvyklý argument – poukaz na odbornou znalost či neznalost. Argument chybný. Jeho pochybenost uvedenu na příkladu z oboru pana Kulhánka: Já absolutně nemám tušení, jakým způsobem pracuje motor v mém autě; nemám vůbec představu o tom, jak v něm fungují další udělátka (mé technické znalosti končí u kladky, nakloněné roviny a kladívka) – to však v žádném případě neznamená, že nedovedu posoudit kvalitu auta; jsem řidič s pětačtyřicetiletou praxí, najel jsem několik set tisíc kilometrů, šoféroval jsem auta od Trabanta, přes několik škodovek, volkswagena, bavoráka po japonce. Vím proto, jak mi to které auto sloužilo a slouží. Dovedu to posoudit bez jakýchkoli specifických technických znalostí. A stejné to je s rozuměním/nerozuměním hospodářskému provozu (ekonomice). Občan nemusí rozumět ekonomii (teoretické reflexi ekonomiky). Nemusí vědět nic o (často protichůdných) ekonomických teoriích. Občan neekonom ekonomiku užívá stejně jako já auta. Ví moc dobře, jak mu hospodářství slouží, jak velký má příjem, co si může/nemůže finančně dovolit, co se mu nelíbí, co by chtěl změnit atd. A platí to i o EU – občan má vlastní zkušenosti s jejím fungováním.
Posledním argumentem V. Kulhánka je tvrzení, že referendum je hrozně nebezpečná hračka; referendum není hračka, ale je nebezpečné pro ty, kteří mají strach z demokracie; referendum je demokracie.
Argumenty, které pan Kulhánek předvedl, jsou liché. Vycházejí z povýšenectví. Z autoritářství. A k němu naši společnost také táhnou. S demokracií nemají nic společného.
Ale chápu, že pro politiky, kteří se názorů občanů bojí, referendum strašákem je.
Vladimír Pelc
Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
