Vladimír Štěpán: Je Česká republika vybydlený stát se špatným životním prostředím, nebo prosperující ekonomika?

Přitom firmy v ČR jsou technicky i z hlediska kvalifikace pracovníků na tom lépe než ostatní státy V4. Problém ČR je ale v tom, že odliv výnosů z ČR zahraničním vlastníkům je dvakrát vyšší než odpovídá vnitřnímu trhu EU. Tento problém je zvýrazněn tím, že zahraniční firmy s monopolním charakterem nedostatečně investují. To se týká zejména vodárenství, kde už se objevují i úvahy o zpětném odkupu vodárenských společností státem.

Stát podceňuje příznivý vliv nízkých cen ropy a dalších fosilních paliv na ekonomiku v roce 2016, přitom v roce 2017 je očekáván jejich poměrně výrazný nárůst. To může vést ke snížení příjmů státního rozpočtu (SR). Přesto stát odsouhlasil výrazný nárůst výdajů SR pro rok 2017, jak fixních položek, tak i dotací. Efektivnost vynakládaných prostředků se příliš neřeší, protože ekonomika vzkvétá? Příkladem jsou dotace do OZE. I přes dotace více než 40 mld. Kč za rok do OZE, se stav ŽP ČR nezlepšuje. Pokud jde o čistotu ovzduší, je ovzduší v ČR i přes poskytované dotace třetí nejhorší v EU. To kromě vážných zdravotních důsledků zatěžuje ekonomiku ČR desítkami miliard Kč za rok a tyto výdaje budou stoupat.

Nízké ceny fosilních paliv jsou hlavní příčinou růstu ekonomiky ČR v 2016, a nepřímo dotují i OZE. I přes prokazatelný neúspěch podpory OZE je strategickým cílem ČR jejich další rozvoj, za pomoci dalších dotací. A vydání antifosilního zákona, což může mít velmi negativní důsledky na ekonomiku a ŽP nepomůže.

Nejvyšší míru odlivu výnosů zaznamenávají sektory se síťovým charakterem, kde je i omezená konkurence: finančnictví, energetika a vodárenství, teplárenství, telekomunikace a maloobchod. Oživení ekonomiky ČR proto není možné bez přijetí sektorové daně a dalších nástrojů.

Sektorová daň může, ale nemusí být zavedena i v energetice. Zde stát nástroj má, regulaci. Efektivnost regulace pro síťová odvětví lze zvýšit, ERÚ ČR má ale nejnižší podporu ze států V4.

***

Má opravdu ČR prosperující ekonomiku? To je otázka názoru. Mainstreamová média včetně ČT a politiků neustále opakují, že ekonomika ČR je ve velmi dobrém stavu, a bude tomu tak i nadále. A téměř každý den slyšíme, že vláda schválila další a další dotace a navýšení výdajů státního rozpočtu. Výdaje státního rozpočtu dramaticky v roce 2017 porostou. Jak to bude s nárůstem příjmů, porostou stejně, nebo se vymknou kontrole?

Statistické údaje ukazují na něco jiného než na další nárůst ekonomiky. Nárůst HDP od 3. čtvrtletí 2016 výrazně zpomaluje, ČR už roste sotva průměrným tempem v rámci EU, výrazně se zpomaluje i růst průmyslové výroby. V 1. čtvrtletí 2017 by se už růst HDP měl blížit nule. Poklesnou i zisky firem, což je podstatnější, a návazně se sníží i příjmy státního rozpočtu.

Vládní studie, mimochodem vynikající, v analytické části i z hlediska návrhů řešení, uvádí, že ČR vykazuje nejnižší tempo růstu ekonomiky ze států v regionu. Toto tempo by nevedlo k přiblížení životní úrovně se západní Evropou ani za další desítky let, navíc existují značná rizika zpomalení růstu ekonomiky ČR. Jak se přiblížit úrovni západní Evropy politici prakticky neřeší.

V růstu poměru hrubého národního důchodu ČR k hrubému národního důchodu států EU15 je na tom ČR v porovnání s okolními státy regionu nejhůře. Viz porovnání roků 1993 a 2015:

Roky 1993 (%) 2015 (%)

ČR 60-70 nad 70

SR 40 70

Polsko 30-40 60

Maďarsko 40-50 60

Zatímco HDP ČR do roku 2015 vzrostlo jen o několik procent, HDP např. SR vzrostlo o několik desítek procent, stejně tak i Polsko a Maďarsko.

Obdobné výsledky vykazuje i srovnání kupní síly obyvatele v Evropě dle studie GfK Czech:

Pořadí zemí 2013 Index 2016 (procento evropského průměru)

Švýcarsko 309,4

Slovinsko 75,2

Estonsko 61,1

Slovensko 59,9

ČR 56,8

Úroveň kupní síly na obyvatele v ČR dosahuje pouze 56,8% průměru Evropy. Dohnat vyspělejší země se nepodaří. Před ČR je Slovinsko, již druhým rokem SR, a v letošním roce i Litva a Estonsko.

Výše uvedené negativní trendy se ale v ČR příliš nediskutují, a neberou ani příliš vážně, vládní studie zřejmě pomalu zapadne prachem, není to ani problematika diskutovaná v ČT. Pozitivní ale je, že na tyto problémy upozorňují některá média, např. HN, Právo nebo Euro.

Vládní studie upozorňuje také na další zásadní problém. Odliv výnosů z ČR a ze zemí střední Evropy od roku 2005 převyšuje příliv nových zahraničních investic, a dále stoupá. To je velmi rizikové pro ekonomiku ČR. ČR musí zvýšit podíl firem v domácím vlastnictví, kde je vyšší podíl přidané hodnoty, a odliv výnosů výrazně omezit.

Míra odlivu výnosů z ČR je už více než dvakrát vyšší, než by odpovídalo předpokladům na vnitřním trhu EU. Ze studie je zcela jednoznačně patrné, že ČR není schopna čelit zahraničním investorům aspoň tak účinně jako jiné státy V4, resp. problém neřeší.

Nejvyšší míru odlivu výnosů dle studie zaznamenávají sektory se síťovým charakterem, kde je i omezená konkurence: finančnictví, energetika a vodárenství, teplárenství, telekomunikace a maloobchod. Nadprůměrnou výnosnost vykazují i některá zpracovatelská odvětví.

Jako jeden z hlavních nástrojů udržení ekonomického růstu se uvádí zavedení sektorové daně u odvětví s nízkou mírou konkurence. Speciální sektorovou daň zavedlo v energetice např. Maďarsko. Firmy musí místo 19% korporátní daně odvádět sektorovou daň ve výši 31% ze svého zisku. Kromě toho v Maďarsku platí daň na síťovou infrastrukturu. V jejím případě se jedná o fixní částku 125 forintů za každý metr telekomunikačních sítí, vodovodů a plynovodů či zdrojů elektrické a tepelné energie.

Na Slovensku platí zvláštní daň tzv. regulované společnosti podnikající v odvětví energetiky, ale i pojišťovnictví nebo poštovních služeb. SR si také ponechalo 51% podíl na společnosti pro tranzit plynu.

Sektorovou daň v oblasti telekomunikací uplatňují v Maďarsku, Francii, Španělsku.

Zdanění finančního sektoru je zavedeno v Belgii, Portugalsku, Řecku. Progresivní charakter má finanční daň v Německu, Maďarsku, Rakousku, SR, na Islandu i ve Velké Británii. Kromě toho jsou zavedeny i daně z nežádoucích aktiv, finančních transakcí.

Progresivní podnikovou daň zavedlo sedm států EU včetně států západní Evropy. Cílem progresivního zdanění není jen udržení finančních prostředků, ale i podpora malých a středních podniků, nebo i vyrovnání konkurenčních výhod mezi malými a velkými podniky.

ČR se řadí mezi státy s nižší korporátní daní. Její zavedení by proto nemělo být až tak problematické zejména v oblasti maloobchodu (obchodní řetězce).

Nelze souhlasit s argumentem, že zavedení sektorové daně poškodí odběratele, když odvod výnosů zahraničních firem z ČR je dvojnásobný ve srovnání s jinými státy EU. Pokud by se v ČR udržela polovina z 350 mld. Kč výnosů odváděných do zahraničí, tak se jenom dostaneme na úroveň ostatních států. Navíc, v Maďarsku byla zavedena řada daní, viz další text, investory to neodrazuje, a teprve po zavedení těchto daní ekonomika Maďarska roste.

Odmítání sektorové daně je jenom důkazem toho, že v ČR neexistuje tzv. pozitivní nacionalismus zjevný v ostatních státech V4, v ČR je naopak patrné, že velký, negativní a stále se zvyšující vliv na stát mají různé lobistické skupiny a banky, větší než v ostatních státech V4. Proto ekonomika ČR poroste i nadále pomaleji než v ostatních státech V4. Dokonce lze předpokládat, že stále pomaleji.

V ČR se navíc vytváří pro investory ideální prostředí, bez ohledu na to jak přispívají k růstu ekonomiky. I nadále se vytváří průmyslové zóny, třeba i na úrodné půdě, kterou jim stát velmi levně prodá. Mají snížené daně, investoři dostanou pobídky, aby vytvářeli další logistická centra a provozy s nízkou přidanou hodnotou, dostávají dotace na zaměstnávání pracovníků, ačkoliv je v ČR nedostatek pracovníků. Kromě tvorby dalších firem s nízkou přidanou hodnotou je důsledkem této strategie i zhoršování životního prostředí. A ČNB oslabila korunu, takže se dají levně koupit i další české firmy. Zahraniční investoři se mají v ČR jako král Leopold v Kongu, jak napsala L. Hrstková v HN. Nelze než souhlasit.

Došel jsem k podobným závěrům jako vládní studie, ale jinou cestou, přes vazbu růstu cen energií a růstu HDP. Je jasné, že ČR není a nebude schopna sestavit věrohodný státní rozpočet na rok 2017, protože model české ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou to neumožňuje, jsme závislá ekonomika, jak říká ekonomka I. Švihlíková. Ekonomika ČR je volatilní, nejvíce v EU, a také nejvíce závislá na vývoji cen ropy. Důsledkem může být to, že schodek státního rozpočtu může být v roce 2017 i 100 mld. Kč bez toho, že by ho ČR byla schopna výrazněji ovlivnit.

Závěry vládní studie a moje rozbory se prakticky shodují, jedná se o objektivní, dlouhodobě působící negativní faktory, které nelze obejít a musí se co nejrychleji řešit, pokud nemá v ČR vzniknout kritická situace, zřejmě i se závažnými sociálními dopady.

Bez zavedení sektorové daně pro banky, pojišťovny a neregulovaná odvětví jako jsou vodárenství, bude tempo růstu ekonomiky ČR dále klesat. Kromě makroekonomických úvah je potřeba vzít v úvahu i reálně existující problémy v podnikové sféře, které také narůstají, lze to deklarovat na příkladu vodárenství.

Situace ve vodárenství se čím dál více zhoršuje. O jak významný problém se jedná, dokazuje např. to, že objem dividend jen u desítky vodáren vlastněných zahraničními vlastníky v posledních letech stoupl, z 1,6 mld. Kč v roce 2014 na 2,1 mld. Kč v roce 2015. Hovoří se o vybydlených vodárnách se zanedbanou rekonstrukcí, které bude muset stát koupit zpět od zahraničních vlastníků. A vodárny přesto uvádí, že nemají dost peněz na obnovu a musejí zdražovat vodné. Povinnost řádného hospodáře se v ČR prakticky neuplatňuje. Kromě nárůstu dividend dochází i ke snižování základního jmění, jen u Severomoravských vodáren o 1 mld. Kč za jeden rok.

Tato praxe se rozšiřuje v ČR stále více i do energetiky. Tisk upozornil na zadlužování společností NET4GAS, a.s., jejími majiteli iniciovaného 90% snížení základního jmění a následné zadlužení, aby měla společnost na výplatu hotovosti z tohoto snížení základního jmění. Přitom budoucí výnosy této společnosti jsou velmi nejisté. Možná rizika bude muset řešit stát, o tom není pochyby.

Sektorová daň může, ale nemusí být zavedena i v energetice. Zde stát ale nástroj má. Efektivnost regulace pro síťová odvětví lze zvýšit, ERÚ ČR má ale nejnižší podporu ze států V4. Dá se říci, že naopak, stát včetně MPO nepodporuje ERÚ při realizaci potřebných opatření, spíše naopak. Kromě různých lobistů proti ERÚ pracují i různé právní kanceláře, znalecké ústavy, poradenské společnosti, velmi nejasná je ale i podpora státních institucí. Jako příklad lze uvést postoj MPO k notifikacím.

Dejte mi dotace, a já vám dokáži, že jsem nejlevnější

To je hlavní heslo a cíl mnoha lobistů, jejich postojům je společné jedno, vytvořit co největší tlak na získání dotací, bez ohledu na to, jaké jsou zdroje státu. Všichni přece uvádí, že ekonomika je ve skvělé kondici.

Doprovodným nešvarem je účelové používání dat, to je dnes už i globální problém. MPO uvádí často něco, co se označuje jako post truth informace, polopravdy, nebo i upravené informace. Říká, že z OZE s dotacemi 37 mld. Kč (ty se ale mohou v roce 2017 přiblížit až k 45 mld. Kč), se vyrobí 13% elektřiny. Pravda ale je, že jsou to jenom 2%. A MPO jako autor státní energetické koncepce zapomíná dodat, že vliv výroby elektřiny z OZE na zlepšení ŽP je prakticky nulový pokud jde o snížení emisí CO2 (důkazem je níže uvedený graf), pokud jde o emise jemného rakovinotvorného prachu, tak zde se situace dokonce spíše zhoršuje.

Z níže uvedeného grafu je patrné, že i přes velké úsilí a obrovské dotace do OZE v SRN, Rakousku i ČR, není výsledkem pokles emisí CO2:

Zdroj: Wingas

Kdyby se tedy ony dotace neposkytovaly, resp. vyřešilo se jejich radikální snížení na únosnou míru, nástrojů je více, přezkoumalo se např. po 10 letech, zda jejich výše je úměrná, snížily by se i neúměrně vysoké úroky bank, tak by se vůbec nic nestalo. MPO ale uvádí, že by to ohrozilo banky, které v ČR mají největší příjmy v EU? Stav ŽP by se rozhodně nezhoršil, 2% vyrobené elektřiny lze ušetřit úspornými opatřeními bez větších nákladů. To se povedlo i v minulých letech.

A pokud ERÚ projeví snahu upozornit, že dotace do OZE mohou být neúměrně vysoké, a o kolik by se snížily ceny elektřiny pro odběratele, tak se náhodou objeví policie v sídle ERÚ v Jihlavě, a v médiích se začne spekulovat o žalobě na předsedkyni ERÚ ing. Vitáskovou. A následně se přidá HK s požadavkem, aby ERÚ upravilo ceník o dotace. Není to náhodou proti zájmu průmyslu, které zastupuje? MPO tedy dosáhlo svého cíle, splnit indikativní cíl ve výrobě elektřiny z OZE stanovený EU, který ale dodnes řada států neplní bez jakýchkoliv důsledků. Zřejmě ví proč. Nevystupuje tedy MPO spíše jako lobistická instituce, než orgán státní správy? Jak vyhodnotilo MPO efektivnost dotací do OZE, a jaký je jejich přínos pro zlepšení ŽP? To dodnes nevíme. Při představě, že MPO bude nominovat regulační radu, což je navíc i v rozporu s legislativou EU, protože je tím potlačena nezávislost regulačního úřadu, tak nás určitě nečekají veselé časy. Osobně mám silné pochybnosti, že by pak ke zvýšení účinnosti regulace došlo.

Jaký je závěr? Za vzniklou situaci si můžeme sami, sami jí proto také musíme umět napravit. Co je nutno změnit? Stačí to vyjádřit jedním slovem: Všechno. Je potřeba zásadní změna kvality. A ušetřit se mohou i stovky mld. Kč za rok.

Jaký bude dopad negativního vývoje ekonomiky na politiku? Je pravděpodobné, že mainstreamové strany v ČR budou ztrácet voliče, protože důsledky výše uvedených, neřešených problémů se začnou postupem času stále silněji projevovat i v našem post-truth prostředí s poněkud upravenými nebo i chybějícími informacemi, a dost pravděpodobně se opravdu objeví český D. Trump, který stejně jako tomu bylo v USA, bude garancí změn v současném systému. Na základě zdravého rozumu a ne směrnic, jako tomu je nyní v USA, kde dolar výrazně posiluje.

Je tady i další silný vliv voleb v USA, o kterém se nemluví. Zlepšování ekonomiky USA v důsledku zavádění ekonomického programu D. Trumpa založeném na pragmatickém přístupu , vyvolá mj. i tlak na zvýšení výkonnosti EU a tím i ČR. A samozřejmě i na snížení dotací, zejména do OZE. Zlepšení ŽP dosáhne D. Trump lépe, levněji a rychleji, využije zejména zemní plyn bez jakýchkoliv dotací. Pokud se EU nepřizpůsobí a nepřehodnotí podporu OZE, dostane se do velkých ekonomických problémů spojených se snížením konkurenceschopnosti průmyslu, Euro už nyní slábne. To se v rámci EU týká zejména ČR, státu, kde podporu OZE nepřímo zajišťují v současnosti levná fosilní paliva a je jasné, že ČR na masivní dotace do OZE na rozdíl od SRN nebude mít. Řešením v ČR je úspora energie a vyšší vyžívání zemního plynu, při respektování vyváženého mixu všech druhů energií.

A aby nedobrých zpráv nebylo dost, ČR má dle Evropské agentury pro ŽP třetí nejhorší stav ovzduší v EU (jak je to možné při tak masivní podpoře OZE?), což má závažné nejen zdravotní ale i ekonomické dopady. Evropská komise podá zřejmě na ČR žalobu u evropského soudu, zatím byla žaloba podána jen na Bulharsko a Belgii. Světová zdravotní organizace spočítala, že ČR díky znečistěnému ovzduší ztrácí více než 7% HDP.

Ročně platí ČR desítky miliard korun na léčbu pacientů. Tyto náklady budou narůstat. Optimismus nevzbuzují ani opatření MŽP přijatá pro zlepšení stavu ovzduší, v tomto směru byla podána řada žalob na stát. Kotlíkové dotace ani kontrola kotlů problém pomohou řešit, ale nevyřeší. Žalob bude přibývat, postupně budou úspěšné, stejně jako tomu je ve Velké Británii, kde nejvyšší soud přiznal obyvatelům právo na čisté ovzduší.

Situaci v ČR lze přirovnat ke známému vtipu, kdy jeden člověk padá z desátého patra a každé patro si říká, zatím je to dobré.

Autor je jednatel společnosti Enas s.r.o.