Výrok Karla Schwarzenberga (zřejmě nebyl prvním, koho to napadlo, ale uměl to zřejmě nejlépe zformulovat a říci do médií) o tom, že ho nestraší jedna plná mešita na českém území, ale ty stovky prázdných kostelů, je klíčová. Ať chceme nebo ne, naše západní společnost je založena na křesťanské tradici. Ateista, jak správně poznamenává T. Sedláček, musí však věřit de facto v mnohem více skutečností, než člověk tzv. věřící. Schwarzenbergova zmínka o kostelích má proto spíše symbolický náboj a naznačuje, že právě VÍRA je jakýmsi klíčovým atributem v „boji o území“. My (Češi) na rozdíl od migrantů totiž NEVĚŘÍME. Netvrdím, že jsme víru ztratili, ale určitě jsme se od ní odchýlili. Migranti nebo uprchlíci věří v to, že se jim povede dosáhnout toho, čeho chtějí - může to být šíření islámu, útěk před válkou, útěk z území bez vody nebo i touha po „lepším“, tedy konzumním životě.
Jejich cíl pro nás není dnes důležitý. Důležité je si uvědomit, že místo toho, abychom se semkli a jednali tak, jak jednají oni (motto: společně k „nám“), se mezi sebou hádáme, pereme a řešíme z pohledu obrany území naprosté podružnosti. Pro nepřítele pak není nic snadnějšího, než takové období u „bezvěrců“ využít ve svůj prospěch.
Smyslem textu není zmíněnou problematiku zjednodušovat, má jistě další a hlubší příčiny, od vlivu Američanů a jistě i Rusů na územích blízkého východu nebo severní Afriky až po naprostou nečinnost a servilitu představitelů EU a OSN vůči největším hráčům na poli moci. Cílem je pomoci orientovat myšlení společnosti konstruktivním (ne destruktivním) způsobem. To nás však neopravňuje k tomu, abychom nadávali na ty, kteří sem přicházejí. Pokud je totiž pravdou to, že sem jdou především mladí a zdraví hoši a že sem jdou kvůli tomu, aby se měli lépe, tak nedělají nic jiného, než my všichni ostatní. Kdo z nás, zvláště v době věčné nespokojenosti a všudypřítomného růstu, nejde nebo by nechtěl jít za „lepším“? Tuto skutečnost tedy trochu slabošsky ventilujeme skrze jakéhosi prostředníka.
Východiskem je tedy, jak správně poznamenal v rozhovoru pro Českou televizi filosof V. Bělohradský, vytvořit mnohem větší tlak na vládnoucí třídu. Prostřednictvím moci a financí tvoří mantinely, mezi kterými se můžeme pohybovat (zákony, předpisy, zákazy, atd.). Nesmí se tedy současně nijak zříkat zodpovědnost za jejich prospěšnost, a to hlavně vůči těm, kteří se jimi musí řídit.
Jak již bylo mnohokrát psáno, naše doba spěje svým přístupem a jednáním k záhubě (k sebezabití). Naše víra v konzum, spotřebu a peníze bude zřejmě při pokračování soudobého přístupu tou poslední, která bude v dějinách „naší“ civilizace zaznamenána.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
