Šokováni sledujeme záběry, na kterých jsou zaznamenány masové vraždy. Ty lze rozdělit na akce namířené proti policistům a vojákům, kteří odmítají vraždit vlastní lidi, a na vraždění civilistů. Nelze přehlížet upalování neozbrojených policistů na náměstí (Kyjev, prosinec, leden, únor 2014), popravy policistů, kteří odmítli rozhánět pokojné demonstrace ke Dni vítězství (Marijupol, 9. 5. 2014), popravy vojáků, kteří odmítli střílet do civilistů (Blagodatnoje, 22. 5. 2014), střelbu na vozy se zraněnými vojáky označené viditelně červeným křížem či dobíjení válečných zajatců (Doněck, 30. 5. 2014).

Jsme zhrozeni, jak bez zájmu mainstreamových médií procházejí střelba do zad vlastních lidí (Kyjev, 25. 1. 2014), nahánění a vraždění civilistů, dobíjení zraněných a jejich upalování (Oděsa 2. 5. 2014), ozbrojené nájezdy ukrajinské armády a paravojenských oddílů na města na východě Ukrajiny, střelba do pokojných bezbranných chodců a demonstrantů (Lugansk 9. 5. 2014, Slavjansk, Marijupol, Donbas, květen 2014), řádění ostřelovačů útočících na neozbrojené civilisty, střelba minomety do civilní městské zástavby (Slavjansk, Andrejevka, 11. 5. 2014). Odsouzeníhodné jsou policejní provokace silových složek současného ukrajinského vedení, které vedou ke smrti nevinných neozbrojených lidí (Oděsa 2. 5. 2014). .

S hněvem sledujeme otevřené a dnešním samozvaným vedením ukrajinského státu podporované projevy šovinismu, nacismu a fašismu a vyzdvihování genocidních vrahů, jakým byl bezesporu Stepan Bandera, na piedestal národních hrdinů. Jsme zděšeni, že neslyšíme oficiální stanovisko z Evropské unie a z USA, které by vyjádřilo jasný odpor k politice, jež vede k zastrašování a k persekuci lidí na základě jejich etnicity či náboženského vyznání. Že nezaznamenáváme z těchto stran žádné oficiální prohlášení, které by se zaměřilo na zklidnění situace, a nevedlo k eskalaci v podobě občanské války.

Vývoj situace na Ukrajině je nebezpečný i z dalšího důvodu. Tím je soupeření jaderných velmocí s tím, že ve hře je, kdo ovládne geopoliticky strategické oblasti. Nebezpečnost této situace si uvědomujeme právě v době 100. výročí vypuknutí První světové války. Desítky milionů mrtvých z této války a následně ze Druhé světové války, která byla jen pokračováním té první, jsou mementem a varováním. Dnešní světová situace je totiž až nápadně podobná té před 100 lety. Skutečným motivem k vypuknutí první světové války bylo soupeření o kolonie. O ty se svým způsobem hraje i nyní, neboť i dnes jsou zapotřebí země, kde jsou k dispozici ložiska nerostného bohatství, a které mohou sloužit jako odbytiště levného nekvalitního zboží. Navíc jsou ve hře zájmy nadnárodních korporací. Jenže válka není hra. Třetí světová válka by byla pro lidstvo i válkou poslední, protože by to byla válka jaderná.

Míru nelze dosáhnout vojenským řešením, jak to navrhuje nově zvolený prezident Ukrajiny, Petro Porošenko. Násilí povede jen k dalšímu násilí. Jedno bezpráví vyvolá bezpráví další. Útoky vládních vojsk povedou k odvetám, většímu rozhořčení lidí, většímu krveprolití, ke snížení šancí na mírové řešení. Spustí se tak spirála nenávisti bez racionálního řešení.