Na internetu jsem narazil na článek Tomáše Doležala, nazvaný Kosovský prezident Thaci hrozí EU referendem o sjednocení s Albánií (k přečtení ZDE). Je dobře, že se o Kosovu zase píše. Jako člověk, který se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá, mohu k některým dílčím tématům zmíněným v článku formulovat několik poznámek. Je třeba ale podotknout, že obecně můžeme o věcech spíše spekulovat, či mohu vyjádřit jen svůj subjektivní pocit.
Kosovo je Srbsko?
Tomáš Doležal svůj článek začíná popisem současné státoprávní situace, kdy v Evropě jsou země, které stát Kosovo, vzniknuvší na srbském území Kosova a Metochie a existující „v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244“ se všemi z toho plynoucími důsledky, uznávají, a jiné zase neuznávají. K tomu dodávám, že Srbsko dnes toto území pod kontrolou nemá a bez pomoci z vnějšku ani mít nebude. Kontrolu si lze čistě teoreticky získat jednak silovou a bezpečnostní a jednak národnostní, spojenou v tomto případě se znovuosídlením Kosova Srby. Jak obtížné je osídlování území, ukazuje izraelsko-palestinský konflikt, kde osídlování naráží na spoustu problémů, probíhá pomalu a stojí spoustu energie a sil i při naprosté silové bezpečnostní převaze. Národnostní složení se v neprospěch (dnes) srbské menšiny na území Kosova a Metochie měnilo desítky let. Srbové tam postupně ztráceli většinu od počátku II. světové války. Docházelo k tomu jak „přirozeně“, tak i pomocí sociálního inženýrství vládců bývalé Jugoslávie, předobrazu dnešní Evropské unie na Balkáně. Pokud někdy náprava přijde, bude trvat také desítky let. Dnes Srbsko těžko může počítat s podporou velmocí, které mělo Československo v otázce českého pohraničí a německé menšiny (lokální většiny), spolupracující s Hitlerem.
Spektakulární razie
Tomáš Doležal ve svém textu zmiňuje a komentuje policejní razii, k níž došlo 28. května, kdy speciální jednotky kosovské policie zatkly třináct Srbů na severu země, který je zčásti i pod kontrolou Bělehradu. K tomu podotýkám, že můžeme jen spekulovat, proč k ní došlo. To, že se v rámci organizovaného zločinu mohou spojit i příslušníci etnik jinak se v oblibě zrovna nemající, je nepochybné a možná dokonce pravděpodobné. Otázkou je, proč se razie vůbec konala – s takovou pompou a takovým způsobem. Musím připomenout, že použití nepřiměřené síly kritizovaly i instituce jinak jdoucí „vládě“ v Kosovu „na ruku“. Celkově ve mně razie a reakce na ni vyvolává pocit divadla určeného na obou stranách pro domácí opozici a kritiky. Obě strany chtěly ukázat pevnou ruku a také přilákat pozornost mezinárodního společenství.
Velká Albánie?
Tomáš Doležal dále píše: „Thaçi v rozhovoru pro televizi Dukagjini dále prohlásil, že otálení EU s integrací Kosova ukazuje, že nadešel čas vážně přemýšlet o institucionálních krocích vedoucích k národnímu sjednocení Albánců.“ K tomu si v současné době troufám podotknout, že téma Velké Albánie není příliš aktuální. Situace na území Kosova a Metochie je totiž tak neutěšená, že i obyvatelstvo Albánie si uvědomuje, že spojení s tímto teritoriem by pro ně bylo krokem zpět, navíc „Velká Albánie“ je i proti zájmům Evropské unie, která preferuje spíše slabší a menší země. EU počítá s integrací celé oblasti a nemá zájem na potenciálním posílení žádného národního státu. Chce totiž spíše nabídnout slabým státům svoji „supervizi“ jako řešení problému, s kterým si místní neporadí. V zásadě lze říci, že pro EU je výhodné uchovávat národnostní konflikty na určité úrovni, a to tak, aby se její řešení jevilo jako samospásné a při vzniklé hrůze akceptovatelné pro všechny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
