Zbyněk Fiala: Ani oblečená, ani nahá

19. 6. 2017 7:32

Sociální demokraté procitli a začali se rozhlížet po levicové programové nabídce. Jenže stará strašidla tam najdeme také.

Zbyněk Fiala: Ani oblečená, ani nahá
Foto: ReproFoto: TV Prima
Popisek: Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) v pořadu Partie.

Nový volební lídr ČSSD Luboš Zaorálek, který je přecejen sečtělejší než jeho kolegové, zkusil něco vymyslet během pár chvil, které se mu uvolnily od čtvrtka, kdy dostal ten strategický úkol. Na sobotní konferenci ČSSD, která se sešla ke schválení volebního programu, měl vystoupit jako „český Corbyn“ a zvrátit strmý propad preferencí. Měl to zvládnout takříkajíc z voleje, bez přípravy, prostě obrat, nůžky a nechytatelná trefa do vinglu. Ve čtvrtek funkce, v sobotu gól.

Sáhl tedy po nářadí britského vzoru. Corbyn dokázal oslovit mladou generaci připomínkou levicových tradic, které střední generace namyšleně opustila. Zaorálek zalovil v české historii a vytáhl překvapivou připomínku roku 1968, nikoliv jako strašáka s tanky, ale jako období obrovského vzepětí národa, které tankům předcházelo a ještě je nějaký čas přežilo. Z jeho úst zazněla slova jako „étos“ a „sebevědomí“, nebo „politický čin“, to zas v souvislosti s TGM. Největší pecka byla – „žijeme v převratné době“. Ale vzletná slova nakonec vyzněla zase jen jako slova. Slova, slova, slova.

Chcete někoho jiného? To nejdůležitější Zaorálek poznamenal těsně předtím, než měla konference hlasovat o jeho novém pověření: „Hledáte někoho mladšího a čerstvějšího? Nikoho v sále nevidím…“

V tom je podstata věci. Předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi se podařilo zabránit, aby do strany nevlez někdo mladší nebo čerstvější a nenarušil pořadí čekatelů na funkci. V takovém prostředí je pochopitelně o myšlenky nouze. Ale i kdyby tam nějaké byly, není až tak důležité, co kdo řekne. Jsou schopni něco z vysloveného uskutečnit? A pokud se do toho opravdu pustí, jak dlouho u toho vydrží, než dají přednost nějaké zákulisní atrakci? Kde jsou staré sliby nápravy církevních restitucí? Teď už nejsou ani oprášeny. To zákon o sociálním bydlení nebo o snižování závislosti na fosilních palivech je mezi programovými sliby znovu, teď už prý doopravdy.

Z čerstvě zveřejněného volebního programem ČSSD cítíme určité prozření, co by měla dělat moderní levice, aby zůstala levicí. Nepředstavují to jen sliby vyšších výdělků, lepších penzí a vstup do galerií zadarmo, ale také třeba návrat privatizované vody do vlastnictví obcí, krajů a státu.

Ale stará strašidla tam jsou také jako dostavba jaderných elektráren. Energetická bezpečnost opravdu závisí na nových velkých centrálních zdrojích? A kolik to má stát? Kdo to zaplatí? „Budeme garantovat zajištění spolehlivých dodávek energie za přijatelné ceny,“ píše se v programu. Výraz „garantovat“ však může vyznít ve smyslu „diktovat“. Jaderná elektrárna dostane státní záruku v podobě zaručené výkupní ceny (contract for difference), aby se ten zoufale ztrátový podnik nějak pokryl, a zákazník to holt zaplatí. Výsledek najdeme na soutoku toho, co zákazník vydrží („přijatelné“) a co se doplní ze státního rozpočtu („garantovat“), jak se to dnes dělá v případě velkého solárního tunelu. Skutečnost, že pětina elektřiny se vyváží, program neřeší. Velcí kluci zas dosáhli svého.

Podobně je to se zvyšováním výdajů na obranu. Všude po chodnících potkávám uplakané lidi, kteří jsou zoufalí z toho, že nedáváme 2 procenta HDP na NATO. Jaký je vztah HDP k rozpočtu? V letošním roce jsou rozpočtové příjmy plánovány na 1,25 bilionu korun, zatímco HDP bude asi 5 bilionů. HDP je tedy čtyřikrát větší než příjmy státního rozpočtu. Dvě procenta HDP se pak rovnají 8 procentům státních rozpočtových příjmů. Opravdu chceme, aby každou dvanáctou korunu, kterou stát vybere, dal na obranu? ČSSD se k tomu výhledově hlásí, byť bezprostředním cílem je vydat na obranu jen asi každou 18. vybranou korunu (1,4 procenta HDP, to je 5,6 procenta rozpočtu).

Že by tedy byla ČSSD oblečena do nějakého zvláště přitažlivého levicového šatu, to není. Je proto nahá? To taky ne.

Začnu u té obrany. Válka není, ale bojíme se migrace a teroru. Podporujeme proto vytváření Evropské pohraniční a pobřežní stráže nebo spolupráce policie, armády a zpravodajských služeb na evropské úrovni. To jsou silové nástroje. Ale pak tam s potěšením najdu následující záměr: „Budeme podporovat vytváření systému preventivních opatření k zastavení nelegální migrace, především cílené a podmíněné poskytování humanitární a rozvojové pomoci do afrických a asijských zemí, odkud lidé nejčastěji přicházejí.“ Tak je to správně.

Podobně v oblasti domácí bezpečnosti: „Pro naši bezpečnost je důležité, abychom uměli účinně řešit situace sociálního vyloučení, ať už jde o jednotlivce, nebo celé lokality. Sociální vyloučení totiž znamená napětí, špatné sousedské vztahy a bezvýchodné situace. Nejlepším řešením je prevence, programy cílené pomoci – především zákony a systém, který nebude lidi zbytečně vyhánět na okraj společnosti. Proto chceme změnit systém exekucí a zjednodušit možnost oddlužení.“

Proti siláckým řečem Milana Chovance, který by každého ozbrojoval, je tu opačná úvaha nad slabinami toho, že jsme si příliš zvykli na desetitisíce bezdomovců. Nebo paragrafy, které v ruce odborníka fungují jako vysavač na cizí majetek a zmizík na občanská práva. Chovanec je teď v roli předsedy ČSSD, ale volebním lídrem je tvůrce programu Zaorálek. Strana proto oblečená není, ale úplně nahá taky ne. Kdyby ty výdaje na obranu bránily i před nestabilizující bídou, nejsem proti. Něco ovšem spolkne záměr „modernizace ozbrojených sil, aby“ (…) „uměly reagovat na“ (…) „informační působení nepřátelských mocností“. Úředně stanovení znalci vám sdělí, co si máte myslet. To si Chovanec uhájil…

Celkem logicky teď bude následovat úvaha, čím to uživit. úvod do programu celkem věcně konstatuje, že nastal čas přiblížit se životní úrovni Západu, nemůžeme být jen levnou montovnou. Sdílím v programu nevyřčený, leč opakovaně zapracovaný názor, že velké společnosti se o sebe postarají samy, není třeba se jim podbízet. Mysleme spíš na to, jak je efektivně obrat a lépe platit lidem. Program staví na tom, že vláda může mzdy podnikatelské sféry ovlivnit jen stanovením minimální mzdy, ta ať tedy zrychlí růst. Státní podnikatelskou podporu by měly dostat především malé a střední firmy, u kterých je větší pravděpodobnost, že budou české. Nebo – to je novinka – firmy, které slíbí slušné mzdy a k tomu reinvestice v Česku do nových technologií.

Program opisuje ze Slovenska (železnice pro děti, studenty a seniory zdarma) i z Německa (státní investiční banka, velký průmyslově-výzkumný institut po vzoru Fraunhofera). Další státní finanční instituce, Českomoravská záruční a rozvojová banka by se měla ujmout zprostředkování evropských peněz, které v budoucnu budou mít formu „finančních nástrojů“, neboli zvýhodněných půjček a záruk. Z Francie – pokud se nemýlím – je opsáno „rozpočtově neutrální sblížení administrativního a daňového zatížení malých družstev a podniků s OSVČ“. Řeč není o pojistném, to je ponecháno stranou, ale o daních. Naznačuje to možnost rozšíření odečtu uznatelných nákladů nějakým jednoduchým procentem. Najdeme tu i návrat myšlenky sociálního družstva, která je trochu posunuta ve smyslu, že nemusí jít jen o charitu, ale obecně příležitost pro ty, pro koho není zisk vším. To je levicová myšlenka.

Z dosavadního chování ČSSD to nevyplývalo, ale program vychází z toho, že levice je ze své podstaty také zelená a solidaritou pokrývá i péči o životní prostředí. Za nesmírně důležitý dále považuji slib zásadního zlevnění zájmových a sportovních aktivit ve škole a budování sportovišť při školách, stejně jako podpory rozvoje zručnosti žáků základních škol. Za mých dětských let bylo školní sportování samozřejmostí, stejně jako práce na školních pozemcích nebo školní dílny. Fanatická inkvizice, která z našich hlav vyháněla sebemenší pomyšlení na to, že něco ze socialismu může fungovat, konečně začíná tahat za kratší konec provázku.

Volební program ČSSD je aktem zoufalství nad přehlídkou zmařených příležitostí a vyhlídkou pádu do politického zapomnění. Ale tohle byl Corbynův program také, jen smrtelná hrůza jeho pravičáckých kolegů připustila návrat dávno odkopnutých myšlenek autentické levice. Ovšem nápodoba Corbyna nespočívá v pitvání jeho programu. Nemělo by zapadnout, že Corbyn během pár měsíců rozšířil členskou základnu Labour party o statisíce členů. Zatímco v květnu 2015 měla strana 200 tisíc členů, o rok později jich bylo hodně přes půl milionu.

Pro případ, že by někdo chtěl u nás opravdu něco změnit, připomínám, že Británie má šestkrát víc obyvatel než Česko, takže v přepočtu na česká čísla to je vzestup členské základny z 33 tisíc na 80 – 90 tisíc. To menší číslo jsme měli za Paroubka také, ale od té doby šlo členstvo jen dolů, a teď jsme někde na polovině…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Ivo Fencl: „Byla to facka. Ale výchovná“

21:33 Ivo Fencl: „Byla to facka. Ale výchovná“

Steklačovy Lapálie v původní verzi.