Zbyněk Fiala: Brexit bude tvrdý

Brexit bude nejspíš dominovat evropským událostem roku 2017, přestože seznam toho, co nás čeká, je nabitý a dlouhý. Do funkce nastupuje obtížně čitelný americký prezident Donald Trump, který by mohl přinést strategický obrat od představy hegemonistické síly, diktující ostatnímu světu, k problémům domácího obyvatelstva a obnovy reálné ekonomiky na vlastním území. Trump zároveň nastupuje ve chvíli, kdy v Americe končí dlouhé období deflace a nízkých úrokových sazeb. Do Evropy by se tento inflační impulz přelil, kdyby zároveň končilo i období extrémně nízké ceny ropy.

Okolní svět se zdánlivě zklidňuje. Doznívají války na Blízkém východě, ale proud migrantů nemusí zeslabit, pokud se ukáže, že jejich hlavní příčinou jsou klimatické změny, za kterými kráčí sucho, hlad a rozšiřování neobyvatelného území. Boj s klimatem je těžký a konfliktní, a tak někteří politici dají přednost řečem o bezpečnosti. A těch si užijeme, po americkém supervolebním roku přichází ten evropský. Čekají nás parlamentní volby v Německu, Francii (tam i prezidentské), Nizozemí, Norsku, taky v Česku, Maďarsku či Srbsku, a možná předčasně v Itálii, Řecku a třeba i v Británii.

Vedle bezpečnosti a uprchlíků tak zazní ještě téma přežití EU. Tón této debaty nastaví Brexit. Kdyby se naplnily iluze z britského referenda, že z EU lze snadno vyrazit výhody na úkor ostatních, ovlivní to poměr sil v klíčových členských zemích a vynese to k moci protievropskou opozici, varují autoři zprávy Britain and Europe´s Future, kterou vydal Institut der deutschen Wirschaft (IW) v Kolíně nad Rýnem. Stáhnout se dá z otevřené a sdílené databáze evropských studií thewonk.eu. (ZDE)

Zpráva považuje za zničující, kdyby se Británii povolilo „vyzobávání rozinek“, to znamená, že by si z evropských vazeb ponechala to, co se jí líbí, bez ohledu na to, že tím poruší základní unijní principy. Doporučuje proto tvrdý přístup EU, takový, který obětuje krátkodobé ekonomické zájmy dlouhodobému strategickému cíli. Tuto zprávu nejspíše četla i německá kancléřka Angela Merkelová, protože se vyjadřuje v podobném duchu.

Brexit si ostatně může vynutit nějaké další předčasné volby a referenda. Skotsko a Severní Irsko z EU nechtějí. Dolní sněmovna podpořila Brexit velkou většinou, ale žádá od premiérky Mayové plán postupu. Ta ho však nechce detailně zveřejnit, protože jej a) nemá a b) nemá ani na co reagovat, protože Brusel odmítá zveřejnit svoji pozici dříve, než Británie formálně požádá o vystoupení podle článku 50 evropských smluv. A k tomu lze přidat c) nevíme, kdo je Brusel, protože vedle Evropské rady a Evropské komise se do toho začal montovat i Evropský parlament, byť bez pravomocí.

Britská premiérka Theresa Mayová nicméně už slíbila, že článek 50 použije v březnu 2017, tedy ještě před evropskou volební sezónou. A základy toho, co chce vyjednat, přednesla na říjnové konferenci Konzervativní strany. Klíčovým cílem je omezení migrace. Ale není to stejné téma jako u nás, kde stále vraštíme čelo na přílivem uprchlíků z Asie a Afriky. Britové se bojí nás. Zahrnují nás do souhrnného označení „polský instalatér“. Bojí se přílivu relativně kvalifikovaných lidí z nových členských zemí, kteří jsou schopni Britům sebrat pracovní místa.

Jednat se bude hlavně o jednotném trhu, migraci a příspěvcích do Bruselu

Toto téma kralovalo i britskému referendu o Brexitu. Jeho zástupci tvrdili, že lze zachovat přístup na jednotný evropský trh, ale přitom se zbavit povinnosti ctít volný pohyb osob na tomto trhu, stejně jako příspěvků do unijní pokladny. Německá studie však doporučuje všechny tyto požadavky odmítnout i za tu cenu, že by Británie nedokázala uzavřít žádnou náhradní smlouvu se zbytkem EU a musela by postupovat jen v rámci pravidel Světové obchodní organizace WTO. Znamenalo by to, že bude zatížena cly a nutností vyjednávat přístup pro své zboží s každým členským státem EU zvlášť. Přitom ani to WTO není samozřejmost, zatím je Británie členem jen nepřímo, prostřednictvím kolektivního členství EU.

Německá studie doporučuje vyhodnotit nejvhodnější přístup podle teorie her. Cílem je najít řešení, kterému se říká Nashovo ekvilibrium, kdy je vybraná varianta pro oba účastníky lepší. Samozřejmě z toho, co je k dispozici. Británie EU opouští, proto je její výběr omezen. Jednat se bude hlavně o jednotném trhu, migraci a příspěvcích do Bruselu. Londýn se musí rozloučit s představou, nabízenou zastánci Brexitu v referendu, že to první lze zachovat, a to druhé a třetí odkopnout. To je ono “vyzobávání rozinek“. Kdyby však tvrdý přístup Bruselu narazil na tvrdý přístup Londýna, skončí to onou variantou „jen WTO“.

Může se však stát, že Londýn tvrdému přístupu Bruselu ustoupí a vznikne varianta „Norsko“. To má přístup na jednotný unijní trh, uznává volný pohyb osob a platí příspěvky Bruselu. Dodržuje také unijní předpisy a podřizuje se unijní justici, jen nemá na tvorbu předpisů žádný vliv. Varianta „Norsko“ je tedy pravým opakem toho, co se britským občanům před referendem slibovalo. Měkký přístup Británie i EU by mohl tuto variantu vylepšit na „Norsko+“, tedy evropské ústupky ve věci jistého omezení pohybu osob a dílčího přístupu k politickému rozhodování v EU.

Pokud by se zmíněné čtyři varianty posuzovaly jen z hlediska krátkodobých ekonomických dopadů, je konflikt tvrdého přístupu Británie a EU, jehož výsledkem by bylo „jen WTO“, pro obě strany špatný, ale britskou ekonomiku nebezpečnější. Británie ztratí přístup na 27 trhů, zatímco EU jen na jeden. Poklesne také její význam ve světě, takže se jí budou obtížněji vyjednávat smlouvy se vzdálenějšími zeměmi. Vznikne nepředvídatelné ekonomické prostředí, které je mnohem nebezpečnější než pracovní konkurence nových členských zemí.

Z dlouhodobého hlediska je pro EU nejnebezpečnější připustit „vyzobávání rozinek“. O něco méně nebezpečné je pak „Norsko+“, protože obojí může posílit protievropskou opozici natolik, že se EU nakonec rozpadne. Tvrdé vyjednávání EU, které by narazilo na tvrdý postoj Londýna („jen WTO“) sice znamená zmíněnou ztrátu jednoho trhu, ale to stojí za zachování EU a prostor pro rychlejší reformní postup, do kterého Londýn s oblibou házel vidle. Tvrdý postoj Bruselu a smířlivější postoj Londýna (k variantě „Norsko“) je pro Británii mírnou ztrátou, ale pro EU je neutrální. Jednotný trh a čtyři svobody jsou zachovány, příspěvky do Bruselu také.

Pro Brusel i Londýn je lepší, pokud Británie vyjedná „Norsko“, než aby to skončilo „jen WTO“. To je tedy jedno Nashovo ekvilibrium. Jsou vlastně hned dvě, protože je to pro obě strany výhodnější z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, i když to pro Británii vedle stability znamená i nezbytnost pasivně sledovat vývoj evropského práva a držet s ním krok. Znamená to ale popření všeho, s čím šli do vítězného referenda obhájci Brexitu. Taková bývá cena nepodložených slibů.

Jen ekonomický pohled je samozřejmě příliš jednostranný. Zpráva vypočítává také politické vliv, které mohou do tohoto vyjednávacího procesu vstoupit, protože i uvnitř EU najdeme protichůdné názorové proudy, takže se to možná ještě zamotá.

Podle německý autorů jde zejména o

· konflikt mezi zastánci volného trhu, kam spolu s Británií patří Nizozemí, Irsko a severské země, a intervencionisty, zejména Francií a jižním křídlem EU

· konflikt mezi zájmy starých a nových členských zemí. Staré členské země by uvítaly snížení plateb a ochranu pracovního trhu, nové trvají na nerušeném pohybu osob v EU a pokračování v politice soudržnosti

· konfliktní pohled zemní eurozóny a zemí bez společné měny – eurozóna se může rozhodnout pro vlastní rychlejší integraci

· v Británii naráží Brexit na odpor Skotska a Severního Irska, a tak se nabízí představa grónského řešení, byť v opačném gardu, protože Grónsko odešlo z EU, ale zůstalo součástí Dánska

· hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou může být znovu zneprůchodněna, což je nebezpečné, situace se tam uklidnila až po jejím otevření

· převaha stoupenců Brexitu v samotné Británii není velká, což může být důležité ve chvíli, kdy nevýhody tohoto kroku vyjdou zřetelněji najevo

· a nejvýhodnější varianta „Norsko“ je jen výsledkem zmíněné studie a například by s ní muselo souhlasit i Norsko a další členové Evropského sdružení volného trhu EFTA, kteří však nesedí u jednacího stolu o Brexitu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele