Den předtím, než půjdeme v Česku k urnám, proběhne důležitá vrcholná schůzka Evropské unie, na které se má rozhodnout, zda lze začít vyjednávat novou obchodní dohodu s Velkou Británií. Onoho 19. října však nepůjde o to, zda jsou evropští vůdcové této věci nakloněni. Pro jednání EU o Brexitu existuje závazný postup, který byl přijat rovněž na této úrovni, a byl pak potvrzen i Evropským parlamentem. Obsahuje jej směrnice, podle které tým hlavního vyjednavače Evropské komise Michel Barnier rozdělí jednání do dvou kroků.
První krok se týká starých závazků, a teprve po dosažení dostatečně velkého pokroku ve věcech rozvodu lze pak vyslovit souhlas se zahájením jednání o podmínkách nových vztahů. Důležité je zejména jednání o dostatečně dlouhém, minimálně několikaletém přechodného období. Vlastně o tom, že pár let zůstane prakticky vše po staru, jen by se tomu říkalo jinak.
Z pohledu vyjednavačů EU byly zároveň vytyčeny červené linie, přes které nejede vlak. Podle zmíněné směrnice nelze začít jednat o nové obchodní dohodě dřív, dokud nebude zřejmé, jak vyřešit problém otevřené irské hranice, aby byla zároveň vnější hranicí EU, dále jak zajistit práva občanů EU v Británii, a hlavně - kolik budou činit britské náklady rozvodu.
Žádná věcná jednání o uvedeném prvním kroku zatím prakticky neproběhla. Británie sice předložila stoh nejrůznějších návrhů, ale ty se soustřeďují především na to, co ještě není, tedy na podmínky příští spolupráce. S červenými liniemi si však zatím britští vyjednavači moc neporadili. Svědčí o tom i nový pokus ministra zahraničních věcí Borise Johnsona prodat mnohokrát vyvrácené tvrzení, že Británie po odchodu z EU ušetří 350 milionů liber týdně, které může přesunout třeba na účty veřejného zdravotnictví NHS.
Johnson vložil svá tvrzení do obsáhlé eseje (4000 slov) v listě Telegraph v rámci podrobného plánu Brexitu. Slabinbou plánu je však to, že jde o účet bez hostinského. Nekonzultoval jej s premiérkou Theresou Mayovou či úřadem vlády. Spíš demonstroval zájem ujmout se v jednáních s Bruselem iniciativy a zatlačit na zbytky tábora „remainers“ (chtěli by v EU zůstat) mezi konzervativci.
Žádný z kolegů ve vládě však Johnsona nepodpořil. Všichni vědí, že to s těmi penězi bude opačně, Británie bude naopak platit. Může to stát až 100 miliard liber, aby se uhradily závazky unijního rozpočtu či dlouhodobé výdaje, jako třeba penze zaměstnanců bruselské centrály, které byly schváleny s britskou účastí. Šéf britských statistiků David Norgrove označil Johnsonova čísla za „jasné zneužití oficiálních statistik“. Zazněly výzvy k Johnsonovu odstoupení, nebo aspoň k přesednutí „na zadní sedadlo“ evropského týmu.
Také premiérka Mayová má údajně plán. Chce jej vysvětlit při trochu nezvyklé příležitosti, během krátké páteční zastávky v italské Florencii, po návratu z cesty do Kanady a na Valné shromáždění OSN (kde chce Johnsona, kterého veze sebou, uvést k pořádku). Určitě zachytila varování ministra financí George Osborna, že Johnson sepsal svůj článek hlavně proto, aby premiérce na poslední chvíli zabránil v její předpokládané ochotě přistoupit na kompromis v nákladech rozvodu.
Co premiérka ve Florencii řekne, nevíme, ale evropští vyjednavači mají pocit, že britské veřejnosti se podstata problému zatajuje. Nabízejí se jí pohádky, jako je ta Johnsonova. Stejné, jaké kolovaly před referendem. Před lidovým hlasováním aktivní zastánci Brexitu ve skutečnosti nevěděli, co chtějí po referendu udělat. Teď může Británie ve stejném bezvědomí spadnout z útesu, až jednání za rok bezvýsledně doběhnou, členství v jednotném trhu skončí, a nebude jej čím nahradit.
Jedním z partnerů jednání o Brexitu je Evropský parlament, byť je v zásadě pasivní, jen schvaluje výsledky. Přesto tam klíčí iniciativa, že by se mělo něco udělat, aby v Evropě nevznikla nevyčíslitelná škoda takříkajíc z nedostatku odborné péče. Vnitropolitická debata v Británii by měla být uzavřena 3. října na výroční konferenci Konzervativní strany. Ta je pro Mayovou ještě důležitější příležitostí oslovit voliče než projev ve Florencii. Jenže pak už zbydou jen týdny do říjnového summitu EU, který má rozhodnout o pokroku v jednání.
Hlavní koordinátor Evropského parlamentu pro Brexit, kterým je bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt, proto chce ještě předtím svolat jednání europoslanců. Návrh rezoluce poukazuje na mizivý pokrok v řešení klíčových problémů – tedy pokud jde o ona práva občanů EU v Británii a britských občanů v EU, irskou hranici a finanční vyrovnání.
Irská hranice nemůže zůstat úplně otevřená, jak Britové navrhují, protože až Severní Irsko přestane být součástí jednotného trhu, bude nutná kontrola zboží. Také nabídka, že občané EU budou mít v Británii stejná práva jako Britové, jinými slovy sděluje, že budou podléhat jen britskému soudnictví. Jenže vrcholnou právní ochranou občanů EU je Evropský soudní dvůr, a není důvod se jí vzdávat. Klíčovým problémem jsou však náklady rozvodu. Británie zkoušela tyto požadavky ignorovat, ale postupně padá iluze, že může jednat z pozice síly, protože „EU nás potřebuje víc než my je“. Jednání Evropského parlamentu, chystané na 2. října, by tedy mělo soustředit pozornost na riziko, že druhá fáze rozhovorů nemusí být odstartována.
Čas přitom letí a je těžko pochopitelné, co všechno má Británie v příštím roce zvládnout. I kdyby na obchodní dohodu došlo, EU není jediný partner. Vláda se musí zabývat i tím, co bylo kdysi dohodnuto za Británii jménem EU. Spojené království bude muset přejednat 759 smluv se 168 zeměmi, zjistil Paul McLean, mladý redaktor Financial Times, než odjel na dovolenou na Srí Lanku a stal se bohužel obětí krokodýla.
Tragické je obojí, smrt nadějného novináře i představa, do čeho se jeho vlast bezhlavě žene.
Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
