Premiérka Therese Mayová dlouho vypadala jako legendární rytíř od kamenného stolu krále Artuše, nebo spíš ten, jak jej parodovali neméně legendární komici z Monty Python. Byla připravena sklapnout hledí a vyrazit na zteč, která nedopadne dobře. Odmítala jakékoliv odklady, aby získala čas pro ještě důkladnější masáž vládních poslanců, a byla připravena v úterý podstoupit klíčové hlasování Dolní sněmovny o návrhu britského odchodu z EU, jak jej vyjednala v Bruselu. Ostatně ve čtvrtek čeká na její zprávu vrcholná schůzka EU27, aby po uzavření rozvodové etapy mohla zahájit jednání o budoucích vztazích s Británií.
Jenže v pondělí v poledne přinesl list Guardian zprávu, že nějaký odklad hlasování tu přece jen bude. Krátce poté zprávu potvrdil britský vládní mluvčí. Je otázka, co tím chce získat. Každým dnem přibývá těch, komu se návrh z nějakého důvodu nelíbí. Koaliční severoirské unionisty DUP děsí slib, přes který v Bruselu nejede vlak, že nesmí být nějaká fyzická hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Zajišťuje to režim („dočasná pojistka") nadiktovaný Bruselem, který nesmí Británie jednostranně opustit, ale musí vyčkat, jestli její návrh trvalého řešení druhá strana odsouhlasí. Severoirští protestanti se bojí, že se provincie, která fakticky zůstane na jednotném trhu EU jako sousední Irská republika, nakonec s republikou spojí. Severní Irsko by tak bylo cenou, kterou Británie zaplatí za Brexit.
Euroskeptikům vadí, že vládní návrh předpokládá celní unii s EU, ale pak by zůstalo příliš mnoho věcí v jurisdikci Evropského soudního dvora. V jejich očích je Brexit málo brexitový. Křídlo Konzervativní strany, které by raději v EU zůstalo, zase vnímá vládní návrh jako příliš extrémistický. Probouzejí se i Labouristé, kteří byli dlouho ochromeni faktem, že některé jejich volební obvody hlasovaly pro Brexit, a jiné zase proti. Teď se však otevírá příležitost převzít vládu, pokud Mayová klíčové hlasování ztratí. K tomu jí samozřejmě rádi pomůžou.
Jaké jsou alternativy? Premiérka tvrdí, že nic jiného se Bruselu vyjednat nedá. Kdo to nechce, přeje si „pád z útesu". Jenže tohle už se tak snadno tvrdit nedá, protože sněmovna si prosadila přes odpor vlády usnesení, že „pád z útesu" (Brexit bez dohody s EU) nechce. Pokud by tedy plán Mayové neprošel, je to sněmovna, kdo se ujímá iniciativy. Jaké má možnosti? Sílí tlak na druhé referendum. Nyní je posílen tím, že by nebylo zbytečné. Evropský soudní dvůr potvrdil, že Brexit lze zase jednostranně zrušit a není k tomu potřeba vyjednat souhlas zbylých členů EU. „Členský stát nesmí být nucen opustit Evropskou unii proti své vůli," píše se v rozhodnutí, které bylo zveřejněno v pondělí ráno. (ZDE)
Poměry ve společnosti se také změnily. Kdyby k tomu bylo potřeba nové referendum, setrvání v EU může projít. Nejspíš by se to neobešlo bez nových voleb, protože opakovaně poražená vláda už nebude mít žádnou autoritu. Jako možného vítěze předčasných voleb mnozí tipují předsedu Labouristické strany Jeremyho Corbyna, ale ten se dlouho novému referendu bránil. Tady se zřejmě situace ujasní až v debatě před rozhodujícím hlasováním.
Tímto hlasováním vyvrcholí dvoudenní debata, dojde na ně tedy v úterý v 7 hodin večer. Pokud se to neprotáhne. Ale ono není co protahovat. Už v minulém týdnu sněmovna třikrát vládu přehlasovala, dokonce i s usnesením, kterým jí vytýká pohrdání parlamentem. Povzbudivé nebyly ani zprávy z Norska, jehož modelové vztahy s EU v rámci Evropského hospodářského prostoru EEA by chtěli někteří brexitýři napodobit. Není totiž jisté, zda by EEA potížistu Británii mezi sebe vzala. Také tam se pro členství kladou podmínky, a pak se ještě hlasuje.
Bouří se i podnikatelé, kteří jsou Brexitem čím dál víc zděšeni. Ukazuje se, že údajné výhody Brexitu pro podnikání jsou zcela pofiderní. V pondělí byla zveřejněna zpráva hospodářského výboru britské Dolní sněmovny, podle které se nenašla jediná firma potravinářského, farmaceutického nebo automobilového průmyslu dávající přednost vládnímu návrhu na odchod z EU před tím, co funguje dnes. Zpráva vychází z průzkumu, který probíhal několik týdnů mezi podnikateli. Nicméně mnohé z dotázaných firem by přesto podpořily plán, který v Bruselu vyjednala premiérka Theresa Mayová, protože spořádaný odchod mají za lepší alternativu, než jsou „katastrofální důsledky" odchodu bez dohody. (ZDE)
Mezi komentátory a nejrůznějšími poradci, kteří tu a tam vyjdou ze zákulisí, se probírají i nejrůznější fantasmagorické úvahy. Podle jedné z nich by premiérku porážka naopak posílila, protože pak může na čtvrteční vrcholné schůzce s unijními partnery v Bruselu tvrdit, že potřebuje větší prostor, více ústupků EU, aby mohla návrh prosadit. Nejvíc by jí pomohlo, kdyby byla „pojistka" pro Severní Irsko nějak časově omezená nebo pod plnou kontrolou Londýna. Ale evropský vyjednavač Michel Barnier se zatím tvářil velice tvrdě. Čeká na to, až se v Londýně dohodnou. Buď dohodu přijmou, pak fajn, nebo ji nepřijmou a 29. března končíme bez dohody.
Premiérka Mayová podle amerického listu Politico telefonicky jednala s irským premiérem Leo Varadkarem i s prezidentem Evropské rady Donaldem Tuskem, když zoufale hledala škvírku, jak pozici severoirské „pojistky" vylepšit. Prý by potřebovala alespoň pár slov navíc do průvodního politického prohlášení, které doprovází rozvodovou dohodu. Možná nakonec zkusí i nějaké to protahování a zdržení.
Ale jak jí to pomůže? Podle internetového zdroje BuzzFeed už vyjádřilo veřejné výhrady proti dohodě 110 poslanců konzervativní strany. Nicméně dosud největší vzpoura uvnitř vládní strany byla roku 2003, když se proti rozhodnutí vlády Tonyho Blaira jít do války v Iráku postavilo 139 poslanců z jeho vlastních lavic. Tenkrát však neotočili většinu, teď nejspíš ano.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
