ČEZ tu za dvacet let nebude, tvrdí český vědec Jan Procházka. Bude tu spousta samostatných výrobců, jednotlivců i drobných uskupení. Výroba elektřiny se zásadně změní a obrovskou roli v tom hrají baterie. Například Procházkova revoluční lithiová baterie HE3DA, která se dokáže sama nabíjet, například ze solárních panelů, a vybíjet, například po dosažení plné kapacity, bez hlídání řídícím systémem.
S praktickým příkladem decentrální energetiky přijel nedávno do Prahy starosta bavorské obce Ursensollen. Mají tam větrný park, bioplynovou stanicí, malou vodní elektrárnou a fotovoltaiku na střechách. Mohou napájet i dvě obecní nabíječky pro elektrická auta. A napjatě tam čekají, až jim zákon umožní vytvořit i vlastní rozvodnou síť a budou prodávat elektřinu ve vlastní režii. Jen s teplovodní sítí mají potíž. Uvědomělí občané si staví pasívní domy a žádné teplo nepotřebují.
Podobné cíle si klade iniciativa Komory obnovitelných zdrojů elektřiny. Snaží se dosáhnout toho, aby legislativa usnadnila vlastnickou spoluúčast obcí a lidí z místa při výstavbě větrných elektráren. Když se do toho zapojí místní, nemusí to dopadnout jako s investicemi zbohatlických Pražáků, které narážejí na odpor. Solární a další zdroje by jistě mohly nabízet obecní podíl podle stejného mustru.
To by samozřejmě zvýšilo i poptávku po baterkách, aby byla obec energeticky soběstačná a měla proud, i když nesvítí a nefouká. A pokud se k větrníkům a slunečníkům připojí i nějaká ta obecní nebo družstevní bioplynka nebo kogenerační zdroj, který dělá z biomasy teplo a elektřinu, bude cesta ke stálému zdroji proudu ještě snazší. Nicméně baterky jsou důležité, mohou přenést energetickou soběstačnost i na úroveň jednotlivých domácností.
V Německu si už zřídili Spolkovou asociaci akumulace energie (Bundesverband Energiespeicher). Mezi novináře na pracovní setkání u příležitosti pražské konference Smart Energy Forum přišla její ředitelka komunikace a obchodu Valeska Gottke. Poskytla informace o průběhu německé Energiewende. Uvedla, že v zemi je instalováno asi 41 GW špičkové kapacity solárních elektráren a 52 GW větrných.
Zkusme to srovnat se situací v Česku, kde máme 2 GW solárních a 280 MW větrných elektráren. Vidíme, že v Německu, kde mají 8 krát víc obyvatel a 16 krát vyšší HDP, je nasazena 20 krát větší kapacita fotovoltaiky a 200 krát větší kapacita větrníků. To je do očí bijící nepoměr, který nelze racionálně zdůvodnit jinak, než že se našim velkým energetickým společnostem daří potírat nepříjemnou konkurenci. Například plky o tom, že větrníky jsou neestetické. Jako kdyby stožáry vysokého napětí, kterými je země protkána, estetické byly.
U nás zatím převládá tendence, že jsou to Němci, kdo je vedle. Máme uvěřit, že se prostě zmýlili. Uvidíme, jak dlouho bude trvat, než přijdeme na to, že uvedený rozdíl má spíše charakter zpoždění. Zatím Němci plánují, že do roku 2030 jejich solární zdroje vzrostou o pětinu a již dnes obrovské větrné zdroje dokonce zdvojnásobí. Na konci tohoto období tak chtějí disponovat 150 GW těchto dvou druhů obnovitelných zdrojů.
Uvedené číslo bývá v Česku obvykle ilustrováno poznámkou, že jeden GW je něco jako jeden blok v Temelíně. Ten samozřejmě jede furt, zatímco slunce svítí jen ve dne a jen někdy a vítr taky kolísá. Ale stále je to obrovská kapacita, i když ji vydělíte nějakým menším číslem. Ostatně, české jaderné elektrárny prožily v posledních letech také dlouhé odstávky.
Globální přehled nabízí Mycle Schneider ve své pravidelné zprávě o vývoji jaderné energetiky:
„Roční produkce větrných a solárních elektráren se dostala na 1280 TWh, jaderné elektrárny vyrobily 2476 TWh (tento rozdíl se v posledních letech snižuje cca o 150 TWh ročně). V řadě hospodářsky významných zemí již obnovitelné zdroje (bez započtení vodních elektráren) produkci jaderných elektráren převyšují, konkrétně jde o Brazílii, Mexiko, Čínu, Indii, Japonsko, Německo, Nizozemí, Velkou Británii a Španělsko.
Započítáme-li i vodní elektrárny, činil celosvětový přírůstek instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů v roce 2016 historicky rekordních 161 GW. To znamená 62 procent nových elektrárenských kapacit v globálním měřítku. V zemích Evropské unie šlo dokonce o 86 %, přičemž více než polovina výkonu nových zdrojů připadla na větrné elektrárny.“
Ve světě se nyní dělá vše pro to, aby se dalo více spoléhat na ty obnovitelné zdroje, jejichž produkce kolísá. Abychom prostě nebyli energeticky zaskočeni za bezvětrné noci. A čím dál víc se to děje prostřednictvím baterek - jednou pokryjí nedostatek proudu, podruhé zas odčerpají nadprodukci a uloží ji na potom. Baterek bude potřeba opravdu hodně, nejen pro automobily.
Hlavním hybatelem zájmu o baterky je klimatická hrozba. Současná data naznačují, že splnění cíle v podobě zastavení globálního oteplování na 2 stupních Celsia už není dosažitelné nějakou plynulou cestou. Emise skleníkových plynů zatím stále rostou, to je nebezpečné. Příští scénáře proto nabírají na dramatičnosti. Bude nezbytné nejen zastavit růst emisí, ale srazit je během relativně krátkých 15 let po roce 2030 úplně na nulu. Bude tedy nezbytný velice prudký zlom, z dnešního pohledu téměř smrtící. Méně emotivní výraz by hovořil o převratné změně. Může mít tři složky, dominující role obnovitelných zdrojů bude doplněna prudkým nárůstem energetické efektivnosti a razantním poklesem spotřeby energie.
Německá Energiewende zatím počítá s poklesem spotřeby energie o 50 procent, aniž by to ohrozilo hospodářský růst. Možnosti nekonečného hospodářského růstu představují samostatné polemické téma. Teď si alespoň povšimněme toho, že HDP Německa od roku 1990 vzrostl o 46 procent, zatímco spotřeba primárních zdrojů energie klesla o 10 procent. Zdaleka to neprobíhalo jako u nás, kdy veškeré úspory energie jdou na účet rozpadu těžkého průmyslu po divoké privatizaci 90. let. Celý pokles německé spotřeby spustil až roku 2005. Tou dobou se rozjely také obnovitelné zdroje, takže výsledný pokles emisí skleníkových plynů už činí 28 procent. A dál už to půjde bez jádra, německé jaderné elektrárny mají být zavřeny už roku 2022.
Sven Bauer, CEO největšího evropského výrobce lithiových baterií BMZ v bavorském Karlštejně nad Mohanem (Karlstein am Main) a jeden z hostů pražského Smart Energy Forum, považuje za realistickou předpověď, že poptávka po bateriích se zvýší ze současných 80 GWh na přibližně 1TWh v roce 2025. Uvedl to letos v létě v rozhovoru pro Elektronik Automotive.
Když dáme ta čísla vedle sebe, vidíme, že během nejbližších 8 let se poptávka po baterkách zvedne 12 krát. Z toho se dají odhadnout i potenciální náklady zpožděného startu v závodě o dominanci v tomto strategickém oboru budoucnosti. Stačí přijít na trh o dva roky později, a srovnatelný soupeř, se kterým jsem kdysi začínal, mezitím může být třikrát větší.
Samozřejmě, že se můžeme na ta velká čísla o růstu role baterií ve světové ekonomice dívat i jinak a říci si, že poptávka bude prakticky neuspokojitelná, uplatní se každý. To nám usnadní spolknout fakt, že 90 procent současného trhu je uspokojováno z Asie, kde dominují společnosti Samsung, Panasonic a Sony.
Jestli tedy má český stát pojmout lithium jako strategickou příležitost pro naši republiku, jak chce minulá Poslanecká sněmovna i vítěz voleb Babiš, musí do toho vlítnout s obrovským nasazením a nelitovat zdrojů. Napřed se ovšem k té surovině musí dostat, nejsnáze zvýšením poplatků za těžbu, takže soupeř odstoupí dobrovolně.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
